Jak pozvat dívku na rande 10 aneb Proslovy? Kčertu s nimi...

Tenhle díl - jedním slovem - nuda. Nějak nemám vtipkovací náladu... ono právě jsem dopsala další Loučení... tak snad příště ;)

V očích měla šílený výraz. Vnitřní Sakura se dostala ven. A chtěla vraždit. Pomalu, pomaličku se zadívala na Sasukeho, který okamžitě s hrůzou zbledl…
Celý krámek ani nedutal. Všichni ztichli. Sasukeho věta všem zněla v uších… tohle opravdu přehnal. Bude masakr.
Sakura se pomalu začala přibližovat. Něco si pro sebe mumlala, byly slyšet jen útržky , jako „zabít…“ „vykuchat“ „nacpat do drtiče odpadků“ (?) „ostříhat dohola“ apod.
Při slovech dohola zblednul ještě víc. Okamžitě se rozhlížel po nějaké únikové cestě… když mu zrak znovu zabloudil na to osudné (jak se vyjádřil Neji stojící u krokodýlích kabelek) zrcadlo.
Nemohl si pomoct. Byl v supervážném ohrožení života (nemluvě o vlasech!) ale… ten pohled byl silnější. Jako by ho to tam táhlo… přiskočil k němu a okamžitě si začal upravovat vlasy. Žádný Uchiha nezemře rozcuchaný. To bylo pravidlo klanu. Dokonce i Itachi počkal, než si jejich otec mrskne na pačesy gel, než ho zabil. Itachi…

Daroval mu k narozkám super obleček… a Sharingan Boys mohli začít…
Měl to bejt meganářez, premiéra v Konoze. Jo, byly s tím menší potíže – uplatit Třetího (stačilo pár výtisků Playboy – Itachi měl kontakty všude) a taky zařídit nějaké místo…
Zkrátka, po všech těch maličkostech se zařizováním bylo vše hotovo… a nadešel den vystoupení…

Sakura se stále přibližovala. Očí jí rudě žhnuly (skoro doslova… i když, mezi námi… ty klepy o její matce a Sasukeho bratranci….)
Přemýšlela. Teď je to dobrý, všichni zíraj… chtělo by to nějakej proslov… vždyť – vždycky, když někdo koho chce zabít, má spoustu keců… ale zase ne moc, když se moc rozkecáš, tak vždycky přijde někdo a tu vraždu ti zarazí… a to Sakura nechtěla. Ne. Tohle si vychutná.
Začala dramaticky. „Sasuke… Uchiha Sasuke…“ Hezký, ale co dál? Sakra… Jo, jasně. „Sasuke….“
To už začali být lidi netrpělivý. „Sakra všichni víme jak se jmenuje, tak už ho zabij!“
„Sasuke….“
„Už zas?!“
„Sas..“
„Kristeboha prostě popadni tu jeho mašli a přiškrť ho, to je to tak těžký?!“ Ebisu se mírně rozvášnil.
„Nech ho na pokoji, Sasánkuuuu!“ zavřeštěla Ino, a zuřivě pohazovala vlasy, čímž nechtěně jednu flákla Shikimu. „Sakra kde jsou ty nůžky? To je otrava…“ „Jaký nůžky? Moje i Sasunkeho vlasy zůstanou v celku!“
To už Sakura nevydržela. „Tak budete držet huby? Snažím se ho zabít, rozumíte, sakra ZABÍT! To to nemůžu udělat, aniž byste zbořili půlku krámu? To přijde na řadu až pak!“ Pak znovu nadhodila jsem-vraždící-psychopat-střez-se-mě pohled.
„Sas….“ Pro jistotu mrkla na ostatní. „Jestli mě to neneháte doříct, tak příště neřeknu kde ta stará ochmelka nechává saké, je vám to jasný?“ To zapůsobilo. Párty bez saké... to je jako Neji bez horoskopů. Nemyslitelný.
„Takže ehmm…“ odkašlala si. „Sasuke… ále, že se na to nevykašlu…“ Dramaticky se nadechla. „SASANE! JÁ TĚ ZABIJUUU!!!!“ Uff, a má to za sebou. Taková námaha pár slov… ale co, Teď přijde ta zábavná část…*ďábelský úsměv*

Sasuke se probral ze vzpomínek. Obrátil se k Sakuře.
„Ehhh… Sorry, byl jsem ňák mimo...říkalas něco?“

*super-mega-děsivý-pohled-ála-Michael-Jackson*