Budoucnost klanu Hyuuga VIII

Budoucnost klanu Hyuuga VIII

„Takže ty nevíš, kdo to udělal?“ zeptala se Nejiho členka ANBU. Byla to ta co ho našla v lese.
„Ne.“ Zdvořile odpověděl. Takhle ho vyslýchala skoro hodinu. Měl sto chutí jí všechno říct, jenže u výslechu byl přítomen i jeden ze členů hlavní rodiny.
„Vážně?“
„Už jsem vám řekl, že nevím!“ vyjel na ni naštvaně. Ona mu ale určitě nevěřila. Její ledově modré oči ho bez jediného mrknutí stále sledovaly. „Tak dobře, ale když jsi ještě na něco vzpomeneš-“
„Já si už, ale opravdu na nic nepamatuji!“ zařval. Měl pocit, že jestli ho bude ještě chvíli zpovídat určitě se prokecne. Krátce po té, co probral v nemocnici měl velmi nepříjemný rozhovor s několika dalšími členy klanu. Při téhle vzpomínce si promnul pečeť na svém čele. Ten rozhovor byl opravdu velmi nepříjemný. Dveře od pokoje klaply. Slečna z ANBU se uráčila odejít.
„Páni! Jsi opravu skvělý lhář.“ ozvalo se z rohu místnosti. „Skoro tak dobrý jako byl tvůj otec.“ Stál tam Hiashi. „Hanabi si na nic nepamatuje a já budu moc rád, když to tak zůstane!“ Neji nevěděl, co má říct a tak jen prkenně přikývl.
„Ale stejně by mě moc zajímalo, co se vlastně v tom lese stalo? Přišli jsme o tři muže!“ pokračoval zamyšleně Hiashi.
„To opravdu nevím pane!“ pohotově odpověděl Neji.
„Vážně?“
„Přísahám!“ Hiashi přešel pomalu k němu.
„Vážně?“
„A- ano.“ zakoktal.
„A kam zmizela Hinata to taky nevíš, že?“ Neji se strachem zakroutil hlavou.
Nemocničním pokojem se rozlehl strašlivý křik. Neji se v křečích válel po zemi a pečeť na jeho čele žhnula. „Ne! Prosím!“ vřískal „Opravdu to nevím!“ Bylo to čím dál horší. „Prosím!“ zařval jak nejvíce mohl. Bolest ustoupila, ale Neji se stále nemohl pohnout. „Zklamal jsi mě, čekal jsem, že vydržíš víc.“ pronesl pohrdavě Hiashi. Dveře opět zaklaply. Tentokrát mnohem tišeji. Snad ho už teď nechají nepokoji. S námahou se vyškrábal zpátky na postel. I jeho zajímalo, co je s Hinatou a co po ní ten chlápek vlastně chtěl. Běhal mu mráz po zádech z toho co všechno se jí mohlo stát. Pořád si přemítal, kdo vlastně byl ten neznámý loutkař. Nic ho ale nenapadlo. Snad je Hinata v pořádku. Musí být...

„Posaď se!“ vyzval Hinatu mužský hlas.
„Co?“ zmateně zasípala.
„Sednout!“ vyštěkl muž. Hinata tedy pohotově zasedla do nejbližšího volného křesla.
„Jen klid Peine.“ snažila se uklidnit kolegu modrovlasá žena. Hinata absolutně nechápala, co se vlastně děje. Probrala se před několika hodinami v nepříliš útulné cele, no a potom ji odvedli sem... Přejela koutkem oka po zbylém osazenstvu místnosti. Okolo stolu sedělo devět osob v černých pláštích. Seděla hned vedle černovlasého muže. S ním se už potkala a měl Sharingan... z toho usuzovala, že Sasuke asi nebude jediný žijící člen Uchiha klanu.
„Jak se jmenuješ?“ přerušil její myšlenkové pochody zrzavý muž se spoustou piercingů, který seděl v čele stolu.
„Hinata.“ nejistě odpověděla.
„A dál?“ zeptal se tázavě a přitom si nepřestal hrát se stříbrným řetízkem, co ležel na stole. Jejím řetízkem! Museli jí ho vzít, když byla ještě mimo. Hin zaváhala.
„No?“
„Hyuuga. Hinata Hyuuga.“ špitla roztřeseným hlasem.
„Hyuuga?“ zamyšleně pronesl muž co seděl naproti ní. Hinata si ho pozorně prohlédla teprve teď. Vypadla hodně divně, skoro jako nějaká rostlina.
„Nezabili ninjové ze zvučné jejich šéfovi manželku při té invazi?“ zamumlal.
„Zvuční?!“ zaječela nevěřícně. Cítila jak jí po tvářích tečou slzy. Co vlastně čekala? Že se její otec přizná k vraždě? No teď už vlastně nevlastní otec. Ucítila na rameni něčí ruku.
„Ty o tom snad něco víš?“ zašeptal jí do ucha její soused.
Vyděšeně se na něho podívala. V očích se mu zablýskl Sharingan.
„Itachi co blbneš?!“ zaječel překvapeně muž, co seděl vedle něj.
„Klídek Kisame vím co dělám.“ odpověděl chladně. Hinatu obklopila temnota. Nastalo ticho.
„Co se to stalo?!“ vyjekla. Její hlas se rozléhal temnotou.
„Snad se nebojíš.“ ozvalo se jí za zády. Opatrně otočila.
„Kde to jsem?!“
„Co myslíš?“ zeptal se jí Itachi znuděně. Pozorně se rozhlédla, ale nic tu nebylo.
„Já, já nevím.“ zachraptěla. Itachi mávl rukou. Temnota se rozplynula. Hinata zalapala po dechu. Stáli totiž ve čtvrti klanu Hyuuga.
„NE! To nemůžeš!“ zaječela.
„Myslíš?“ dodal s úsměvem.
„NE! Já to nechci vidět znovu!“ zavzlykala. Teď stáli přímo u Hinatina domu.
„Néééééé!!!“ zaječela. „MAMI!“
Všichni v místnosti sebou cukli a podívali se na ječící dívku...

PS: Lidičky moc se omlouvám za zpoždění, ale zlobil mě počítač (a škola XD tak se nezlobte.