A.S.P. 7 - Ame no Namiko I., řečená Náladová

Omlouvam se za ten prvni vety, me pesimisticke ja se probouzi ^^'
Vlastne se omlouvam za cely dil, je blbej a kratkej a o nicem... A nazev je taky divnej... chjoooo... Ten Bleach a ty povidky mi lezou na mozek...

Namiko a Deidara se na sobě, s hlasitým mlaskáním a funěním, povalovali, zatímco venku Sasorimu rostly neviditelné parohy, až to bolelo. Už byli tři dni na misi a Sasánka ne a ne najít. Najednou do „stanu“ (rozuměj: halda hadrů, omotaná na železných tyčích) vešel Itachi. Ti dva od sebe odskočili jak na pérkách a tvářili se, jako když tu vlastně nejsou. Itachi si sednul, až mu křuply klouby, a s výrazem brutálního evendžra (to chytil od Sasínka) na ně spustil: „Tak hele vy dva, jsme sakra na MISI! Tak se podle toho u Orochiska chovejte a necumlejte se tu jak parta puberťáků!“ Namiko začala botou čmárat do hlíny znak Amy. Deidara se pořád zoufale snažil vpít do stěny stanu a ten se z toho bortil. Po chvíli Nami zvedla hlavu a celá červená se Itaho zeptala: „Práskneš nás?“
„Že si to ty…“ Nami už jenom čekala „Tak to na tebe kecnu.“ Ale Itánek umí i překvapovat, tomu věřte! (nemohla jsem si pomoct ) „… tak budu mlčet. Ale ještě jednou vás tu nachytám a prostě to Sasorimu řeknu.“
„Ty si boží vrána! Nebo spíš bílá…? Nebo bílá lasička?...No to je jedno. Ale dík.“ Itachiho zuby se opět promenádovaly po podlaze/zemi a hledaly nějaký objekt na spáření. Jak bylo radno vidět, nebyl jediný, kdo si všiml Namičiny změny v chování. "Že by…? Šmankote, jak dlouho už to s Deidarou táhne?! Nebo…" tak tohle se Itámu honilo v hlavě, ale neměl odvahu se na to zeptat (Divný, co?). "Kdo kdy viděl, aby se Nami červenala? Aby děkovala… Juj to je osmý div světa…"

„Jááj, no to mě poto… Umíráááám…“
„Nedržkuj… mě to taky nebaví!“
„Vlez mi na hrb…“
„Nami dej pokoj! Nemůžu za to, že je tady NĚKDO neschopnej a nedokáže ho vystopovat!“
„Ty blbče! Jak asi…?“
„U všech bombičů, vždyť máš sakra Rinnegan!“
„Ty chytrej, asi ho neumím používat, ne?! U Amy, jinak bych asi nebyla mrtvá!“
„Tsááá… Umění je-“
„DRŽ KLAPAČKU s tím tvým uměním!!“
„Kurnik, koště řítíme se kvůli tobě dolů!“
„Áááááááááá! Help, I need somebody! Help, not just anybody!“
„Kriste na nebesích… vždyť jsem nezlobila… Tobi si falešnej.“
„Díky!“
-Tobi se srdečně usměje-
-Na Namiččině hlavě se objeví křížek-
„ Pro Teddyho… on si myslí, že to byl kompliment…“
„Ježišmarjá, idiote pusť mě k tomu!“
„Mlč! Ty neumíš tak odborně řídit hliněnýho ptáka!“
„U Kristova kopyta, ty si fakt vůl. Já ovládám ŽIVLY!“
„Ještě před chvílí si tvrdila, že Rinnegan neumíš používat!“
„Grrr….“
-Spóuuusta křížků-
„Kriste Orochimaru, ta je ale náladová!“ Itachi bezmocně vlál, držíce se ptáka za ocas, jako přešitá pirátská vlajka.

„Já ho vidím! Vidím ho! Chápete?! Našli jsme ho!“
„Sklapni Tobi! Taky ho vidíme!“
„Tak jdeme na to?! … Mimochodem Deidaro… jak si s ním mohl vydržet v týmu?!“
„Jasně! … Víš Nami, nevydržel.“
Všech 7 lidí seskočilo z hliněného ptáka přímo před překvapený tým Hebi. „T-t-t-y-y-y? T-t-y-y t-t-a-a-k-k-y? Vy jste naživu??!!“