Narutova severní mise, kapitola 01-Nová mise

Tak tohle je další část mojí první povídky. Ne, že by s tím teda ta první část nějak úzce souvisela tohle je pro změnu téměř nekrvavý :-D

Byl krásný letní den, slunce hřálo, ptáci zpívali. Byl čas oběda a koho byste nenašli u Ichiraku, naruto už tam do sebe ládoval třetí porci rámenu, spokojeně si pomlaskával, jen to do něj padalo. "Nepřežeň to, Naruto," radil mu stařík.
"No vlastně,že se starám," usmál se.

Když dojedl porci, někdo vešel do stánku.
"Naruto, já věděla, že tě tady najdu."
Naruto ji okamžitě poznal.
"Ahooj Sakuro," přivítal ji, "co tu děláš?" zeptal se.
"Jde o novou misi, kterou nám Tsunade dala. Musíme za ní."
"Ee, noo, nepočká to chvilku, objednal jsem si další porci." řekl trochu provinile. Sakura pohlédla na tři prázdné misky vedle něj.
"Naruto! Ty nenažranče!" vykřikla s vražedným pohledem, chytla Naruta za flígr a táhla ho pryč.
"Né, né, počkat! Už jsem to zaplatil! Sakuro, prosím, jen jednu misku! Né!" řval jako by ho natahovali na skřipec. Sakura ho ale ingnorovala a dál ho táhla po zemi.

O chvíly později v kanceláři páté Hokage:
"Tato mise bude dlouhá, pojedete až daleko na sever, do království Rivandol..."
V tom Tsunade přerušil náhlý hluk.
"Sakuro, jau! Nech toho, to bolí! Počkej, brzdi brzdi brzdí."
Shizune rychle přiběhla a otevřela dveře.
"Né!"
Všichni v místnosti se rozestoupily, do místnoti vletěl Naruto a zastavil se až o stůl, za kterým seděla Tsunade, hned po něm vešla do kanceláře usměvává Sakura a omluvila se, že jim to tak trvalo.
"Ach,tak já teda začnu znovu," řekla Tsunade a spustila: "Tato mise bude dlouhá, pojedete až daleko na sever, do království Rivandol. Jeho král využívá naše služby už léta, je to nebezpečná mise, ale máte moji důvěru."
V Narutovi hrklo: "Máte?"
Až teď si všiml,kdo všechno tu je: Chouji, Ino, Shikamaru, Tenten, Neji, Lee, Kiba, Hinata, Shino a Sakura.
"Hmm...je tu opravdu narváno" pomyslel si. Poté co si je všechny prohlédl se opět začal soustředit na Tsunadin výklad.
"Vy všichni budete tvořit jednu skupinu,vaším velitelem bude Kakashi."
Jak to dořekla, Sakura se začala rozhlížet a zeptala se: "Ehm...Tsunade-sama, kde je kakashi-sensei?"
"Má teď jinou práci, ale už jsem ho s tím seznámila." odpověděla.
Po Sakuře se přidal Shikamaru: "A jak to bude s chuninskou zkouškou? Musím tam přeci být."
Tsunade: "Nemusíš, všechno je zařízené."
"Doufám, že to aspoň nebude taková otrava, jako ta zkoužka." zamrmal shikamaru.
"Dobrá, rozchod." zavelela Tsunade.
Odešli všichni, až na Naruta.

Naruto strnul: "Jsem pořád genin, a teď, když má být zkouška, dostanu misi." honilo se mu hlavou.
"Ale bábi Tsunade, to mi přece nemůžete udělat? Pilně jsem na zkoužku trénoval a vy mi teď dáte misi? Co je to za pitomý nápady! Rozeřval se na ni.
"Narutoo!" Zahřměla Tsunade až se celá pracovna zatřásla. "Tohle je mise, na kterou nemůžu poslat jen tak někoho! Rozumíš?! Zavřeš pusu když ti slíbím, že na příští zkoužku půjdeš?!" po této věte se posadila zpátky na židli.
Naruto sklopil hlavu a řekl tichým hlasem: "Ano." a šouravým krokem odešel z místnosti.

