Sníh

ehm no měla jsem takovou zvláštní náladu a tady na té jednorázovce se to projevilo! Nebude nic moc ale možná aspon trochu zaujme! NaruXHina

Hinata se zamyšleně procházela v lese. Byla temná noc a na tmavě modré až černé obloze svítili hvězdy a měsíc v úplňku. Šla po známé cestě až ke své oblíbené louce s malým jezírkem.
"Vypadá to překrásně!"zašeptala zasněně Hinata a prohlížela si jezero jak se od jeho hladiny odrážejí měsíční paprsky. Opatrně vztoupila na jezero a došla až do samotného středu.
"Poraďte! Vodo, hvězdo i ty měsíci! Co mám udělat abys mě všimnul? Jak mu mám ukázat svou hřejivou lásku, která by ho zahřála i v té nemrazivější zimně? Jak mu mám ukázat, že já jsem pro něho ta pravá a žádná jiná? Jak? Řekněte jak?"ptala se Hinata a smutně hleděla na měsíc. Sedla si na hladinu a hlavu skryla mezi koleny.
"Kéž bych měla odvahu to vyslovit! Ty dvě krásná slova, které dokáží člověka tolik změnit! Vždyť stačí říci pouze miluji tě a mé tajemství bude odhaleno a z mého srdce se uvolní velká tíha! Ale člověk musí mít odvahu, odvahu, které mi schází! Kdykoliv se na tebe podívám, pocítím teplo po celém těle, cítím se silnější a mám důvod žít! Žiji jen protože ty žiješ! Kdybys umřel, má láska by stále trvala ale má duše by trpěla. Trpěla by protože, by jsi jí scházel ty! Ty jediný jsi důvod mé existence! Miluji tě! Chtěla bych to vykřičet do všech stran! Na celý svět bych chtěla vykřičet jak moc tě miluji! Naruto-kun!"řekla tiše Hinata a dál pozorovala měsíc. Po tvářích se ji začali koulet slzy.
"Nebreč! Nemáš důvod! Jsem tady a tvou lásku chápu! Vždyť i já k tobě cítím to stejné!"ozvalo se za ni a Hinata se překvapeně otočila. Zvedla hlavu a pohlédla do světle modrých očí. Těch očí co ji vždy dokážou pohltit a přitáhnout.
"Naruto-kun."zašeptala překvapeně Hinata a dál se mu dívala do těch krásných modrých očí.
"Hinato! Miluji tě ale stejně jako ty jsem nikdy nenašel odvahu. Nikdy jsem nenašel odvahu ty to prostá slova vyslovit! Bál jsem se, že mě odmítneš! Tak moc jsem se bál, že jsem své tajemství raději skrýval!"řekl Naruto a pomohl ji vzdát. Hinata se usmála.
"Ted už se nebojím. Nebojím se, říct ty dvě slova! Miluji tě, Naruto-kun!"zašeptala Hinata a stále se mu dívala do očí. Naruto se usmál.
"Také už nemám strach! Miluji tě, Hinato! Jako nikoho v mém životě! Zaplnila jsi mé prázdné srdce, které prahlo po tvé lásce! Děkuji ti, že jsi ho naplnila!"řekl Naruto a stiskl ji ruku. Hinata se na něj podívala a políbila ho. Naruto ji polibek opětoval a pevně ji objal a přitáhl si ji k sobě.
"Už nikdy se od tebe nechci odloučit!"zašeptal Naruto a pevně ji stisknul. Hinata se cítila nesmírně štastná. Konečně to řekla a on to přijal. Byl to její nejšťastnější zážitek v životě. A kdyby mohla chtěla by aby trval na věky.Najednou začalo sněžit.
"Hinato, podívej sněží!"zašeptal Naruto a nechal si jednu vločku spadnout do dlaně. Ale hned se rozpustila.
"Ano! Je to nádherné, že ano?"řekla Hinata a prohlížela si sněhové vločky. Naruto přikývl.
"Máš pravdu. Je to krásné!"souhlasil s ní Naruto a v ruku v ruce se vydali zpátky do vesnice.