Kroniky Vzduchu: Díl 40 - Rozloučení

Jaden sebou trhl.
„Jsme blízko…a Gaara…vypadá zase jako tenkrát…!!“ řekl a zamračil se.
„Sakra!! To není dobrý!!“ zaklela Temari.
Když doskočili na palouk, před kterým se tyčilo menší pohoří, uviděli Gaaru stát proti nějakému muži v bílých šatech a obklopeného nějakým divným brněním.
O kus dál seděl Naruto s Matsuri, opřený o skálu a krvácel z několika ran na rukách.
„Naruto!!“ lekla se Sakura a rychle k němu s ostatními přiběhla.
„Sakuro…!“ řekl Naruto.
„Seš ok??“ zeptal se ho Jaden.
„Jo!! To je dobrý…!!“ řekl Naruto a postavil se.
„Dejte na ní pozor…!!“ řekl Naruto a vydal se pomalu a slabě ke Gaarovy.
„Co chceš dělat??!!! Takhle budeš jenom překážet!!“ obořil se na něj Jaden, protože věděl že má pravdu.
„Ale Gaara-.“ Chtěl protestovat Naruto.
„I kdybys tam teď šel, akorát by jsi skončil nemohoucí na zemi!!“ řekla nekompromisně Sakura.
„Ošetřím ti rány.“

Jaden sledoval Gaaru, jak jeho půlku těla pokrývá písek a přeformoval mu ho na miniaturu Shikakova těla.
Tohle je špatný…!!! Každou chvíli se Gaara může přeměnit na Shukaka a to bude pakt fakt špatný!!! Zatnul zuby Jaden a podíval se na Nami. Měl o ní trochu strach. Kdo ví ,co by se při tom mohlo zvrtnout.
Ale Gaara najednou zavřel oči a zatnul zuby soustředěním. Z pusy mu přestali téct sliny a písek začal ustupovat.
„Potlačuje Shukaka vlastní vůlí!!!“ řekla zaskočeně Temari.
Písek z Gaary opadl úplně a Gaara vyčerpaně oddechoval.
„Nedokážeš udržet Shukakovu formu s touto chakrou?“ řekl ten podivný ninja ve svém brnění.
„Pomohu svým přátelům svou vlastní sílou!!“ odvětil vyčerpaně Gaara.
„Hlupáku!! Potlačovat emoce je nutností každého shinobi. Díky tomu se můžou stát silnějšími!! Už teď jsi mrtví!!“ řekl jistě ninja a tři ostrá chapadla, vystupující za jeho zády, která před tím byla na tom meči toho ninji co proti němu bojovala Nami a ostatní se přeměnila na dračí hlavy a vrhla proti Gaarovy.
Gaary prvnímu uskočil a to se zabořilo do země pod ním, ale ve vzduchu ho zbylá dvě dohnala a jedno ho škráblo na boku.
Gaara doskočil na zem a chytl se bolestivě za bok.
„Už jsi téměř skoro bez chakry.“ Řekl jistě ninja a pousmál se.
„Myslíš že jsem před tím v té kleci jenom seděl a hladil si nohy?“ pousmál se tajemně Gaara a vložil svoje dlaně proti sobě.
„Lavina tekutého písku!!!“ zvolal Gaara a skály kolem se začali bořit. Odlamovali se z ních kusy kamení, které padalo dolů na zem a měnilo se na písek.
Po okolí se vzedmula obrovská vlna písku, která pod sebou zahrabala vše co jí přišlo do cesty.
Skupinka, stojící opodál se musela přesunout do bezpečí.
Vlna trefila i ninju. Ten zmizel po chvilce pod pískem.
Gaara dal od sebe dlaně a jeho výraz se trochu uvolnil.
„Paví tornádo!!!“ ozvalo se zpod písku a z něj vytryskl proud větru. Uprostřed něj se vznášel ten ninja a vznesl se opět na povrch.
„Takže jsi měl stále ještě trochu chakry. Pak si jí vezmu všechnu!!“ řekl odhodlaně ninja a z chřtánu lví hlavy co měl na prsou se zafoukalo a hned na to do sebe začal ten chřtán nasávat vzduch i s Gaarovou chakrou.
Gaara ho zamračeně chvíli pozoroval a pak zvedl nad hlavu pravou ruku.
„Ultimátní absolutní útok, Shukakův oštěp!“ řekl a v jeho dlani se začalo formovat z písku divně tvarované kopí.
Gaara se napřáhl a vrhl to kopí proti té lví hlavě.
Kopí hlavu prorazilo a zapíchlo se ninjovi do břicha.
Ninaj překvapeně a bolestivě vyvalil oči.
„Proč…proč jsi…??!!“
„Někdo jako ty, kdo vidí lidi jenom jako zbraně by to nemohl pochopit.“ Řekl v klidu Gaara.
„Nechápu! Proč?!“ zařval ninja a spadl do písku, který ho ihned pohltil.
„Pouštní císařský pohřeb!!“ zvolal Gaara a položil ruce na písek. Pískem proletěla drtivá vlna.
Bylo po všem.

