Mortal Kombat in Naruto style part2

tak po "menší" pauze jsem napsal pokračování příběhu o turnaji o Ultimátního ninju. Zatím se nic zajímavého neděje, jen malé, snad vtipné , příběhy jak se naši hrdinové o dozvěděli o Kometě osudu.

Písečná vesnice
„Kazekage-sama, tuhle fotografii zachytili naši špioni, když ta věc přelétavala nad našim územím. Vypadá to jako balistická střela.“ „Ne, okamžitě zavolejte mého bratra!“ rozkázal Kazekage a sluhové šli splnit rozkaz.
„Kankurou-san žádá o audienci.“ „Pošlete ho dál a omluvte nás.“
„Co zas chceš Gaaro? Další mise? Zrovna jsem se z jedné vrátil. Musím se přemalovat!“ „Sklapni, blbečku a podívej se na tuto fotku, víš co to je?“ zeptal se Gaara a ukázal bratrovi fotografii. „Jo, to je Kometa osudu, ta co nám o ni říkal Baki. Přiletí jednou za 500 let a oznamuje konečný turnaj, kterého se může zůčastnit kdokoliv.“ vysvětlil Kankurou. „Tvoje genialita mě dojímá, tak zítra v šest sem naklušeš a jestli se spozdíš jenom o minutu tak na ty tvoje hračky pro malé děti vyzkouším Sabaku Taiso. Jasné?“ „Jasné...Gondaime.“ řekl ironicky Kankurou a odešel.

V lesích Listové
Dva milenci se cucali pod jejich stromem lásky. Najednou se postavili a muž spustil: „Víš, Kurenai, chodíme spolu už docela dlouho. A je tu jedna věc, co bych ti chtěl říct.“ Kurenai nedočkavě očekávala tu dlouho očekávanou větu. Asuma vytáhl krabičku, otevřel ji, klekl si na jedno koleno a spustil: „Kurenai...podívej!“ Kurenai se kapánek zarazila: „Heh, no, vidím, pěkný prsten si mi koupil.“ „Ale ne, Kurenai, podívej na oblohu, to je...Kometa osudu. Pojď rychle se musíme sbalit a ať nám to neujede!“ chytl svou vyvolenou za ruku a táhl ji domů.

U Tsunade doma v Listové
„To byl zase den, job jako Hokage mě unavuje.“ řekla Tsunade a vyslékla si svoje šaty. Už se chystala vysléct i podprsenku, ale v tom okamžiku si všimla nějakého pohybu za oknem. Zašla za roh a vytvořila Kage Bushin, který pokračoval v odhalování. Sama Tsunade se zase oblékla a šla se podívat ven. Když přisla před dům, všimla si mohutné postavy za jejím oknem. Vyskočila s přichystanou pěstí a vykřikla: „Jiraiyo, ty prasečí úchyláku!“ o udeřila Jiraiyu do obličeje až proletěl oknem a narazil do klonu, který se rozplynul. „Chci vidět, jak mi tohle vysvětlíš.“ „No...já sem přišel na návštěvu a nikdo mi neotvíral, tak sem se šel podívat, jestli je někdo doma a tam ty...no vždyť víš jak.“ vysvětlil Jiraiya a chtěl utéct. Tsunade jej však dohonila a chytla za svitek těsně za vchodovými dveřmi. „Nene, tak lehko se z toho nevyvlečeš.“ „Ale Tsunade, zlatíčko.“ To Tsunade nakrklo ještě víc a chystala se ho znovu udeřit. V tu chvíli si Jiraiya všiml na obloze modré komety. „Tsunade, dívej, už je to zase tady.“ Oba se překvapeně podívali na oblohu a Tsunade se na Jiraiyu ďábelsky podívala: „Dneska máš štěstí, ale dostanu tě v turnaji, prasáku.“ vykřikla Tsunade, odplivla si a kopla Jiraiyu do pr...prciny.

Dneska je to kapánek kratší, ale pro příště se polepším :D