Chlapec z pekla 8 - Jak se zbavit renegátů

V pekle probíhá zápas Shisama vs. Kakuzu, na náměstí nedočkaví vesničani mlátí hlavama o stromy, kašnu, radniční zdi... a v kanceláři u Tsunade...

Godaime Hokage se pořád smála tomu, jak to vlastně bylo se Sasukem a jeho pomstou. Smála se, až se zajíkala, chechtala se jak najatá, otřásala se smíchy tak, že Orochimaru při pohledu na její výstřih bledl více než je u něj obvyklé a zcela nepokrytě slintal. Když si toho Pátá všimla, okamžitě se smát přestala, urovnala si halenku a obrátila se na Kabuta.
„Jak to bylo dál s ostatnímy členy Akatsuki?“
Kabu se znova naprosto bezpředmětně pokusil posunout neexistující brýle na nose, pak vzdorovitě zamžoural Tsunadiným směrem.
„Proč to musím vykládat já? Naruto se v tom očividně vyžívá, tak proč nemůže...“
„Protože,“ odvětila s vážným výrazem gamblerka, „už mi začíná hrabat z toho věčného 'dattebayo'.“
Naruto se urazil a šel trucovat na gauč za Jiraiyou. Sasuke si zřetelně oddechl. Ještě že tak, pomyslel si, ten idiot by znovu rozebíral tu nešťastnou věc s bráchou... Šedovlasý intelektuál nervózně poposedl na židli, uhýbaje Tsunadinu pronikavému pohledu a k Sasukeho velkému zklamání navázal přesně tam, kde hyperaktivní blonďák skončil.

„Itachi se s nevěřícným výrazem pomalu sesouval po skalní stěně, na které jeho culíkatá hlava zanechávala rudý pruh. Než si Sasuke stačil uvědomit, že má po pomstě, z jeskyně se vyřítil Kisame s tím svým zubatým žabikuchem...“
„Kdo chce kuchat žáby?!“ vřísknul zvrhlý poustevník na gauči.
„To nic, Ero-sennin, spi dál,“ zahučel nafučený Naruto. Jiraiya se spokojeně otočil na druhý bok a za chvíli znova pochrupoval.
„Ach jo,“ vzdychnul Kabu. „Tak jinak – z jeskyně se vyřítil Kisame se Samehadou v ruce. Když popatřil na svého padlého druha, málem to s ním seklo. Vypadalo to, že se rozbrečí, pak ale šíleně zařval a vrhnul se na nás. V tomto momentě došlo k další kuriózní nehodě – jak se tak o překot hnal, přišlápnul si plášť, upadl a nabodl se na svůj mečík. Ležel na zemi a krvácel, když tu se ve vchodu do jeskyně zjevil Deidara. Uviděl krev, omdlel. Hned poté vyběha Konan a začala příšerně ječet. Pak se něco zablýsklo a ona se skácela jak podťatá. Byla totiž podťatá – když Kakuzu sprintoval ven, štrejchnul o ni Hidanovou kosou, kterou si z nostalgie schovával... Jako poslední z úkrytu vyšel Pein. Zhroutil se k bezvládnému tělu své přítelkyně a hystericky se rozeštkal. Ta srdceryvná scéna by nás málem dojala, kdyby z křoví nevyskočil Zetsu a nezačal své mrtvé parťáky okusovat. Velice nechutné...“
Tsunade se otřásla odporem a na posilněnou si musela loknout saké. Pak mávla rukou, aby Kabuto pokračoval.

„Tak proti nám stáli čtyři protivníci: Deidara, který se probral z mdloby, Pein, Kakuzu a Zetsu. Tobiho nebylo nikde vidět, nesjpíš vzal svůj pidirozum do hrsti a zdrhnul za kopečky... K mojí smůle na mě připadl Kakuzu. Čučel na mě těma svýma zelenýma laserama, až mi naskakovala husí kůže. Pak se začal hihňat jako blázen a než jsem se nadál, měl jsem dva shurikeny v pr... ehm... dva shurikeny zabodnutý na velice citlivém místě...”

Úryvek z autobiografie Yakushi Kabuta - “Obrácení záporáka”:

Dvě čtveřice se hotovily k boji. Vrhaly po sobě vzteklé pohledy, sem tam vzduchem hvízdnul výstažný kunai nebo shuriken, který se zaryl do okolní vegetace. Jednou to bohužel schytal i Zetsu, za což se mu Orochimaru vzápětí omluvil. Mažoravka však byla rozlícena natolik, že omluvou pohrdla.
“Zu-zu-zu,” zasmála se zlověstně Zetsova bílá polovina. “Teď jsi mě dožral.”
“To se ti povedlo,” podotkla černá. “On nás dožral a my ho sežerem.”
A než se Orochimaru stihl vzpamatovat, stál mu Zetsu za zády a mlsně klapal pastičkou. Hadí ksicht po něm šlehnul jazykem, načež se květinka uchýlila ke své oblíbené technice “Skryj-se-v-podrostu-a-tvař-se-že-jsi-pampeliška no Jutsu.” Tak Orovi nezbylo, než se vydat do lesa a svého protivníka vyslídit.