„Jóóó!!!“ zaradoval se Naruto a rozeběhl se ke Gaarovy.
Gaara se otočil, ale zatočila se mu hlava a omdlel.
Sakura k němu rychle přiběhla a prohlédla ho.
„Je v pořádku. Je jenom unavený z použití tolika chakry najednou.“ Povolil po chvíli její výraz a usmála se.
Jaden se pousmál. To bylo dobrý…Gaaro z Pouště…

Uplynul den a Jaden seděl s Nami na zábradlí u vyhlídky, na hlavách Hokage. Bylo to jejich oblíbené místo.
Nejradši tam sedávali při západu slunce, ale teď bylo odpoledne a večer byl ještě docela daleko.
Seděli vedle sebe a Jaden držel Nami kolem ramen.
„Za chvíli Naruto vyráží na ten svůj trénink.“ Řekl Jaden, pousmál se a sklonil hlavu.
„Už?“ podívala se na něj Nami.
„Hmmm…Myslí si že mě předežene…naivka!“ zazubil se na ní Jaden.
Nami se usmála: „ Nevěříš si nějak??“ popíchla ho.
„Věřím…ale to musím…“ řekl trochu zasněně Jaden a podíval se jí do očí.
Zračila se jí v nich zase ta její radost a štěstí, s jakým se dívala jenom na něj…. To mu vždy vykouzlilo na tváři úsměv.
Musím se zlepšit…!!! To je můj cíl a moje povinnost!!! Řekl si v duchu Jaden.
Pohladil Nami po jejích dlouhých hnědých vlase, naklonil se k ní a políbil jí.
Oba při tom zavřeli oči a vychutnali si ten krásný pocit blízkosti a lásky jednoho k druhému.
…Kvůli tobě…
Po chvilce se Jaden narovnal a seskočil ze zábradlí.
„Kam jdeš?“ zeptala se ho Nami.
„Rozloučit se.“ Mrkl na ní Jaden a rozeběhl se ke schodům.
Nami ho chvíli sledovala z vyhlídky jak běží dolů a jak za ním vlaje jeho vesta.
Usmála se a zadívala se před sebe.

Naruto s Jiraiyou zrovna opustili bránu vesnice.
Naruto měl na zádech batoh a v obličeji odhodlaný výraz.
„Héééj, Uzumaki!!!!!“ ozval se za nimi známí a veselí hlas.
Jiraiya s Narutem se zastavili a otočili.
Na bráně stál Jaden, měl ruce zapřené v bok a vyceněné zuby v odhodlaném úsměvu.
„Koukej se alespoň trochu zlepšit!!! Protože já budu trénovat, jasný???!!! To je přísaha!!!“ zavolal na něj Jaden.
Naruto se zazubil a napřáhl na něj zatnutou pěst s palcem nahoře.
„Si piš Jadene!!! To budeš čumět!!! Taky přísaha!!!!“
Chvíli se na dálku sledovali. Oba měli odhodlaný a veselí výraz.
Tak se měj….Naruto!!!