Loučení a návraty 7

A už je tu sedmá...

Sakura
Jestli se to má narodit. Jestli se její dítě narodí. Jestli se narodí. …
Proč by se nemělo narodit? Myslí si snad, že kvůli tomu, že… že Naruto odešel, ona to dítě nechce? A on vlastně neodešel, vrátí se… musí se vrátit, vždyť ona ho miluje! Ano, jistě že se vrátí… za několik hodin, možná dřív… znovu uvidí jeho rozesmátou tvář, jeho světlé věčně rozcuchané vlasy… Bude mít úsměv na rtech a se svou obvyklou bezstarostností jí řekne, že ví, že to nebyla její vina… že to byla jenom hloupost, nevinná chvilka nekontroly… že ví, že ona, Haruno Sakura milovala a miluje jen jeho.
A až mu řekne, že spolu čekají miminko… bude nadšený. Ano, tak to bude. Není čeho se bát. Vůbec, ale vůbec ničeho.
„Já to dítě chci,“ řekla pevným hlasem. „Naruto se vrátí.“
Tsunade si znovu povzdechla. Ona to nepochopila… tady přece nejde o to, jestli se ten chlapec vrátí, nebo ne… I když, jak si teď uvědomila, to taky bude hrát velkou roli. Klid je pro budoucí matky velmi důležitý, a Hokage měla nejasný pocit, že toho si Sakura asi moc neužije… Je to pořád znovu a znovu. Ti, kteří si tolik zaslouží štěstí, ho mají nejméně.
„Tady… tady nejde o Naruta, ale…“ zarazila se. Možná, že by jí to měla říct až později… teď by měla odpočívat, a ne se vystavovat dalšímu stresu…
Ale Sakura postřehla v její tváři změnu. „Co se děje?“
„Ale nic, Sakuro… veř mi… teď odpočívej, a já zatím-“
„Neříkejte mi, že se nic neděje! Je snad něco se mnou? Nebo s dítětem? S Narutem?“ Její hlas znovu získával hysterický podtón. Proč? Proč se všechno špatné musí stát zrovna v tuto chvíli? A proč jí? Zatracený osud!

Jak říká Naruto, nemá smysl svádět vše na osud, pomyslela si Sakura, když šla k člověku, který to vše vlastně spáchal. On a ona. Nemá smysl svádět to na něj, byli tam oba… Stejně dobře by mohla dávat za vinu svému nenarozenému synovi (nebo dceři?) že Naruto odešel… Kdyby přece nebyla těhotná, neudělalo by se jí špatně a ona by mohla běžet za Narutem, a vše mu vysvětlit… Ale to je hloupost. Ten človíček za nic nemůže, je to jen nevinné dítě.
Stejně jako to připisovat na vrub osudu. To dělají jen ti, kteří se nedokáží smířit s vlastními chybami. Je přece mnohem jednodušší to svést na nějakou vyšší sílu, na něco, co nemůžeme ovlivnit. I Sakura to dělávala… i když věděla, že je to nesmysl.
To Naruto jí to naučil, že v životě si sami určujeme cestu, po které jdeme, jen my, a nikdo jiný. Naruto…
Ne, když na něj bude pořád myslet, zpět jí ho to nepřivede. I když nemyslet na něj je tak těžké.
Brzy došla k místu, kde Sasuke bydlel. Byl to bývalý dům jeho rodiny, klanu Uchiha. Po letech se tam vrátil…

Naruto
Takže co teď? Mise je splněna… Vrátit se do vesnice? Do Konohy, domů? Ne. Nemohl by tam být, a dívat se na ně… šťastné obličeje těch, kteří se těšili z nového shledání. Mezi které měl taky patřit.
Ale co bude dělat… ohlédl se na bránu té vesnice. Její vůdce mu dokonce nabízel, ať zůstane déle… ale ne. Nechtěl zůstávat na jednom místě. Ode dneška bude cestovat, trénovat a sílit. A pak… pak se uvidí.

