KakaAya 01 - Sensei mi popletl hlavu

„Ayame????“
Pootočila jsem se a uviděla, jak za mnou někdo uhání.Byl horký letní den a v záři slunce nebylo rozpoznat kdo to je.Klučičí hlas stále volal a opakoval.
„Ayame????“
Ta postava byla tak přibližně vysoká jako já.Otočila jsem se zpátky a usoudila jsem, že mě dožene.Radši trošičku zpomalím. „Ayaaaameeee …. stůůůůůůůůj.“ Ano už ten hlas poznávám a volající hlas prostupoval psí štěkot. Znova a ze zvědavosti jsem se otočila na siluetu bežící přímo proti mně.
„Auuu !!!!“ podívala jsem se přímo do sluníčka a ihned jsem sklopila hlavu a zakryla si obličej. Rozboleli mě oči a po chvilce mi z nich stékali slzy. „To bolí.“ vyjekla jsem. „Ayame????“
„Ahoj …. Kibo.“ odpověděla jsem a ještě stále si zakrývala oči rukama.
„Já …. mám tě zavolat. Shání se po tobě Kakashi."
„Kakashi ????Kdo to je ????“ zeptala jsem se a přitom jsem hladila skotačícího Akamaru na hlavičce. Zřejmě se teď právě koupal, byl dost mokrý.
„To je tvůj nový sensei.“
„Ale já myslela, že budu v týmu s vámi. Shinem Hinatou a s tebou a že mě bude trénovat Kurenai?“
„To mi taky, ale Tsunade říkala, že bude Kakashi lepší a navíc Kurenai má teď spoustu práce.“
„To se ještě uvidí.Chtěla jsem Kurenai a ne nějakýho „lepšího“ shinobi s takovým pitomým jménem.“
„No on je docela silný.Je to dost dobrý shinobi, který byl v Anbu a tady ve vesnici.Uvidíš sama.“
„V Anbu?Já jsem myslela, že dostanu buď Kurenai a nebo Tsunade-sama.Ale ta nemá bohužel čas.Na ní je teda spoleh.“
"No Hokage má vždycky spoustu práce a Kakashi je vážně dobrý. Uvidíš sama. Za chvilku se máš s ním a jeho týmem setkat."
„Tak za tohle ho čeká ….…. počkej já si ním poradím.“
„Myslím že tě znám dost dobře na to, i když si přišla teprv před dvěma týdny , abych to věděl.Hlavně to moc nepřežeň. Přeci jenom to bude tvůj sensei.“
„Neboj se. Já si s ním už poradím.“
„Nemyslím ale že ti na něco skočí.“
„A jakto, že už jsem ho tu nepotkala?“
„Byl na misy.“
„Tak dlouho?“
„Mise typu S.“
„Aha už musím jinak příjdu pozdě.“
„A kam tak ženeš.“
„Musím jít do obchodu abych pak nemusela chodit večer.Po tréninku.“
„Dobře tak pak můžeš povečeřet s námi.Budu se Shinem a Hinatou u nás můžeš klidně přijít.“
„Arigató gozaimastha …. o nemohu odmítnout.“
„Tak jsme domluvení.“
„Domluvení. Sayonara !!!!Ahoj Akamaru.“ rozloučila jsem se a naposledy jsem pohladila Akamara na bříšku.
„Ahoj !!“
Otočila jsem se a pokračovala v cestě.Obchůdek nebyl daleko.Prošla jsem dlouhou úzkou uličkou a pak jsem zabočila vlevo.Naproti už stál malinký růžově natřený obchůdek a před ním stál stánek s květinami.