Pein se otočil na Kakuza: “Správně bych měl napřed sejmout tebe, za to, žes mi zabil životní lásku, světlo mého života, mou malou modorovlásku...,” vytáhl kapesník a hlasitě se vysmrkal. “Ale teď na to není čas! Musíme bránit čest naší organizace. Nedopustíme, aby se v kronikách psalo, že nejslavnější zločineckou bandu zrušil jeden šílenej polohad, obrýlenej knihomol, hyperaktivní blbeček a zapšklej evendžr. Ale počítej s tím, že jestli tohle přežijeme, zbavím tě všech končetin tak dokonale, že ti je nepřišije ani ta nejlepší švadlenka na světě!”
Pak se všechno seběhlo ráz na ráz. Sasukeho se velice dotklo označení “zapšklý evendžr” a už směrem k Peinovi táhl po zemi Chidori a vztekle koulel krví podlitým Sharinganem. Deidara hupsnul na svého ptáka, zatímco Naruto ječel: “Však já tě sejmu i s tím přerostlým holubem, dattebayo!”
Kakuzu poslal Kabutovým směrem pár shurikenů, kde skončily už víme kde...
“Napřed se schovávaj, pak vyhrožujou a nakonec střelej mýho parťáka do p*dele, to mě teda štve,” poznamenal Orochimaru, který bitku sledoval zalezlý v křoví. Najednou se vedle něj ozvalo “zu-zu-zu” a mezi větvičkami blýskla žlutá očička. Orin se zasmál, nabídl ukrytému schizofrenikovi popcorn a společně sledovali, co se bude dít...

Spojení Chidori a Peinových piercingů mělo fatální následky. To, že stál v kaluži vlastních slz mistru Rinneganovi moc nepomohlo, právě naopak. Jeho doutnající mrtvolka se s tichým zasyčením složila na zem. Sasuke si pohrdlivě odfrknul: “Vidíš, blbe. Kdybys místo plánování světovlády věnoval víc času studiu přírodních věd, věděl bys, že taková chodící hromada železnýho šrotu nemá stát ve vodě, když na ni útočí elektřina.”

Kabuto si vytrhl skurikeny ze zadní části a vztekle s nima mrštil o skálu.
“Co děláš?!”zakvílel Kakuzu. “Víš kolik to stálo???”
“Ty jseš ale hroznej skrblík,” rýpl si šedovlasý intelektuál.
“A ty jseš zase praštěnej, brejlatej prznitel dětí!”
“Já ne, já jsem vědeckej pracovník. Prznitel je támle,” ukázal Kabuto do křoví.
“A sssakra, jsssem prosssrazen,” zasyčel Orochimaru, načež probodl překvapenou masožravku svým legendárním mečíkem Kusanagi. Pak vylezl na palouček, roztomile se oblíznul a šel obtěžovat Sasukeho. Kabu znechuceně pozoroval, jak se jeho šéf sápe na evendžra, takže přehlédl nový shuriken, jež po něm hodil “Akatsuki Harpagon”. Hvězdice zasvištěla a trefila další citlivé místo – brýle! Kabuto chvíli v šoku zíral na střepy v trávě, pak se vzpamatoval, z kapsy vytasil revolver ráže 357 Magnum a zelenookého skrblíka zastřelil.
“Měls radši sedět za přepážkou v bance,” procedil skrz zuby, než se odebral zachraňovat malého Uchihu ze spárů svého mistra.

Na bojiští zůstávali poslední dva protivníci. Deidei poletoval nízko nad zemí, vrhaje po Narutovi malé explodující pavoučky. Hyperaktivní milovník ramenu hbitě uhýbal nebezpečným uměleckým výtvorům a přitom uvažoval, jak se tomu podřadnému sochaři dostat na kobylku, v tomto případě na ptáka. Opět zasáhla náhoda – začalo pršet. Písečný opeřenec vzal za své, zřítil se na zem a to byl konec Deidary.

“Pak jsme se ukryli před deštěm do jeskyně,” vyprávěl dále Kabuto. “Orochimaru-sama byl v doupěti Akatsuki jako doma a odebral se do sprchy. Naruto se rozběhl hledat kuchyň, protože už měl zase hlad a Sasuke v koutku bědoval nad ubohostí své pomsty, která vlastně ani pomstou nebyla...”
“No jo,” zahlaholil Naruto na gauči, “teď mi to došlo! Sasuke, když jsi vlastně Itachiho nezabil, tak nemáš Mangekyou, co?”
“Ještě pořád můžu zabít tebe!” zavrčel poslední Uchiha a tvářil se, že nevidí, jak se Tsunade zhroutila v novém záchvatu smíchu...

Příště - Kakuzu a Shisama! Souboj na život a na smrt??? (Ehm, asi ne, poněvadž Kakuzu už je mrtvý... No nic, uvdíme. )