A.S.P. 4 - Příprava

Opět celé já, ikdyž Hony taky přispěla :D

„Dobře dobře… a co ten Sasori?“ Nami se zamračila. „Ani mě nehne. V životě mu TO nezapomenu… Ani kdyby mi za jeho oživení někdo nabídl moje oživení, ikdyž… uhm…“ Zrzečka se začervenala. „Moment, moment, já nechci mít za příbuznýho Deidaru!“
„Ty pitomče! Kdo řekl, že je to Deidara?!“
„Simtě, toho si všiml i Itachi a to je poloslepej. A nedělej, že ne.“
„Uhm… nechme téhle debaty, ok?“ Nami byla rudá jako rajče. Pein se šklebil. „No běž už za nima, ať nemaj podezření…“
Itachi a Deidara se skrývali za rohem a bedlivě celou rozmluvu poslouchali. Za zády jim stála Kio a otráveně se dloubala kunaiem v nehtech (to pochytila od Tenten ). „Koho to chtěj vlastně oživit?“
„Vím já?“ Itachi ‚nenápadně‘ šilhal po zívající Kioko. „Kámo, přece si nenabalíš Jinchuuriky, ne? Stejně natáhne brka při vyjímání.“ Ita zrudl stejně jako Nami u Peina a jednu Deideimu vrazil. „Co to tu vy tři děláte?“ Za zády se jim nenápadně objevila Nami a v očích měla zlověstný výraz. Deidara ukázal na Kioko, Itachi na Deidaru a Kio se pořád znuděně dloubala v nehtech. „No už je mi to jasný. Padejte spát, nebo na váš pošlu mého šéfa a příště si to vaše oživování rozmyslím.“
Celou noc se od lůžka Nami a lůžka Kio ozýval pravidelný výbuch smíchu a puberťácké hihňání a šeptání. Tarya si otráveně přetáhla polštář přes hlavu, Deidara si uši ucpal jílem, který ale stejně ten smích propouštěl a Itachi se snažil pochytit něco z toho šepotu, což mu ale jaksi nevyšlo, protože čím víc napínal sluch, tím šeptali ještě potišejc. Nakonec to vzdal a přetáhl si svůj noční úbor přes hlavu.
Přesně ve tři patnáct se jim Nami rozhodla zazpívat táhlou písničku. Deidarovi se z toho zježila patka, protože před nedávnem viděl horor 3:15, zemřeš a teď měl z toho noční můry. To už na ty dvě vlítl i Pein, který spal vedle. Nami se začala okamžitě hihňat a pak se převrátila dozadu a žuchla z postele.

Následující dva dny se lenošilo a připravovalo na misi. Namiko na den dokonce zmizela s tím, že má nějakou práci. Nakonec si je sám Pein zavolal do své kanceláře.
„Takže… Pošlu vás na misi A.S.P. teda všechny… A budu doufat, že se tam Nami a Itachi nezabijí.
Honestaryo… Pokud se to podaří, tak dostaneš zpátky Matsuri, protože už nám stejně na nic není.“
„Tak proč mi jí nedáte hned teď?“
-Fňukající pohled-
„Měli by jsme? Nemáme lidi, všichni jsou v tahu.“
„Nebo natáhli brka…“
„DEIDARO!“
„Hlavně, že ty si mrtvej nebyl, co? Kdo tě pak musel slepovat a oživovat, ha?“
-Lávové a vášnivé pohledy-
„Nechte toho vy dva, děti tu nepotřebujem.“
„Tyyyyyyyyyyyy…. -!“
-Itachi a Nami na zemi-
„ITACHI! NAMIKO! Dejte pokoj vy dva!“
„Jen aby z toho nebyla malá Itachátka a Namiňátka…“
-Třísk. Deidara ve zdi-
-Rozzuřený Pein-
„Že já se na to *pííííp*!“
„N… PEINE!
-Pein ve zdi-
„Jako malý Jardové…“
-Znuděná Kio-
„Uááá!“
-Kryjící se Tarya-
„Umění je odpááááááááá –“
-Zaražený Deidara-
-Ozývající se kroky-
„Cože je to to A.S.P.?“
-Nevěřící pohledy-
-Nadšený Deidara skákající na Nami a ožužlavající ji-
-Namiko rudá jako rajče-
-Překvapená Kioko-
-Kulící Tarya-
-Pein hrabající se ze zdi-
-Překvapený pohled alá Rinnegan-

Dalšíí