Záchrna Jiaryie: Tsunadino nové jutsu

Ahojky, tak se pokouším taky něco napsat. Donutila mě do toho moje dcera, protože po přečtení mangy se mě neustále vyptává, jak to bude dál a já si musím na dobrou noc vymýšlet pokračování. Jestli už takhle někdo pokračoval, tak se omlouvám, ale je to podle mého cítění a možná mezi námi funguje telepatie:-))

Takže co jí zajímalo bylo, co se stalo s Jirayiem po tom, co ho ti prokletí Peinovci poslali ke dnu .........

Tsunade se smutně dívala z okna své kanceláře a pozorovala kapky, stékající po tabulce skla. Myšlenky jí bloudily někde v temnotách a vlastně nad ničem nepřemýšlela. V místnosti bylo přítmí, deptající ticho, přerušované jen bubnováním, když vítr změnil směr a kapky narazily na parapet.
PLONG!
Tsunade přejel mráz po zádech. Žába, která se před ní najednou objevila, mohla znamenat jen jediné: špatné zprávy od Jirayie. Nemohla se strachy ani pohnout, na čele se jí objevily ty hrozivě vypadající vrásky, které předpovídaly nečekaný výbuch vzteku a přinejlepším pouze obvyklá práce pro místního sklenáře Listové.
„KAI“
Zakódovaná zpráva, kterou do žáby zapečetil Jirayia byla zcela zřetelná. Musela jednat rychle. Najednou zapomněla na svou odpovědnost hokage a ani ji nenapadlo zanechat vzkaz. Na cestu byla připravena, tak nějak to tušila....
„Opravdu chcete jít sama, Pátá?“ ozvalo se ode dveří.
Tsunade se ani neobrátila po hlase, stále držela ruce připravené přiložené na žábě a použít „to“ jutsu, které ji Jirayia poslal.
„Tohle je jen moje věc,“ zašeptala Tsunade. „Zmiz!“
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad.....Jestliže je Jirayia v koncích, jedna ruka by se hodila....Stejně je venku hnusně.....“
Tsunade pohodila hlavou směrem k žábě a tak oba položili ruku na žábu a teleportačním jutsu zmizeli kdesi v neznámu....
Prase, stočené ve svém pelíšku, vyděšeně kviklo, vyskočilo na nohy a hned to běželo napráskat Shizune.
***

Ještěže že je oblečená....a miss mokré tričko by také nevyhrála. Z těch jejich „velkých plic“ mám vždy špatný pocit a zajímalo by mě, jestli chodí kupovat podprsenku do sportovních potřeb mezi stany....

