Kousnutí do měsíce

Moje první kratší jednorázovka na fanfic Naruto. Je to spíše úvahovějšího rázu, z pohledu Sasukeho... Nemusíte si to dávat do souvislosti s příběhem, ale když si to já sama zasadím do děje, tak je to v tom období, kdy Sasuke Itachiho naprosto nenáviděl... Enjoy ;)

Znáš ten příběh o opičákovi, který se chtěl dotknout měsíce? Čeřil bez výsledku černou hladinu rybníka, měsíc se mu rozplýval a mizel. Nedokázal ho chytit.
Možná jsi mi tuhle pohádku nevyprávěl, ale napsali jsme si ji společně. Jsem opičák, který si brousí tesáky a cení je vysoko do nočního nebe…
Jsi zvláštním měsícem, bratříčku. Záříš v mé černočerné tmě krvavě rudý, mrazíš mě pohledem. Pořád vypadáš jako nedosažitelná hvězda oblohy, ale narozdíl od tebe, já se změnil.
Snad sis myslel, že moje kolena se strachem nikdy nepřestanou klepat. Že nikdy nenaleznu nový dech a neudělám ani krok. Ale myslel sis špatně. To bych nebyl tvým bratrem, kdyby se tak stalo.
Černota, spálený svět a prach, nebe rudé svitem mé zuřivosti. Teď jsem ten opičák a už i vím, že nestačí se dívat na měsíc z odrazu hladiny. Má krvavá hvězdo, už ani výška ti nepomůže. Bude to bolestivé kousnutí do měsíce, kvůli tobě se učím létat. Snad nic jiného by mě nenaučilo tomu všemu, jak pomyšlení na tebe, bratříčku. Asi netušíš, že plačící kluk vyrostl. Že už nebrečím, nikdy. Že kolena se mi už nepodlamují a mé ruce jsou jistější než cokoliv jiného. Nenávidím tě.
Měl by jsi aspoň začít tušit, že žádná hvězda není věčně na nebi. Přijde totiž pokaždé nějaký ten opičák, který k ní vzhlíží a zatouží po ní máchnout drápy.
Těš se, bratříčku. Mé kousnutí nepřežiješ…