Jak jsem se tu vzala?... 13

Ták.. s dalším dílkem jsem si opět pohla..tady je.. =)

Jak jsem se tu vzala ... 13

,,Jezusky! Mě je blbě! Co je?“ zrovna jsem se probudila v koupelně a všude kolem jsem měla rozházené oblečení, byla jsem jen ve spodním prádle. Chtěla jsem vstát, ale to nějak nepodporovala moje hlava a tak jsem si znova lehla na studené dlaždice..
,,Itachi? Ty? Em, ne! Vždyť jsem říkala, že nechci! A nejhorší je, že o tom nevím. Co se včera stalo? Možná to ne, možná jo. Uvidíme.“
,,Hej! Tak otevřete už! Do pr*ele! Chci se osprchovat!“ začal řvát Hidan a mlátit do dveří.
,,Máš smůlu, já se ani nepohnu.“
,,Jo, to je asi po tom ránu, ale vydržela jsi dlouho.“
,,A co jsem jako měla vydržet?“řekla jsem naštvaně.
,,Tak ty si to nepamatuješ? No, ale jsi celkem hlasitá.“
,,Co tím myslíš?“
,,Takže vážně ne? No ty a Itachi, ráno, šlo vás teda dost slyšet, se divím, že jste nezničili koupelnu. A ty? Tak dřív než všechno utichlo, seš fakt hlasitá ti říkám.“
,,Ne, já? Ne, kecáš!“ zařvala jsem uraženě a vtom jsem slyšela, jak přišel Kisame.
,,Itachi, musí ho mít asi velkého, co? No, jinak bys tak neřvala.“přidal se.
,,Nevím, o co vám jde, prostě si na to nepamatuju a nemíním se s váma bavit o Itachiho, em, prostě o tom co je jen mezi náma.“
,,Joo takže slečna Uchihová zapírá, nevadí, můžeme se zeptat Itachiho.“
,,Jo, a ty si jako myslíš, že to s tebou budu probírat?“ozval se Itachi, který ležel vedle mě a pohladil mě.
,,Ne…“odtušil Hidan.
,, Pozor! Oba Uchihovi se nám probrali, tákže musíme jít, pojď Hidane!“snažil se Kisame odtáhnout Hidana od koupelny.
,,Ty si na něco pamatuješ?“zeptala jsem se Itachiho.
,,Jo, skoro na všechno z koupelny, ale na nic víc.“
V tu chvíli jsem byla rudá a při představě nekontrolovaného řevu sem byla čím dál červenější.
,,Ale neboj,byla si fajn. Dokonce moc fajn, alespoň mi teď nic nemusíš vynahrazovat.“
,,No jo, ale jestli všichni Uchihovci mají takový,em, proste takový, tak asi Sasuke při obnově klanu bude mít potíže.“zasmála jsem se na něj.
,,Sasuke? Ty ho znáš?“
,,Um, ani ne, ale už si o něm mluvil, víš…“snažila jsem se z toho vykroutit.
,,To už je jedno, ale, nemyslím si, že jsem ti měl říkat, že bys mi to neměla vynahradit. Protože na tebe mám zase náladu.“mrkl po mě.
,,Tak náladu jo? Moc chtivý, nemyslíš?“řekla jsem a zamyslela se nad tím, že už mi je celkem fajn. ,,Máte nějaký zajímavý saké, není mi po něm už blbě.“
,,Jo, mě taky ne, ale měl jsem toho míň než ty…“
,,No jo.“odpověděla jsem do vzduchu a vstala. ,,Smůla, já na tebe budu mít náladu až po snídani, teď mám náladu na jídlo.“zaškňuřila jsem se na něj a otevřela dveře koupelny.
,,Žjééééé! Tu je nějak moc slunečno, nemáte cereálie?“zvolala jsem a vtom ke mně přiskočila Konan a odtáhla mě do jejího pokoje.
,,Myslím, že by se ti to mohlo hodit.“řekla mi a vyndala poloprůsvitný fialový korzet.
,,Mě? Ale zas taková nejsem.“
,,No, myslím, že po včerejšku mi to už nevyvrátíš.“zasmála se na celé kolo.
,,Takže tys to taky slyšela?“
,,Kdo ne? Rozléhalo se to tady jako v nějaké hale.“
,,Manče, ale když on je takový, mno, takový…“ nemohla jsem dokončit větu a Konan mi jen položila ruku na rameno.
,,Jo, já vím co myslíš. Tak na, vezmi si ho.“
,,Ok.“usmála jsem se na ni. ,,Ale už mám vážně velký hlad.“

