Naruto - Konec války, začátek pekla Kapitola 7.

Naruto každý den chodil trénovat svou moc rytíře, ale trénink ninji také nezanedbával. Většinu času trénoval se Sasukem, který se učil mistrně ovládat svůj nový sharingan.

„ Naruto neměl by, jsi to tak přehánět.“ Řekla mu Hinata jednou večer.

„ Hinato, musím být co nejsilnější, jestli se chci postavit Diablovi.“ Odpověděl jí.

„ Jde ti o pomstu viď? Zeptala se ho.

„ Ano jde, chci ho zabít, tak jako jsem nikdy nikoho nechtěl, ne nechci ho jen zabít, chci ho pokořit, zlomit chci, aby trpěl.“ Řekl Naruto a jeho oči se nechvíli zbarvily do ruda.

„ Tohle nejsi ty. Ženeš se za pomstou a sám moc dobře víš, co to s lidmi dělá. Nepamatuješ, co se stalo se Sasukem? Jediné čeho docílíš je to, že ztratíš sám sebe!“ řekla mu Hinata a odešla do domu klanu Hyuuga.

„ Já vím, Hinato, já vím, ale nebudu mít klid, dokud on nebude, mrtví.“ Zašeptal do prázdné, potemnělé místnosti Naruto.

Takhle to šlo několik dalších měsíců, Naruto jen trénoval a nic jiného ho nezajímalo, stranil se všech. Po nějakém čase vstoupil do jednotek ANBU. Byl v jednotce, která byla vysílána na ty nejobtížnější mise. Po jedné takové misi, se Naruto vrátil sám a v dosti vážném stavu.

Musel podstoupit operaci a málem zemřel, naštěstí se z toho dostal. Když byl schopný mluvit, tak všem vysvětlil, co se stalo. Mise probíhala bez problému, zjišťovali počty nepřátel, polohy jejich zbrojnic a táborů. Když, už měli vše, co potřebovali, tak se vydali zpět, ale cestu jim zkřížil Diablo a početnou skupinou přisluhovačů. Všichni z Narutova týmu byli pobiti a sám Naruto se od tamtaď dostal jen tak tak.

Začal na sobě ještě usilovněji pracovat, ve dne trénoval a v noci se snažil přijít na to jak spojit sílu rytíře a démona s jeho vlastní chakrou.

Takhle to šlo dlouhou dobu, válka byla v plném proudu a obě armády značně řídly. Naruto se vydal k bráně do dimenze démonů a tam se z pentagramů dozvěděl, že bránu bude možné zavřít, až bude Diablo mrtev, jelikož se vytvořilo pouto mezi ním a říší démonů.

Bylo to přesně rok po tom, co se objevila Diablova armáda. Diablo se rozhodl dobít Konohu.

„ Nemůžeme je odrazit, mají velkou početní převahu.“ Řekla Tsunade.

„ Ale co tedy uděláme?“ zeptal se Kakashi.

„ Já bych věděl.“ Ozval se Naruto.

„ Zjistil jsem, že brána, kterou se sem dostali, půjde zavřít, jen když padne Diablo. Vyzvu ho na souboj a porazím ho. Jeho armáda by se měla proměnit v prach. Protože Diablo je to jediné propojení s tímto světem, které mají. Potom musíme jen zavřít bránu a konečně budeme moci žít v míru.“ Řekl.

„ Nemůžeš se mu postavit sám.“ Namítl Shikamaru.

„ Není jiná možnost, ze všech co jsou tady mám největší šanci, že ho porazím.“ Řekl Naruto.

„ A to víš jak? Jak si můžeš být jistý, že zvítězíš?“ zeptal se Sasuke.

„ Nejsem si jistý, že zvítězím, ale že mám největší šanci.“ Odpověděl.

„ Proč?“ zeptala se Sakura.

„ Protože vládnu silou rytířů Temnot.“ Znovu odpověděl.

„ Ale…“ chtěl něco namítnout Kakashi.

„ Ne, Naruto má pravdu, není jiná možnost.“ Řekla Tsunade.

Naruto se odebral domů, věděl, že Diablo tu už bude zítra. Ozvalo se zaklepání.

„ Dále.“ Vyzval Naruto nově příchozího.

Dovnitř vešla Hinata, sedla si k němu a objela ho.

„ Nechci tě ztratit.“ Zašeptala.

Naruto ji také objal a zašeptal jí do vlasů. „ Neboj, neztratíš mě, já ho porazím.“

„ Ale…“

„Pšt porazím ho, vím to. Porazím ho, protože budu bojovat za své přátele, rodinu a hlavně za tebe.“ Znovu zašeptal a políbil ji. Začali se vášnivě líbat, Naruto ji pomalu vysvlékl a položil na postel.

Druhý den se Naruto vzbudil časně ráno. Opatrně vylezl z postele tak, aby Hinatu neprobudil. Podíval se na ní a usmál se. Už kvůli ní musí vyhrát, nemůže zemřít, protože má něco k čemu se může vrátit, má někoho kdo na něj bude čekat. Má rodinu. „ Rodina.“ Zašeptal a znovu se usmál.

Připravil se a vyrazil trénovat, musel být na nadcházející střet připravený. Trochu si zatrénoval a vrátil se k Hinatě, byli spolu, až do té doby než se vynořilo Diablovo vojsko.