„Konnichiwa.“pozdravila jsem starší paní , která u něj stála.
„Konnichiwa.“opětovala mi pozdravení.
Po slabém ozvání zvonečku na dveřích obchůdku jsem vstoupila dovnitř.Bylo tam málo lidí a tak jsem prošla k poličce na kterém stála rýže.
„Auuuu ….“zakopla jsem padala jsem na muže, který stál přede mnou.
Rychle se otočil a uchytil mě pod pasem.Asi tak pár vteřin mi trvalo než jsem se vzpamatovala.Až pak jsem si všimla toho kdo mě uchytil.Zadívala jsem se do jeho pravého oka.To druhé měl zakryté maskou, která pokrývala půlku jeho obličeje.Měl stříbrné vlasy a tak trošičku …. divný účes. „Gomen ….!“ nestačila jsem doříct a on na mě promluvil."Nic se nestalo.Máte štěstí, že jsem tu byl jinak by jste si poškodila ten krásný a roztomiloučký obličej.“řekl a usmál se.OOOOO MŮŮŮŮJ BOŽE.Ještě pořád mě svíral v náručí a přitom se mi díval do očí.Byl tak …. Tak krásný a nežný a silný.Tak jsem tam stáli asi pět minut než přišel na řadu.Postavil se a ještě jednou se pousmál.
„Jste v pořádku?“ „A …. a ….. a …. Ano.“ zakoktala jsem. „To jsem rád ….“ mrkl na mě svým pravým okem.
„Už jste na řadě.“řekl a rukou mi naznačil ať jdu před něj.
„Arigatou.“poděkovala jsem.Byla jsem v rozpacích.Úplně jsem zapoměla co mám koupit a otočila jsem se , abych se ho zeptala na jméno, že mě zachránil před bolestivým pádem.
Jenže byl už pryč.
Zaplatila jsem u pokladny a vyšla jsem ven. „Konnischiwa krásko.“ lekla jsem se a podívala se na svého hrdinu.Stál tam …. před obchůdkem u stánku a v levé ruce držel růžovou rozkvetlou růži.V pravé ruce držel oranžovou knížečku.
Uchytil moji ruku a vložil do ní tu krásně vonící růži.Já jsem tam jen takl stála a dívala na něj jako kdby přiletěl z jiné planety.V okamžiku mi zmizel před očima.Dlouho mi trvalo než jsem se vzpamatovala z tak nádherného zážitku a úplně jsem zapomněla na čas.Ještě pořád jsem se měla sejít s novým senseiem a jeho týmem.Utíkala jsem co nejrychleji abych nepřišla pozdě.Na první dojem se vždycky dává.Přišla jsem domů.Rychlo jsem se převlékla do mini s růžovým topem a dlouhými návleky na ruce.Stoupla jsem si před zrcadlo a musím uznat, že jsem vypadala velmi dobře.No jo už běžíííímmm.Nějak si dávám moc záležet na vzhledu, ale pořád netuším co bych provedla tomu novému senseiovi.
Utíkala jsem a zamkla jsem dveře.Měli jsme se sejít na mostě a samou zvědavostí jsem zapomněla kde se máme sejít.Rychle jsem přemítala v hlavě abych si vzpomněla.Nic mě nenapadalo.Kruci asi budu muset jít za Kibou.Zabočila jsem ke Kibovi obydlí a už tak jsem běžela pozdě.Zaťukala jsem na dveře.Otevřeli se a otevřela Hinata. „Ahoj Ayame.“ „Ahoj Hin potřebuji se Kiby na něco zeptat.“ „Jo počkej chvilinku, hned ho zavolám.“ Hinata stále mluvila tichounkým hláskem ale byla to zatím má nejlepší kamarádka. „Ahoj Michiko co potřebuješ?“ zeptal se a dal si do pusy kousíček rýžové koule. „Promiň že vyrušuji Kibo , ale potřebuji vědět kde se mám s novým týmem setkat.“ „Jo promiň zapoměl jsem ti o říct.Máte se setkat na mostě.“ „Děkuji a dobrou chuť.“ ještě něco říkal , ale musela jsem pospíchat a v mžiku jsem zmizela.
Pomalu jsem mířila k mostu a z dálky jsem vyhlížela jestli tam někdo už stojí.O dřevěné zábradlí byli opření dva kluci a naproti nim stála holka s růžovými vlasy.Otočila se.Zahlédla mě a říkala něco ostatním.Ti se na mě podívali.Za chvíli už jsem byla u nich. „Konnischiwa.“ Pozravila jsem je a usmála se. „Konnischiwa.“pozdravila mě ta dívka a kluci se pak přidali.Tedy jen ten jeden.Blonďáček a ten vedle něj jen kývl a tvářil se malinko namyšleně.Hmmmm to bude zajímavé.Prohlíželi si mě od hlavy dolů.Pousmála jsem se. „Ty jsi ta nová ????“ zeptal se černovlasý kluk. „Ano ….“ odpověděla jsem mu.Pousmál se.Vypadá to, že tahle skupina bude prima. „Já jsem Naruto.“ řekl blonďák. „Já jsem Sakura.“ „A já jsem Sasuke Uchiha.“aha ten slavný klan.Vzpomínám si.Někdo mi o tom klanu vyprávěl a také o jeho vyvraždění.Tohle bude ten kluk který přežil.Sasuke Uchiha.A taky asi chtěl abych to věděla tak zdůraznil když říkal Uchiha. „Já jsem Ayame Konoe.“
„A kde máte svého senseie?“
„No vždycky se zdrží, nikdo neví co takovou dobu dělá.Vždycky předurčí čas a místo setknání a pak stejnak chodí pozdě.“odpověděla Sakura a pousmála se.Všichni jsme se začali usmívat a každého zřejmě napadalo to samé.PFFFFFF.Najednou se všichni podívali nahoru. Otočila jsem se a podívala jsem se stejným směrem.Paprsky slunce mi zase oslepili oči.Uviděla jsem pouze dřevěný podstavec, na kterém stál.Seskočil dolů a konečně jsem ho spatřila.Postavil se a …….. COOOOOOOO ???? Co to má znamenat?Byl to tentýž muž, který mě uchytil v obchodě, když jsem padala.Stáli jsme tam oba dva před všemi a koukali na sebe bez mrkání s otevřenou pusou a byli jsme asi stejně vyšokovaní, protože můj nový sensei mi nejen zachránil život, ale i popletl hlavu.A myslím, podle toho jak byl v rozpacích ai jako já, dalo by se říct , že prožívá úplně to samé.No tak newím jestli bych mu dokázala nco provést.Bude to složitější než jsem si myslela.Sakura Naruto a Sasuke se na nás jen s údivem koukali pohledem co-se-vám-to-jako-stalo -?

Zdá se mi to jako trapný příběh a tak prosím piště jestli budete chtít pokračování.Arigatou