A jede se na dovolenou 06: hotel

A je tu po dlouhé době pokračavání :)

……Máma se postavila před dveře s nápisem „Hotel ledová královna“ a otevřela dveře.
Skočil na ní obrovskej pes a štěkal tak, že to bylo slyšet snad až k nám do Čech.
„Co se to tam děje?“ uslyšeli jsme hlas muže, zřejmě majitele budovy.
„Dobrý den, pokud se nemýlíme, tak by tohle měl být náš hotel“ uvedl to táta na pravou míru.
„Jo tak to jste vy!! Konečně jste dorazili. Čekal jsem tu na vás už jak dlouho“ zaradoval se majitel hotelu, jménem Charlie.
„Jacku!! Pojď k noze“ poručil Charlie psovi a mamka si mohla konečně stoupnout.
„Moc se za Jacka omlouvám, madam“
„To je v pořádku, nic se nestalo“ usmála se na Charlieho.
„Tak už pojďte dovnitř, ať venku nemrznete“ řekl s úsměvem Charlie a zhrozil se, když viděl kolik lidí bude bydlet v tomto malém hotýlku.
Všichni si šli sednout do společenské místnosti, kde se usadili a Charlie jim vysvětlil pravidla chování v tomto hotelu. Ukázal na velkou tabuli na zdi a tam stálo:
za 1) žádné běhaní
za 2) když přijdete zvenčí, vždy si sundejte promočené oblečení
za 3) žádní tučňáci v hotelu
za 4) snídaně je od 9:00 oběd od 13:00 a večeře se podává v 18:00
za 5) žádná domácí zvířata v hotelu
za 6) každej si po sobě uklízí sám
za 7) nerušit okolí divnýma zvukama
za 8 ) žádné rozbíjení a krádeže vybavení hotelu
za 9) nenosit sníh a led do hotelu
za 10) nedoporučuje se rozdělávat oheň jak uvnitř hotelu tak i venku (moc by vám nevydržel, takže pokud si chcete opéct rybu atp… raději řekněte našemu šéfkuchaři)
„Takže by jsem s vámi potřeboval udělat pár změn“ řekla majitel hotelu a zadíval se na nové obyvatele.
„Tenhle pes, musí pryč!!“
„To si děláte srandu ne? Akamaru je vždy a všude se mnou“
„Četl si snad pravidla ne?“
„Ale já Akamara pryč nedám“ stál si za svým Kiba.
„Vy tu máte psa taky a nemusí pryč“ zvýšil už hlas.
„V tom případě bude muset bydlet venku“ udělal kompromis Charlie.
„No tak dobře“ a podíval se smutně na Akamara a jako kdyby věděl, co se bude dít dál utekl a schoval se před Kibou.
„Ještě, že už nemám svoje brouky“ řekl šťastně i smutně Shino, protože by je musel také dát pryč, kdyby mu je Zetsu nesnědl.
„Já mám připomínku k druhýmu pravidlu!!“ ozval se Naruto.
„To jako když budeme mít mokrý všechno, tak tady budeme muset chodit nahatý?“
„No asi už to tak bude“ odpověděl mu Charlie a všichni se na něj podívali a zřejmě si mysleli, že je to úchyl, když potřebuje vidět nahatá těla obyvatelů.
„Aha, chápu vaše výrazy a tak tohle pravidlo asi škrtneme, ale boty si sundavat musíte!“ Všem se po jeho slovech ulevilo.
„Já mám také připomínku!“ teď to bylo od Zetsua.
„A kosti tučňáků tady mít můžeme?“
„Ne, žádné formy tučňáku, ani jejich výkaly, kůži a rozhodně ne mrtvoly“
„Áchjo“ povzdychl si Zetsu a byl smířený s tím, že si bude muset podávat svoje chody venku.
„Ještě jeden dotaz!!“ přihlásil se zase Naruto.
„To tady nemáte žádný uklízečky??“
„Nikdo tu pracovat nechce, protože je tu pro ně moc zima“
„Tak tady zaměstnáme tučňáky!!“ vykřikl se zářícíma očima Zetsu.
„No to je zase „úžasnej“ nápad, Zetsu“ řekl Hidan a kroutil očima.
„Já mám taky dotaz!! Ohledně čtvrtého pravidla“ ohlásil se Chouji a všichni napjatě poslouchali co z něj zase vypadne.
„To tady nejsou žádný svačiny??“
„Pokud budeš chtít, jak je v pravidlech napsáno, můžeš si chytit rybu, ale nezaručuji ti, že si nějakou chytíš, protože je většinou lovíme zmrzlý“
„Itachi nám pro ně skočí“ zasmál se Sasuke a poklepal zmrzlýho Itachiho po rameni.
„Halóóó, mě nikdo nevnímá nebo co?“ zakřičela Tenten ze země.
