Lhát - Závěr

Začátek - Tady

Závěr

Dorazil na konec lesa. Na posledním stromě se zastavil a chvíli se díval dopředu. Jakoby pozoroval neviditelný příběh, promítaný před jeho očima. Příběh o tom, co teď asi přijde. Nadechl se a seskočil. Nohy se mu zabořily do trávy a okamžitě pocítil vlhkost země. Začalo jemně pršet. Rozběhl se a dával pozor, aby neupadl. Těch pár kroků mu připadalo jako maraton. Maraton bez konce.
Dorazil k ležící dívce. Celá její hruď byla zakrvácená. Nevydávala ani hlásku. Kakashi začal panikařit. Mlčky se k ní sklonil a poslouchal, jestli její srdce bije. Byl sice potichu, jeho duše však řvala. Řvala úzkostí, stísněností, ztrátou. Necítil žádný tep. Kakashimu unikla slza. Slza, která dopadla přímo na Rininu tvář. Chvíli pozoroval, jak stéká dolů, po chvíli však jeho pozornost upoutalo něco jiného. Její víčka se s námahou zvedaly. Srdce se znovu, sice pomalu, rozběhlo.
„Žiješ? Rin!“ zašeptal do ticha společně s padajícím deštěm. „Rin!“ Zoufalství v jeho hlase ji přimělo obrátit hlavu jeho směrem. Začala vnímat okolí. Její oči se zaleskly a rty se na něj usmívaly. Zase.
„Nemůžu jenom tak odejít.“ řekla s námahou. Vykašlala trochu krve. „Odejít beze slova…“
Bylo vidět, že se Kakashi pod maskou usmívá. „Jsi v pořádku?“ zeptal se jí.
„Mám rozdrcené vnitřní orgány …“ zakašlala těžce, „už se sama nedokážu vyléčit. Už … Už doopravdy odejdu.“ Tato slova v Kakashim vyvolala další vlny bolesti. Vlny, zoufalé jako mořský příboj narážející na vysokou skálu. I když vědí, že tím nic nezmůžou, naráží stále dál, poháněny zlomyslným větrem. Až se den vyjasní a vítr ustane, budou moct pokračovat na své cestě po moři. Alespoň prozatím.
„Odeješ?“ zeptal se. Jeho hlas však už zněl smířeněji. Pochopil. Pochopil, že to nezmění. Ničím. Ačkoli by se pro ni upsal všem možným zlým silám, které vládnou lidským osudům, a obětoval by tím pro ni svůj vlastní život, síly nepřicházely. Možná proto, že mu byly souzeny vykonat větší skutky, než jí.
„Tobě … Tobě na mě záleží?“ zasípala Rin. Vykašlala další krev. Kakashi vzal její hlavu a položil si ji na klín. Chytl její ruku do své.
„Miluju tě!“ Už to musel říct. Musel se přiznat.
Rin se zatvářila nechápavě. „Miluješ?“
„Celým … Celým svým srdcem! Promiň … Promiň …“ zašeptal v slzách. Přišel čas všechno vysvětlit. Všechno, proč se celý ten rok tak moc trápil. „Já tě miluju už od první chvíle, co jsem tě viděl. Jako malý kluk, byla jsi má vysněná dívka. Ale milovala … Milovala jsi Obita. Už jenom pro to, už jenom pro něj jsem se tehdy nemohl přiznat …“
„Ale Obito je … On je mrtvý!“ šeptla zoufale. Z očí se jí také začaly řinout slzy. Zoufalostí. Z pravdy.
„Já vím. Ale není to jediný důvod …“ řekl pomalu a sundal si masku. Usmál se na ni. Ačkoli ho Rin znala už od svých osmi let, poprvé dnes spatřila jeho obličej. Byl takový, jakého si ho představovala. Líbil se jí.
„Já ti to neřekl,“ pokračoval Kakashi, „protože jsem postupně ztrácel všechny, které jsem měl rád. Bál jsem se, že kdybych se přiznal, ztratil bych tě. Tak jako ty ostatní. Omlouvám se … Omlouvám se, že jsem to tajil. Ale i přes to, že jsem to neřekl, tak tě ztrácím. I přes to, není mi souzeno být s tebou. Tak moc to bolí! A o to víc když vím, že jsem s tebou mohl alespoň strávit nějaký čas! Promiň mi to …“ Stiskl její ruku ještě víc. Rin se mu zahleděla do očí.
„Alespoň vím, že jsem měla pravdu. Myslela … Myslela jsem si to. Bylo to ve hvězdách. Stejně jako to, co se teď děje,“ usmála se. Kakashi se k ní sehnul a jemně jí políbil. Pohladil ji po tváři.
„Miluju tě. Teď to říkám, teď se přiznávám. Miluju tě strašně moc.“
Ale její uši už to neslyšely. Její oči, ty už neviděly, že pro ni pláče. Hlava jí spadla na stranu. Zorničky ztratily lesk. Kakashi si ji přitáhl ještě víc ke hrudi. Zemřela s úsměvem na rtech. Chlapec mačkal její ruku ze zoufalství čím dál víc. Jakoby ji tím mohl oživit. Když ruku pustil, ta spadla na zem. Bez citu. Jenom měsíc dával Kakashiho slzám třpyt. Odrážel se v nich. Shinobi se podíval nahoru.
„Hvězdy … Tam to prý bylo napsané. Doopravdy je ve vás osud všech lidí?“ zašeptal obloze. „Doopravdy každá z vás symbolizuje něčí život? Támhle … Támhle jedna zhasla. Rin …“

Jednotka ANBU ho našla ležet vedle ní. Držel ji za ruku s díval se na nebe. Když přišli, zvedl se a utekl do lesa. Týden ho nikdo neviděl. Vyplakával svůj žal. Až po té se vrátil do Konohy. Vrátil se, připraven nedat šanci žádné další lásce, která by ho chtěla oklamat. Už nikdy nechtěl zažít tu bolest. Byl ale připraven, že jednou nějaká příjde. Nějaká, která bude podobná Rin. A on, on zapomene na to, co se stalo. Toho, toho se bál.

***
Rin ... Kampak se poděla Rin?
Děkuju za přečtění