Loučení a návraty 3

No, tak jsem přišla s dalším dílem mnohem rychleji, než jsem předpokládala... Ale na další si už budete muset počkat opravdu déle, musím dodat díly i k ostatním povídkám ;)

Naruto
Den, kdy se starý přítel vrátil.
Den, kdy se vše změnilo.
Všechno.
Vlastně to začalo normálně, zavzpomínal Naruto. Normální den, všichni jsme byli v Ichiraku Ramen, nejlepší restauraci vůbec.

Naruto konečně dojedl. Ostatní si oddechli. Zaplatil. Pomalu vstali, za chvíli se měl Naruto dostavit k Hokage-sama kvůli nové misi, Sakuru čekal trénink a ostatní měli také svůj program. Rozloučili se, na místě zůstala jen naše dvojice.
„Tak…“ Naruto najednou zmlknul. Podíval se někam Sakuře za záda.
„Naruto? Není ti nic?“
Naruto ztuhnul. Zdá se mu to? To byl…

U brány.
„Domů? Od kdy je Konoha tvůj domov?Přece jsi nás zradil.“
Sasuke se na něj podíval. Cítil, že strážný má možná pravdu, ale on… nechápal to. Nevěděl, co je to, někoho nenávidět… přijít o rodinu rukou vlastního bratra,cítit tu spalující nenávist, děsivou samotu a vztek nad tím, že on, Itachi si někde spokojeně žije, ale to Sasuke je vězněm jeho činů. Vězněm minulosti, pomsty, kterou musel vykonat. Neměl na vybranou. Byla to jediná věc, proč žil. Proč přežil. To touha po pomstě bylo to, co ho vedlo dál, pomsta byla jeho hnacím motorem, když mu docházela energie. Vzpomněl si, co cítil když zabíjel bratra. Díval se do jeho očí, chladných a výsměšných. Ty oči… byly tak... ale o to teď nejde.
„Vracím se,“ zopakoval. Vykročil k bráně.
„Počkej. Informuju Hokage-sama. Ta už řekne, co s tebou.“
Tsunade s jeho návratem kupodivu souhlasila. Už léta jí bylo jasné, že se poslední Uchiha jednou vrátí. Otázky byla, kdy. A navíc – kdyby nepovolila, tak by jí Naruto nejspíš zabil. (no, s trochou nadsázky…)

Naruto nevěřícně zíral. To… to není možné… byl to snad…
Sakura se ohlédla. Také ztuhla. Vždyť… to ale… je…
„SASUKE?!“
Ano, byl to on. Uchiha Sasuke, jejich bývalý přítel, spojenec, člen jejich týmu, a… nepřítel. Ten, který se dokázal za vidinou moci a pomsty přidat k té zrůdě, Orochimarovi. Ten, který je nechal na holičkách, zradil…
Chvíli na sebe ti tři jen nehnutě zírali. Čas jako by se zastavil. Celá Listová jako by přestala existovat, byli jen oni, Naruto, Sakura a Sasuke, nikdo jiný.
Nevěděli, co si mají myslet. To, o čem tolikrát snili, v co doufali, se konečně stalo. ON se vrátil.

Naruto si povzdechnul. Kdyby tehdy jen tušil….ale nemohl.

První se probral Naruto.
„Sasuke? Sasuke!“ rozběhl se za ním. Sakura se přidala.
Za několik vteřin všichni tři stanuli před sebou.

Sakura
Mladá žena se probudila. Cítila se dobře, snad ji jen trochu bolela hlava z toho pláče.
Poslední dobou plakala často. Proč nám největší bolest vždy způsobují ti, na kterých nám nejvíc záleží? Je to zvláštní.
Jako tehdy… bylo jí teprve dvanáct. Myslela si, že je zamilovaná, přímo bláznivě a nadoraz. Trochu se pro sebe zasmála. Nevesele zasmála. Tehdy… byla ještě dítě. Ano, už tehdy poznala co to znamená být opravdu nešťastná, ale ta pravá zoufalost přišla až teď. Měla přátele, ale přesto je sama… tehdy měla Naruta. A spolu s ním naději, že se Sasukeho podaří přivést zpět.
Vlastně je to ironie, nejdříve odešel Sasuke, pak se vrátil, a pryč je teď Naruto... Ano, má zpět Sasukeho, a je tomu moc ráda, ale přesto - co by dala za to, aby Sasuke byl pryč a Naruto tady… ale jak už bylo řečeno – minulost se změnit zkrátka nedá...

Za několik vteřin všichni tři stanuli před sebou.
Co říct? Chvíle, na kterou tak dlouho čekali, kterou si tolikrát představovali konečně nastala, a nikdo nevěděl, jak reagovat. I Naruto ztratil svou pověstnou výřečnost. Na chvíli.
„Sasuke… Ty… vrátil ses…“ Bylo vidět, jak Narutem cloumají emoce. Z jeho roztřeseného hlasu bylo slyšet překvapení, radost, úžas, nejistota, přátelství ale i kapička vzteku. To všechno dohromady.
Sasuke mu pohled vrátil. Ani on nevypadal tak nezúčastněně, jak byli zvyklí.
Naproti tomu Sakura věděla naprosto přesně, co dělat. Prudce se naklonila, a ještě prudčeji ho objala. „Sasuke-kun…“ zavzlykala. Slzy jí začaly stékat po tvářích. O tomhle tak dlouho snila… Sasuke její objetí (možná až příliš nadšeně) okamžitě opětoval.
„Sakura-chan…“ jemně ji pohladil po vlasech.
Sakura, která ani nepostřehla koncovku –chan, kterou jí nikdy před tím neoslovoval, pomalu uvolnila své objetí. Stále plakala. Slzy radosti a …slzy vzteku. Její výraz se najednou změnil.
„Nechal jsi nás na holičkách! Vykašlal ses na nás!“ S každým slovem překvapenému muži uštědřila novou ránu.
Naruto k ní přiskočil. „Sakura-chan, uklidni se…no tak…“
Sakura ho ještě pár vteřin mlátila, a pak přestala. „Sasuke-kun…“ zašeptala. Schoulila se Narutovi do náručí.
Teď byla řada na Narutovi.
„Naruto…“ Sasuke se pomalu vzchopil. Celé tělo ho bolelo, Sakuřina síla byla rok od roku větší. To ale on nevnímal. Hleděl na svého starého přítele, přítele, kterého vlastní vinou ztratil. Mohli by snad být znovu…?
Z Narutova výrazu bylo jasné, že přemýšlí podobně. Pustil Sakuru a vykročil k příteli. Ano, příteli. Ten bezděky, trochu bázlivě couvnul. Náhle – jako by se báli, že už k tomu nebudou mít příležitost, se oba mladí muži objali. Léta odloučení, vzteku na druhého, nepochopení… jako by vše bylo najednou pryč. Zůstala jen radost ze shledání.
Uplynulo několik minut. Krátkých minut pro ty, kteří nalezli něco, co tak dávno ztratili.

Pokračování příště.

Sasuke měl dva cíle. Jednoho už dosáhl. Ale co ten druhý? Ten, který na čas odsunul na vedlejší kolej?

No, tak.... komentíky, prosím.
a 4 je tady - https://konoha.cz/?q=node/25646