Vládce Ohně 7

Naruto se probudil poměrně brzy ráno a ani ho moc nepřekvapilo že vedle něj seděla na židli Sakura a četla si v nějaké knize o lékařských ninjutsu. Naruto ji sice přemluvil aby se šla pořádně prospat domů když teď celý týden trávila téměř výhradně u Narutovi postele ale jak se zdálo moc dlouho to nevydržela.
„Mám dojem že tuhle knihu jsi četla už když jsem odcházel.“ Řekl Naruto rozespale a doprovodil to zívnutím.
„Jen jsem si v chtěla pár věci připomenout.“ Odpověděla mu Sakura a zaklapla knihu.
„To tě ještě pořád baví tolik číst?“ divil se Naruto. „Já jsem v životě přečet jen návod na instantní Ramen a podívej se kam až jsem to dotáhnul.“
„Jo to vidím, je z tebe dvacetiletý Genin který to dotáhnul až do nemocnice“ Neodpustila si rýpnutí Sakura.
„Dobře tak teď jsem se vážně urazil.“ Prohlásil Naruto a s výrazem malého fracka se otočil k oknu. Sakura ho chytla za rameno, přetočila ho k sobě a políbila ho.
„Pořád uraženej?“ Zeptala se s úsměvem Sakura když se od něj odtáhla.
„No musím přiznat že trochu jo, asi se budeš muset víc snažit.“ Odpověděl Naruto i když jeho oči říkali že právě prožívá jedny z nejlepších okamžiků svého života. Sakura se usmála a znovu ho políbila, ve stejný okamžik kdy to udělala se dveře pokoje otevřely a stála v nich Tsunade.
„No vypadá to že vždycky přijdu v nesprávný čas.“ Řekla Tsunade s úsměvem při vzpomínce na včerejšek kdy je vyrušila ve stejné situaci.
„Jo to je pravda!“ vypálil to na férovku Naruto. Zatímco vnitřní Sakura naprosto souhlasila s Narutem a křičela něco o přímo idiotském načasováni,ta normální Sakura s úsměvem držela v Naruta v kravatě a vysvětlovala Tsunade že Naruto to tak nemyslí a že ji tam moc rádi vidí.
„No přišla jsem ti jen říct že když už jsi se probudil tak nemá smysl tě tu dál držet.“ Řekla Tsunade Narutovi který se okamžitě rozzářil jako vánoční stromeček který vzplanul od jisker z prskavek a aniž by Sakura nebo Tsunade něco postřehly měl kolem postele zatažené závěsy a za další tři vteřiny už stál před nimi oblečený a připravený k odchodu.
„Proč ten spěch?“ zeptala se ho Tsunade.
„No musím přece vyzkoušet ten kupón na Ramen co jsem dostal od Choujiho.“ Řekl Naruto jako by to byla ta nejjasnější věc na světě. „Tak zatím babčo.“
Sakura i Tsunade se ještě nevzpamatovaly z toho bleskového odchodu když se Naruto najednou ještě rychleji vrátil a uchopil Sakuru za ruku.
„Ty jdeš přece se mnou.“ Řekl Naruto a opět vyběhl z pokoje zatímco Sakura bezmocně vlála za ním.
Stařík v Ichiraku Ramen byl moc rád že Naruta vidí a tak mu servíroval jednu misku za druhou tak že i Naruto měl co dělat aby to všechno zvládnul.
„Vidím že už můžeš jíst normálně co?“ zeptala se s úsměvem Sakura protože věděla že Naruto včera tu bolest při jedení jen předstíral proto aby ho krmila.
„Ho hylo hou hvojí fečí.“ Zachrochtal Naruto s pusou plnou Ramenu.
„Radši nemluv nebo se udusíš.“ Řekla Sakura když viděla že Naruto chce ještě něco říct.
Naruto strávil po velmi dlouhé době opravdu krásný den. Potom co spořádal deset misek Ramenu jako nic se on a Sakura usadily ve stínu jednoho stromu daleko od všech lidí kteří když viděli Naruta zapomněli na svoje plány a okamžitě běželi k němu aby mu poděkovali za záchranu vesnice a zeptali se ho co dělal celou tu dobu co byl pryč. Sakura seděla opřená o kmen stromu, Naruto ležel vedle ní, měl svojí hlavu položenou v jejím klíně a Sakura mu vyprávěla co dělala v době kdy byl pryč. Vydrželi tam takhle až do západu slunce když Naruto prohlásil že ještě nebyl doma a poprosil Sakuru jestli by nešla s ním. O několik minut později už oba stáli přede dveřmi Narutova bytu a Naruto se chystal otevřít dveře. Chvilku se duševně připravoval na špínu, prach a nepořádek který ho čeká uvnitř a pak otevřel dveře. Naruto zůstal stát na prahu a byl naprosto šoku. Nejen že v jeho bytě nebyl takový nepořádek jak očekával ale byl ještě uklizenější než když z něj odcházel.
„Je tohle vážně můj byt?“ zeptal se Naruto Sakury která sice přikývla ale z nějakého důvodu se tvářila nervózně. Naruto vešel dovnitř a zjistil že celý jeho byt vypadá jako by tu celou dobu co tam nebyl bydlel někdo kdo rád uklízel.
„Nevíš co se tady dělo když jsem tu nebyl?“ Obrátil se Naruto na Sakuru která byla čím dál tím víc nervózní.“
„No víš…..já…..když jsi tu nebyl….já jsem….no prostě jsem ti sem přišla občas uklidit a zalít kytky.“ Řekla Sakura s pohledem upřeným do země.
„Kytky?“ Zeptal se překvapeně Naruto. „Já tu mám kytky?“
„Neměl jsi je dokud jsem ti jich sem pár nepřinesla.“ Řekla červenající se Sakura. „Nechtěla jsem aby jsi se vrátil a hned se udusil prachem.“
Naruto ji chvilku pozoroval a najednou se ocitl v nějakém zvláštním transu.
„Miluju tě“ vypadlo z něj.
„C-Cože?“ zeptala se Sakura která se domnívala že nejspíš špatně slyšela.
„Miluju tě“ zopakoval Naruto pořád v tom zvláštním transu. Jako by ta slova ani neříkal on ale věděl že je to pravda. Vůbec nechápal co ho přimělo to vyklopit zrovna takhle a v tuhle chvíli ale prostě se to nějak stalo. Naruto stál jako na trní a čekal na její reakci. K jeho nezměrné radosti k němu Sakura přistoupila a políbila ho.
„Já tebe taky.“ Řekla když se od něj odlepila. Oba dva se teď cítily absolutně šťastní a doufaly že jim to vydrží navždy………..