Když kvetly sakury

Šli spolu cestou lemovanou rozkvetlými sakurami. Vlastně nešli spolu. Byla jeho doprovod. Osobní strážce... Avšak představa, že by byla něco víc se jí poměrně zamlouvala.
Z úvah ji vyrušil zvuk ve křoví. Okamžitě zpozorněla, její levandulové oči se změnily na bílé a pozorně prozkoumala okolí. Za stromy se skrývalo několik necivčených lapků, jak odhadla podle nevyvinutého chakrového systému.
Všiml si jejího pohledu.
,,Děje se něco?"
,,Nic Orochimaru-sama. Jen nějací lupiči. Necvičení."
,,Pokračujme tedy. Nemám rád zdržení."
Něco se jí nezdálo. I když Byakugan ukázal jen velmi slabý chakrový oběh cítila v tádech nepříjemné mrazení.
,,Orochimaru-sama?"
,,Co zase?"
,,Jděte prosím napřed. Na příští křižovatce vás bude čekat Kabuto. Raději se o ně postarám."
,,No dobrá, doufám ale, že že se k nám pak co nejrychleji připojíš."
,,Hai..."
Doufám, že se k nám vrátíš Hanako. Tvůj instink se álokdy mýlí. Orochimaru zrychlil a ve chvíli,kdy zmizel za zatáčkou dívku obklíčilo pět mužů. Nejspíš se domnívali, že on je její strážce a ne naopak. Vždyť byla táměř o hlavu menší než on a ve chvíli, kdy si všimla jejich ochraných čelenek se znakem skryté bleskové vypadala přinejmenším.. překvapeně.
Pohlédla na ně bílýma očima.
,,Musíte být opravdu dobří, když dokážete utlumit tok Chakry natolik, abyste se skryli před Byakuganem."
První z nich hodil kunai.
***
Jarní vítr z rozkvetlých sakur odnášel růžové lístky. Některé z nich se zakroužením dopadly do havraních vlasů mladé dívky.
Ležela tam, v trávě, v koutku úst zasychající pramínek krve a vlasy rozposteřné kolem hlavy jako temnou svatozář.
Zvuky boje už dávno utichly. Lapkové se vydali hledat další kořist.
Ona dál leží, neschopna pohybu a poslední síli ji opouští.
,,Gomenasai, Orochimaru-sama..." zašeptaly poblédlé rty. Vykašlala několik kapek krve. Pak navždy zavřela levandulové oči.
Vítr znovu objal květy sakur a na dívčino nehybné tělo dopadla sprška růžových okvětních lístků....

(N/A: Hanako Hyuuga je moje OC = original character)