Po snídani jsme se odebrali do pokojů a já hned strčila do Itachiho, který přepadl přes okraj postele.
,,O, co to tu vidím?“zeptal se.
,,Vidíš nevyřízené účty. Ty si na to pamatuješ, já ne, takže teď mi to vynahradíš.“
,,Nějaká rychlá, ne?“
,, Jsem přece ďáblík a ten na nic nečeká.“
,,Jo to vidím.“
,,Ještě uvidíš!“
Začala jsem mu rychle zdělávat triko a hladit po vypracovaném bříšku.
,,Chci tě, chci tě celého!“
,,A já chci tebe.“
Pomalu jsem mu přejížděla hruď.. naklonila se nad jeho ústa a pomalu se do nich začala dostávat. Po chvíli jsme se k sobě přilepili a nekonečně dlouho se líbali. Ruky jsem měla položené vedle jeho hlavy a pomalu je přesunovala do spodní části jeho těla. Začala jsem mu sundávat kalhoty a on mě jen hladil po bocích. Od boků přešel ke stehnům a k sukni. Pomalinku mi ji jednou rukou nadzvedával a druhou rozepínal postraní knoflíky. Konečně se mu to podařilo a sukně sletěla na zem. Rozepnul mi i halenku a ta následovala sukni. Chatla jsem ho za zápěstí a přitlačila ho k posteli. Jemně jsem ho kousala, ale ruky jsem mu čím dál intenzivněji tiskla k posteli. Itachi jen ležel a usmíval se. Dlouho jsem ho líbala po celém těle a on jen ležel, ale potom si sedl a povalil mne pod něj. Chvíli jsme se na sebe jen dívali a potom vstal a oblékl si župan.
,,Počkej, hned jsem tu.“
Po chvíli se otevřely dveře a v nich stál Itachi držíc nějakou flašku. Sundal si župan a přešel za mnou. Sedl si vedle mě a jednou rukou mi chytil ruce.
,,Co to děláš? Ty..!“usmála jsem se.
,,Uvidíš.“špitl mi a obrátil flašku.
,,Aaa to pálí. Co to je?“ptala jsem se poněvadž jsem přes jeho hlavu neviděla. Konečně se zvedl a já jsem se na sebe podívala.. byla jsem celá politá čokoládou, která pomalu tvrdla. ,,Co to je? Manče, ty seš teda! Teď se nepohnu.“
,,Ale to mi vůbec nevadí. A myslím, že ti budu muset pomoct.“
,,Jo, to bys mohl, tak do toho.“

,,Hele, co ti tam zase dělají? Nemají toho jednou denně dost?“řekl otráveně Hidan.
,,Ty bys taky neměl, co víš.“usmál se Kisame.
,,Musí se ta Kyosuko tak chlamat?“vložil se do debaty Zetsu.
,,Zajímalo by mě, co jí tam ten Itachi dělá.“
,,To mě taky, ale nemíním je rušit, jinak by večer nedali pokoj.“podotknul Kisame.

,,Jaká byla čokoláda?“zasmála jsem se na ležícího Itachiho.
,,Ani o polovinu lepší než to, co se ukrývalo pod ní.“zašklebil se lišácky.
,,No, ale promiň za ty škrábance, já fakt nechtěla, ale když ho máš takovýho, no víš sám.“řekla jsem a začervenala se.
,,Vím, ale nic se nestalo, skoro nic tam nemám.“
,,Tak se otoč, já se na to podívám.“odpověděla jsem mu a on se ke mně otočil zády. Byly tam dva páry čtyř rudých čar nad každým bokem. ,,To jsem je zaťala až tak moc?“vyhrkla jsem ze sebe při pohledu na ďolíčky na konci čar.
,,Nic to není.“usmál se znovu.
,,To vidím!“
,,To se zahojí, patří mi to.“
,,JO, patří..“
Rázem mi naskočily růžky a já se po něm vrhla a začala ho neskonale dlouho líbat.
,,A tohle ti taky patřilo.“dodala jsem.

Konec..=)