Všichni byli připraveni, všechny ninivské národy se sešly v Konoze za jediným účelem. Jednou provždy zastavit zlo, které se dostalo do jejich světa. Ale všichni věděli, že všechno rozhodne souboj Naruta a Diabla. Naruto byl zvolen šestým Hokágem, měl na to právo, bude riskovat svůj život za všechny a všechno na tomto světě a každý věděl, že stát se Haagem byl jeho sen, tak mu ho chtěli splnit, co kdyby náhodou…. NE, on je zastaví, on nad Dibalem zvítězí.

„ Vzdejte se a vaše smrt bude rychlá a bezbolestná.“ Ozval se za hradbami Diablův hlas.

Brána Konohy se nepatrně pootevřela a ven vyšel Naruto v bojové výstroji Yondaimeho, svého otce. O své rodině se dozvěděl, před několika týdny. Doufal, že se na něho jeho otec a matka dívají a, že jsou na něj pyšní. Doufal, že je nezklame, že nezklame nikoho tady.

„ Ne dnes se nevzdáme. Diablo vyzívám, tě na souboj, jen ty a já. Vítěz rozhodne o osudu tohoto světa. Když vyhraješ ty, nikdo ti už nebude stát v cestě, nikdo nebude bojovat a ty zvítězíš bez boje a když vyhraju já, tvá vojska se stáhnou zpět, tam odkud přišla. Bereš, nebo se bojíš? Zeptal se nakonec Naruto.

„ Přijímám.“ Zasmál se Diablo.

Boj začal, Naruto bojoval, jak nejlépe uměl, používal vše, co znal. Diablo byl silný soupeř, po několika desítkách minut boje, neměl ani jeden z nich škrábanec. Ale Naruto měl ještě jedno eso v rukávu, začal se soustředit. Smíchával svou chakru s chakrou démona a se silou rytíře Temnot. V ruce se mu zformovalo zvláštní kopí, tvořené čistou energií. Hodil ho po Diablovi. Ten byl zasažen, ale stále stál na nohou, bylo však vidět, že už se na nějaký větší odpor, nezmůže.

„ To bylo impozantní.“ Řekl Diablo“ Ale stačit to nebude.“ Pokračoval a rozpřáhl ruce. Brána spojující Zemi a říši démonů se z ničeho nic objevila před Konohou.

„ Teď přivolám, svého staršího bratra Balla a ten vás zničí. Do útoku.“ Zařval Diablo a jeho armáda se dala do pohybu. Řítila se na Naruta, ale kus od něj se střetla s armádou Shinobi.

Bojovalo se tvrdě. Naruta znepokojovalo to, že skrze bránu něco zahlédl, něco mnohem většího a hrozivějšího, než Mefisto a Diablo dohromady. Domyslel si, že to bude Ball.

Z brány se pomalu začala vynořovat obrovská ruka, Naruto zahlédl, jak Diablo čeká u brány a v tom ho napadlo, jak by mohl vše zastavit. Rozeběhl se k Diablovi. Pustil se s ním znovu do boje. Bojovali na pokraji brány. Ball byl, už půlkou těla v tomhle světě. Celý boj ustal, všichni sledovali Balla a jedinou bojující dvojici pod ním. Zbraně Diabla a Naruta se zaklestily do sebe. Diablo stál zády k bráně. Naruto stočil pohled na Hinatu a podíval se jí do očí.

Hinata okamžitě věděla, co chce udělat.

„ Ne to nesmíš.“ Vykřikla.

Narutovi přátelé, kteří stáli blízko Hinaty, se na ní podívali.

„ On, on se chce obětovat.“ Řekla Hinata.

Naruto se na ni podíval smutnýma očima a začal něco pomalu říkat.

„ Něco říká.“ Řekl Sasuke.

Hinata se pozorně zadívala na jeho rty.

„ M-I-L-U-J-U T-Ě.“ Odečetla ze rtů.

I ostatní věděli, co říkal.

Naruto se pořádně odrazil a zmizel i s Diablem v bráně. Celá armáda démonů se rozpadla v prach a Ball byl „vcucnut“ zpět do brány.

Naruto byl oslavován, jako hrdina, který zachránil svět. I když byl Hokage jen krátce, tak se o něm říká, že byl stejně dobrý né-li lepší než jeho otec. Socha jeho tváře se vyjímá hned vedle Tsunadiny a připomíná všem, že každý má v Konoze rodinu a přátele.

„ Maminko, tatínek byl skvělí.“

„ Ano to byl.“

„Jednoho dne se stanu Hokáge a budu stejně dobrý, jako byl tatínek.“ Řekl pětiletý blonďatý chlapeček s bílýma očima bez zornice.

„ Proč chceš být Hokage.“ Zeptala se Hinata.

„ Chci, aby na mě mohl být tatínek pyšný a také stát se Hokagem je můj sen.“ Odpověděl chlapeček a zachumlal se do peřiny. Po chvilce usnul.

„ Naruto, jsi tak podobný svému otci.“ Zašeptala a políbila ho na čelo.

Zvedla se a odešla ke dveřím, než za sebou zavřela, ještě jednou se podívala na svého syna.

Odešla do postele a lehla si, vzala do rukou fotku blonďatého usměvavého muže. Fotku políbila a řekla.

„ Naruto, tak strašně mi chybíš. Ale ty budeš navždy s námi, v našich srdcích.“ Řekla a položila fotku na noční stolek. Zachumlala se do postele a usnula.

Nevšimla si dvou jasně modrých očích, které ji pozorovaly skrze okno.

THE END

Tak tohle je konec, musel jsem to nějak ukončit, protože už jsem si s touhle povídkou nevěděl rady. Doufám, že se vám závěrečná kapitola líbila. Pls zanechte komentář. Možná ještě někdy rozepíšu třetí pokračování, ale ne v nejbližší době.