Pak se uvidí… no, ten čas možná nastal.

Sasuke
Stál před svým domem, a čekal na ni. Věděl naprosto přesně, co jí řekne…
Prohrábl si své temně černé vlasy. Byla chyba, že se vracel? Nikomu tím moc štěstí nepřinesl, a zvlášť ne těm, na kterých mu tolik záleželo… Ale on přece nevěděl, že Naruto se Sakurou chodí… Nebo nechtěl vědět?
Vždyť ona ho vždy spíš nesnášela… Tak jo, možná něco vytušil… ale pozdě bycha honit. A Sasuke nechtěl být tím, který pořád jen něčeho lituje. To nebyl jeho styl.

Už přicházela. Byla krásná jako vždy, vyšší postava s delšími růžovými vlasy, na sobě tmavočervené šaty, spadající dolů přes své pětiměsíční bříško.
Lehce nervózně ji pozdravil. Vždy, když viděl její břicho, projel jím pocit provinilosti. Ať už to zní jakkoli, cítil se zodpovědný za to, že to dítě možná nepozná otce… A tomu se hodlal postavit. Přišel čas, aby někdo uvedl věci do pořádku.
Ironie je, že právě on věci spíše zamotával, než řešil. No, je čas na změnu stylu.

Sakura
„Tak co je?“
Tsunade došlo, že z tohohle se asi jen tak nevykroutí.
„Tsunade-sensei…“
Náplast se má strhávat rychle, aby to co nejméně bolelo.
„Tvé těhotenství… je rizikové. Mohou nastat různé komplikace, které by tě mohly ohrozit na životě. Tebe, i tvé dítě.“
Sakura vyděšeně zbledla. „Takže..“
Tsunade rychle zareagovala – „Ale pokud se budeš udržovat v klidu, bude vše v pořádku. Klidový režim, žádná námaha, občasné procházky, zdravá strava a spousta odpočinku, rozumíš? A hlavně – žádný stres.“ To bude dost těžké, pomyslela si. Ale nepředbíhejme.
„V nemocnici si tě necháme ještě pár dní na pozorování.Pak půjdeš domů. Máš štěstí, že jako ninja jsi ve skvělé fyzické kondici, takže by to nemusel být takový problém.
A neboj se, vše dobře dopadne. Určitě.“ Nesnášela ten neupřímný úsměv. Ale zdálo se, že si kunoichi ničeho nevšimla.

Došla až k němu. Zdál se jí nějaký neklidný, co se asi děje?
„Ahoj, Sakuro.“ Jednou, když byla hodně naštvaná, mu zakázala oslovovat ji Sakura-chan. Kromě Leeho , jediný, kdo ji tak oslovoval byl Naruto. A ona chtěla, aby to tak zůstalo.
Pak došlo na obvyklé řeči, typu ‚Jak se máš‘ nebo ‚Co je nového‘… Ale ten stín, co byl mezi nimi od té noci, cítili oba. Jako by si už neměli co říct. Sakura mu odpustila, co jí jiného zbývalo…
Sasuke se konečně odhodlal. „Přivedu ho zpět,“ prohlásil.
„C..Cože?“
„Přivedu Naruta zpátky. Ještě dnes vyrazím. Najdu ho, a přivedu ho. K tobě a … jemu,“ kývl směrem tam, kde se jí šaty vzdouvaly.
„Sasuke-kun…“
„Je to moje povinnost, vůči tobě a celé vesnici. Vlastně - celému světu. A taky - chci to udělat. Je to můj nejlepší přítel, skoro jako... bratr.“ Věnovala mu udivený pohled. Jak moc se změnil?
„Přivedu ho, to ti slibuju,“ řekl s plamenem odhodlání v očích. Jak moc jí v této chvíli připomínal…
„Od teď to bude moje cesta ninji. A přítele.“

Ták... a ze Sasukeho je nakonec celkem kladná postava... Tým 7 Forever!
Komentíky :)
A další... https://konoha.cz/?q=node/26021