„Chtěla jsem se zeptat na to pravidlo o rušení a vydávání divných zvuků. Co myslíte těma divnýma zvukama?“
„Myslím tím….. no…. prostě divný zvuky!“ vymotal se z toho Charlie.
„Můžu ještě já??“ ozval se Kakuzu.
„Co se bere jako krádež?“
„No asi když si něco vezmeš a už to nevrátíš“
„Aha a to platí i na to, třeba když si něco půjčím a prodám to někomu z obyvatel hotelu, ale pořád to bude v hotelu?“
„Nevím sice, proč bys to prodával jiným obyvatelům, ale i to je krádež!“
„Aha, tak nic“ a se skloněnou hlavou si Kakuzu sednu zpět na zem.
Charlie uviděl, jak za sedačkami běhá Kiba a ho ní zdrhajícího Akamara.
„Hej ty, tam vzadu!! Neznáš pravidlo číslo 1? Stojí tam ŽÁDNÉ BĚHÁNÍ a ty si tady jen tak běháš!!“ ukázal svou druhou stránku Charlie.
„Jacku, trhej!!“ poručil Charlie Jackovi a ten se okamžitě zakousl Kibovi do zadku. Kiba přestal honit Akamara a ten měl dobrou příležitost se schovat.
„Tak, to je všechno?“ zeptal se s opět milou tvářičkou Charlie. Nikdy nereagoval.
„Tak dobrá. Teď se můžete rozdělit do pokojů a vybalit si“
V tu ránu ve společenský místnosti nebyl nikdo a všichni se OPĚT hádali, teď už ne o místo v letadle, ale o to, kdo s kým bude sdílet pokoj. Bylo tam celkem 5 pokojů, po 5ti postelých. Bohužel našich turistů bylo 31+ zmrzlej Itachi na Sasukeho zádech. Každej se dohadoval s každým o místě v pokoji, někdo nechtěl bejt v pokoji s tím a pak zase s tím, když šel jinam, tam byli zase nepohodlný postele, taky byl špatnej výhled, žádné soukromí, záchod moc daleko, kuchyň moc daleko, zrcadlo moc daleko, nebylo místo na všechny věci co sebou měli a podobně. Prostě každej si stěžoval a nebyli schopný si najít nějaký místo, kde by se dalo pořádně spát. Uběhlo pár hodin a konečně se naši přátelé rozdělili do pokojů. V pokoji č.1 byl Naruto, Tobi, Shino, Hinata, Neji a Shikamaru. Vesměs velmi klidný pokoj kromě Naruta a Tobiho, který pořád kvíleli, vřískali, házeli si s kuframa a mysleli si jaká je to sranda. Za to Hinata opět přepla do nadrženýho stavu a pozorovala klíny kluků, Neji měl ale smůlu, protože v jejich pokoji nebyla jiná holka než Hinata a tu opravdu pozorovat nechtěl. Shino si zatím tajně vyráběl svojí novou broučí armádu, když mu v tu ránu do té nové broučí armády spadnul obrovskej a těžkej kufr. O Shikamara bylo postaráno, ten si lehl na postel a četl knížku, jak se naučit kouřit. V pokoji č.2 byl trochu větší hluk. Umístili se do něj Deidara, protože chtěl být vedle koupely, která byla hned vedle jejich pokoje, Kiba, aby viděl na Akamara, který spal pod oknem, Zetsu, ten zase z okna viděl na tučňáky a pořád opakoval „Maso, maso“, tekly mu sliny a ještě se k tomu dokázal hádat s Kibou, kdo bude koukat z okna. Hidan se do tohoto pokoje nakvartýroval, protože nikde jinde by se mu nelíbilo. Pak tam byla také dvojice Orochimaru a Kabuto. Ty nikdo nechtěl a tak se taky narvali do tohoto pokoje. Když se ale zjistilo, že v pokoji je 5 postelí a jich je tam 6 strhla se rvanice o postel, a jedinej kdo spal na zemi byl/a Deidara, protože se nemohl/a o postel rvát, jinak by si rozmazal/a svoje čerstvě nalakovaný nehty. Pak následoval pokoj č.3, kterej sme si zabrali my, mamka, táta, ségra brácha a já. U nás to bylo celkem v klidu, a vůbec sem nechápala, jak ostatní měli obrovský problémy s vybalováním a chováním se na veřejnosti. Pokoj č.4 si zabydleli Sasuke s Itachim na zádech, který mu ho ještě nikdo z těch zad nesundal a Itachi se začínal už pomalu, ale jistě rozehřívat. Pak tam s ním byla Sakura, která se s nim dělila o postel, Lee a Tenten se jim tam taky přidali a pokoj doplnili Pein a Konan. U nich to byl trochu tišejší pokoj, protože Sasuke pořád nadával na Itachiho a všichni nadávali na Sasukeho, aby byl zticha. A pak zbýval poslední pokoj, který byl pro takové ty zbylé obyvatele, kteří nevěděli, kam se maj nakvartýrovat. Takže v pokoji č. 5 byl Chouji, Temari, Gaara, Kankurou a jeho kámoš z letadla Sasori. Pak se tam k nim nakonec přidala i Ino, kde se jí zrovna nějak zvlášť nelíbilo, jenže na výběr neměla.