Teleportační jutsu je dovedlo tam, kde Jirayia bojoval s Peinem a jeho společníky. Vše nasvědčovalo tomu, že se zde odehrál opravdu masakrující boj, zdemolované zdi, spálené stromy a očmoudlé kameny a taky krev, krev....
„Kde je...kde je...?“ šeptala její ústa a její oči vystrašeně pátraly po okolí.
KVÁK
Žába skočila do vody. Tsunade ji bezmyšlenkovitě následovala. Voda byla studená (a mokrá), ale krev, která v ní vřela strachy a zároveň zlostí, vydávala teplo. Připadalo jí to celá věčnost, než zahlédla na dně něco, co by se podle dlouhých bílých vlasů, nadnášené vodou, mohlo odpovídat Jirayimu. Vypadal jako starý vrak, který leží na dně už dlouhá léta, prorostlý korály. Až pak si Tsunade uvědomila, že z těla trčí šest nebo sedm úlomků nějaké zbraně.
JE TO ŠPATNÉ...MOC ŠPATNÉ....proběhlo jí hlavou. Jirayia, co jsi to prováděl...... Proč jsi pro mě neposlal dřív?!
Tsunade nevnímala okolí, musela jednat rychle...vytáhla Jirayie na břeh, položila ho na bok a začala jednat. Cítila, že jeho puls už je skoro nehmatatelný, srdce tluče velice nepravidelně. Možná ho studená voda ještě držela chvíli na živu. Několikrát se zhluboka nadechla, setřela si pot (nebo pouze vodu) z čela a odhrnula cípek vlasů z obličeje.
MUSÍM BÝT OPATRNÁ!
Jako už po několikrát slabým působením čakry, pouze jedním prstem, rozpárala poustevníkovo oblečení. Moc ho na něm nezbylo, rány pokrývaly 80% jeho zad. Položila mu ruce na hrudník. PLÍCE, LEDVINY, JÁTRA.....
„To ne...ne, prosím ne...“ šeptala a ruce se jí začaly opět třást. „Jirayii, ty ...“
Něčí ruce ji chytily za ty její a pomalu na ni mluvil:
„To bude dobrý, dobrý, jste skvělá, dokážete to. Pomůžu vám...co mám udělat?“
Zvedla k němu oči plné slz:
„Nevím, jestli to dokážu, má tolik zranění..“
„Neznám nikoho, kdo by mohl toho zatraceného zvrhlíka přivést zpět,“ a utřel jí slzy. „Napřed dostaneme to svinstvo pryč, ne?“
„Je to tak těžké. Když to vytáhneme, začne krvácet a já nedokáži zastavit.....“ zarazila se a znovu se hluboce nadechla. „Dobře...jdeme na to. Mám na to jednu specialitku“
Udělala rychlou pečeť a v dlani se jí zhmotnila čakra. Přiložila jednu ruku Jirayiumu na hrudník a druhou položila na sebe. Modrá záře dostala nádech karmínově červenou. Na Tsunade bylo vidět, jak jí toto jutsu vysiluje. Co to bylo za nové jutsu?
„Pátá...!“
„Zklapni!“ zavrčela Tsunade a hodila moc ošklivý pohled (takový, co umí jen ona). „Předávám několik svých regeneračních buněk Jirayimu, až ti řeknu, začneš to odstraňovat. Velice pomalu, aby měly buňky čas začít zacelovat rány.“
„Takže to je nějaký druh transfúze...ale to znamená, že...“
„Zklapni a dělej to, co jsem ti řekla. Teď jsem tu velitel já!“
Bodné rány, které měl Jirayia na těle se začaly pomalu zacelovat. Šest velkých bodných ran, které zasáhly některé důležité orgány byly hodně rozšklebené (já bych teda určitě hodila šavlu, asistovat při tom, tak to bylo hnusný, brr).
„Pátá, vaše vlasy...jsou bílé....“
„Grrrrr...“
Červená čakra zmizela. Tsunade se znovu nadechla tím svým obrovským hrudníkem, znovu udělala pečeť (názvy fakt nevím, nejsem Japonec, takže raději nepřekládám, co kdyby říkala něco sprostýho:-)). Z prstů jí začala vyzařovat čakra, taková vlákna, která používají loutkaři z Písečné.
„Zašiju rány, zbytek závisí na něm, jak se s tím vypořádá,“ svraštila obočí soustředěností, jednou rukou pomocí čakrových vláken zašívala rány a druhou rukou vpouštěla životadárnou čakru na rychlejší uzdravení. Na rukou se ji začaly objevovat drobné vrásky....rychle dýchala, ale její lékařské jutsu bylo bez chyb a profesionální. Najednou se její pohyby zastavily.
„Zatraceně, Jirayio, tak se snaž....dýchej!“
Pečetí přenastavila čakru na výboj a snažila se znovu rozpumpovat srdce. Nadávala u toho dost sprostě (bohužel, je to vyprávěni na dobrou noc, takže si to domyslete).
„DEJCHEJ, DEJCHEJ!“ a další úder přistál na Jirayiým hrudníku....“DEJ...“
„Pátá, je to dobrý, dobrý...“ zastavil její další úder. „Dýchá, dalším úderem ho zabiješ.“
„Díky, díky bohu,“ šeptala a po obličeji jí začaly opět stékat slzy.
Její ramena únavou sklesla a začala potichu brečet.
Muž zvedl hlavu nahoru a zabručel:
„To bylo fakt hustý...dost PROBLEMATICKÉ. A ještě k tomu ty mraky....zatraceně....ty mraky“
A nebe potemnělo a k zemi se znovu začal snášet déšť. Diplomaticky se smísil se slzami úlevy a všechno kolem se provonělo takovou tou vůni deště, který všechno smaže a krásně pročistí.

Otázka: Tak kdopak je s Tsunade na záchranné misi?