Naruto se smutně poflakoval ulicemi Konohy, pokopával si s plechovkou a přemýšlel o té věci u Tsunade.
"Ta stará senilní babka.Nechci být furt genin!" vykřikl a odkopl plechovku.
Zaslechla ho Hinata, která byla kousek opodál, když ho viděla jak se tak vleče ulicí, napadlo ji, že by ho měla nějak povzbudit.
"Ale jak?" zeptala se sama sebe, "No, to je jedno, prostě to zkusím." řekla si sebejistě. Namířila si to směrem k němu a jakmile zavolala: "Naruto!" a on se otočil, všechna sebejistota byla pryč.
"Hinato? Ahoj, co tu děláš?" odvětil ji a šel jejím směrem.
"Blíží se. Eh, co mám dělat?" hnalo se Hinantě hlavou a začala se červenat.
"Hinato, odpovíš mi konečně?" tázal se nedočkavě Naruto.
"Musím něco říct." pomyslela si "Já,já...jdu za Kibou a Shinem, měli jsme p-p-robrat ještě něco kvůli té mi-mi-misi." vykoktala ze sebe.
"Aha." opověděl a najednou si uvědomil, že o té misi vlastně nic neví.
"Nějak jsem nevnímal, o co, že v té v té misi jde?" tázal se. "Vím jen, že půjdeme někam na jih nebo co."
"Na sever, půjdeme na sever." štěbetla tichounce Hinata.
"No vidiš, i to jsem poletl.He he" a zazubil se.
Hinata sklonila hlavu a spustila: "Máme být jako podpora královské moci v severském království Rivandol, budeme tam prý zhruba měsíc."
V tom si všimla jak ji Naruto s úsměvem poslouchá a dívá se na ní. Trochu sebou cukla a celá zrudla.
"Co je? Pokračuj." vybídl ji.
"V-vy-vyrážíme zítra." vystřelilo z ní.
Naruto sklonil hlavu a zklamaně pronesl: "Už zítra..."
"Co je ti?" vyhrklo z Hinaty, která ani nevěřila, že to řekla.
"Hmmm...? Ále, jen, že za pár dní začíná chuninská zkoužka a ta babka Tsunade si vymyslí další misi. Ts, to mám zas jednou štěstí."
Pak se náhle odmlčel a zadíval do země, pak ale rychle zvedl hlavu: "To ale není tvoje věc, radši se půjdu připravit na misi." Pronesl s úsměvem. "A ještě něco...díky za ty informace, kdybys mi je neřekla, byl bych úplně ztracený."
Potom se otočil a odešel. Hinata tam ještě chvíli stála jako přimražená.
"Byl tu, mluvil se mnou." říkala si v duchu. "Hmm...nebylo to zas tak špatné." zhodnotila svůj výkon a její obličej začal pomalu nabývat normální barvy.

Následující ráno se všichni sešli u západní brány, hádejte koho se nemohli dočkat...
"Kakashi-sensei, jdete zase pozdě." řekl Naruto otráveně.
"Naruto!" okřikla ho Sakura, ale v duchu s ním souhlasila.
"Pardon, pardon, to víte..." omlouval se Kakashi, ale Naruto a Sakura ho přerušili: "Nevymlouvejte se sensei."
"Dobrá, tak teda k misi," začal. "Nejdřív půjdeme do přístavu v Zemi Vodopádů, tam na nás už bude čekat loď, kterou se dostaneme až do Rivandolu a tam se uvidí. Loď přistane v přístavu za čtyři dny, takže to bude pohodička, jasné?"
"Jasné!" zaznělo souhlasně a vyrazili.

Mezitím v tom vzdáleném severním království probíhala bitva v jedné malé, nenápadné vesnici, kterou zahalila smrtící mlha.
"Taleku! Chápu, že jsi vůdce vesnice, ale prosímtě nebojuj proti nim!" vyběhla ze dveří žena.
"Bjanko?!Vrať se zpátky!" zaháněl ji černovlasý muž v šupinové zbroji. Najednou se vesnicí prohnala tlaková vlna a sníh co měli pod nohama se jim zmněnil v led. Nikdo nebyl schopen vydat ze sebe jedinou hlásku,všichni jen nevěřícně zírali na led, co je právě pevně přimrazil k zemi.
"Hyouton: Tsubame Fubuki!" prohnalo se vesnicí a spolu tím další tlaková vlna. Po ní nastaly ohromné výkřiky, které se rozléhaly celou vesnicí a blížili se čím dál blíž k Talekovi. Talek naprosto nechápal co se děje, až po pár minutách ho ovál jemný vánek, jako by ho pohladila smrt, ale možná ano. Pár vteřin na to, viděl jak z rohu jedné ulice vyletělo hejno ledově lesklých vlaštovek, to hejno zabíjelo všechno co jim přišlo do cesty, záletávaly do všech domů, prorážely dveře a okna a ze všech těch domů se ozývalo to zoufalé ječení, které jeho uši trápilo už dost dlouho. Když Talek viděl jaká skáza se žene jejich směrem, podíval se naposledy na svou ženu a objal jí pohledem, pak se chopil sekery a přichystal se té smrtící smršti bránit. Už byly u něj. Jedna. Dva. Víc jich, ale zastavit nedokázal, hejno krvežíznivých ptáků ho nakonec roztrhalo na kusy, poslední co vnímal byly žalostné výkřiky jeho ženy.

To jsem si prostě nemohl opustit :-D