Najednou cinknul zvoneček, který svolával všechny k obědu, a každý už seděl na nějakým místě a čekal na oběd. Uběhla tak půl hodina a jídlo pořád nikde.
„Tak kde je to jídlo?“ vztekal se už Chouji a zaškrundalo mu v žaludku.
Pak si začali stěžovat i ostatní, vzali do rukou příbory a mlátili s nima o stůl vykřikujíc „My chceme jíst, my chceme jíst!“. Na tuto reakci už jim šéfkuchař, tlustý chlapík s pivním břichem a dlouhýma vousama, nosil jeden talíř za druhým a valil jak sud. Všichni koukali jak opařený, když uviděli kaši z ryby, mletý ryby udělaný do karbanátku, k tomu rybí salát a rybí očka, ploutvičky a vnitřnosti jako předkrm.
„To není ramen“ stěžoval si Naruto.
„Tohle není tučňák“ ohlásil se i Zetsu.
„Co tohle ku**a je??“ vypustil ze sebe sprosté slovo Hidan a odhodil talíř přímo šéfkuchaři do obličeje. Někteří se spakovali a šli si lehnout do postele i o hladu, někteří tam zůstali a najedli se, protože měli hlad a jak se říká, hlad je dobrej kuchař. Někdo zase nechtěl urazit a jídlo dával hadovi, nebo ho vyhazoval oknem Akamarovi. Jediný kdo si na tomto jídle pochutnal, byl Naruto, naše místní prasátko a vůbec mu nevadilo, že to není ramen a brácha s Choujim, který jsou taky takový kyseliny a sní vše co se jim dá.
Když už bylo po obědě, vrátili se ke svým kámošům na pokoje a vyprávěli si zážitky z cesty a z rybího obědu. Padaly názory, že to bylo dobrý, nechutný, ušlo to, mohlo to bejt lepší a nebo, že si radši daj příště toho Itachiho. Po odpoledním spánku sme se vydali ven a hráli sme koulovanou, stavěli sněhuláky, Kiba postavil Akamarovi iglú v malém provedení a náš Zetsu se vydal na lov tučňáků.
„Neutíkej mi, chci si s tebou jenom hrát!“ křičel Zetsu na tučňáky, který mu pořád utíkali.
„Hahahaha, to máš za to, že si mi hodil/a kouly do ucha“
„Já sem ti jí tam nehodil, to Kakuzu“ hádal se Naruto s Deidarou.
„Hele a teď bych měl takovou otázku. Ty jsi holka a nebo kluk?“ zeptal se Naruta, ale nemyslel na to, že by se mohl/a Deidara nějak urazit.
„Teď si mě rozplakal“ rozbrečel/a se Deidara „jsem holka předělaná na kluka a kvůli tomu se mi všichni v Akatsuki pořád smějou“ . Naruto se podíval na skupinku hábitovejch jak se válí smíchy ve sněhu a ukazujou si prstem na Deidaru.
Po plném dni zábavy se rozhodli, že už půjdou domu, protože bude čas večeře. Bylo už dávno po sedmé hodině a neslyšeli ani zvoneček a ani pro ně nikdo nepřišel. Mamka se šla podívat co se děje a šéfkuchař seděl na židli a měl mokrý celý obličej.
„Co se stalo?“ zeptala se mamka
„Ten váš sprostej kámoš mě urazil, tím jak mi hodil do obličeje můj zbrusu nový recept a proto jsem se rozhodl, že nebudu dělat žádná jídla, dělejte si je sami!“ rozčílil se šéfkuchařík a odešel do kuchyně. Mamka se s naštvaným výrazem vydala do druhého pokoje, kde se na postely válel Hidan.
„Hidane! Moc ti za všechny děkuju, že si urazil kuchaře a teď budeme celý 4 měsíce o hladu!“ řekla mu ironicky a práskla dveřmi. Pak práskla dveřmi i u našeho pokoje, sedla si na postel a zakručelo jí v břiše.
„Co se děje, mami?“ zeptala jsem se a pak nám mamka vysvětlila co se stalo, že není večeře. Pak se uklidnila a vydala se do pokoje Sasukeho.
„Sasuke, potřebujeme Itachiho. Kuchař se urazil, kvůli tomu co udělal a řekl Hidan a prý už nám nehodlá vařit“ vyprskla ze sebe mamka a Sasuke si mohl konečně ulevit, když se Itachi válel na kuchyňské lince, připraven na rozmrazení, naporcování a poté na osmažení, či upečení.