Nový člen Akatsuki

Vchodové dveře se pootevřou. Osoba nakoukne dovnitř a hned po tom co se ujistí, že je „vzduch čistý“, proběhne dovnitř jako stín. V ruce drží obrovskou tašku a nervózně se rozhlíží po místnosti. Opatrně se odebere po schodech nahoru až ke dveřím. Ty nenápadně otevře a stejně nenápadně vběhne do vnitř. Dveře se opět zabouchnou a osoba si radostně oddechne.
„ Dobré ráno senpai!“
„ Ehm...ehm...un“ Deidara začne mačkat tašku , kterou drží v rukou. Prudce zčervená a vyděšeným pohledem se na tašku podívá. Nakoukne do ní a když se ujistí, že to, co je uvnitř nerozmačkal, opět ji zavře.
„ Co máte v té tašce senpai?“ V místnosti se ozve hlasité polknutí. Deidara už ztrácí červenou barvu a okamžitě následuje temně tmavý odstín rudé.
„ Senpai! Je vám něco?“ Tobi nepřestává otravovat a Deidara skloní hlavu k zemi. Náhle ji zvedne a jeho obličej má opět normální barvu. Na Tobiho se usměje, jenomže Tobi začne couvat.
„ OMG! Ty nejsi senpai! On se na mě nikdy nesměje! Bojím se tě! Jdu všechny zbudit!“ vykřikne Tobi chystající se místnost opustit.
„ Ty malej idiote,“ Deidara chytne Tobiho za límec jeho pyžama, které na sobě mimochodem má obrázek Supermana (Tobi mu ale přečmáral obličej, na kterém je cosi připomínající Tobiho masku a škrtl nápis Superman a napsal místo něj SuperTobi), „ jestli něco cekneš budu nucen vyrobit pár sošek. A věř mi, že se budu nesmírně bavit, ty malej švábe! Un!“
„ Óóóó! To jste vy senpai!“ Tobi Deidaru obejme, „Už jsem si myslel, že je to nějaký zloduch. Ale nebojte se! SuperTobi vás ochrání za cenu vlastního živ-“
Deidara dá Tobimu pěstí, takže Tobi padne k zemi.
„ To by bylo. Un.“

***

„ Nebudete mi věřit!“
„ Tobi co se stalo?“ zeptá se Konan a vrazí Tobimu do obličeje sáček s ledem. Kisame ho poplácá po rameni, aby věděl, že s ním cítí.
„ Nuže?“
„ Byl to Deidara-senpai!“ Tobi se rozbrečí a Konan ho začne utišovat jak malé dítě.
„ Wow! Dobrá práce Deidaro!“ Pochválí imaginárního Deidaru Kisame.
„ Jak to můžeš říct?“ zastane se Tobiho Konan.
„ Ehm.. Chtěl jsem říct, že za to... zaplatí...“ Poškrábe se nervózně na temeni.
„ Tobi pojď. Jdeme pro Deidaru.“ Řekne Konan, alias bojovnice za lidská práva.

***

Celá organizace se shromáždí v obývacím pokoji. Rudý Deidara opět mačká svou tašku a kouše se nervózně do rtu. Tobi pofňukává vedle Kisameho, který nejspíše přemýšlí o petici na zákaz lovu ryb.
„ Takže Deidaro. Tobi nám vše řekl. Prý si ho uhodil kvůli té tašce. Co v ní máš?“ Konan ukáže ukazováčkem na tašku a pohled jí přistane na rudém Dei. I když je Konanin hlas poněkud uklidňující, Deidara působí ještě víc nervózněji něž před tím.
„ No?“
„ Polk.... ehm.. no... polk...já tam...mám... tam je.... un...“
„ Deidara mluví jako kdyby měl zácpu.“ Pošeptá Hidan Itachimu, tím stylem, že to slyší i v Konoze.
„ Jak můžeš vědět, že nemá? Zkontroluji ho.“ Itachi aktivuje Sharingan a začne si prohlížet Dei od hlavy až k patě.
„ Zmlkni!“ zasyčí na něj Deidara.
„ Kolikrát se tě mám ptát! Pein je teď pryč, vrátí se asi za tři hodiny! Vyřešíme to teď, než se vrátí. Rozumíš? Tak ptám se naposledy. Co-máš-v-té-tašce? Deidaro?!“
„ To je trapný....“ mumlá si pro sebe Deidara.
„ Co?!!“
„ PUDLA! Un...“ Deidara se nemožně plácne do čela a všem spadají čelisti.
„ Pu...Pudla?“ Vykoktávají všichni střídavě.
„ Un.“
„ OMFG! Co s tim chceš ku*va dělat?!“ zeptá se vyděšeně Hidan.
„ Ale on je kawaii! Je to Dei-junior! Un!“
„ Ne... Deidaro! Musíš ho vrátit! Nemů-“ Konan se sekne uprostřed slova a její oči se promění ve dva velké lesklé kameny. Všichni vyvalí oči a přibližují se k malému pudlíkovi, který sedí uprostřed obýváku.
„ No není kvásnej!“ řekne afektovaně Deidara.
„ WTF? Co to ku*va děláte! Je to odporný!“ oklepe se Hidan při pohledu na pudla.
„ Necháme si ho!“ vykřiknou všichni jednohlasně.
„ Ušiju mu malej Akatsuki plášť! Bude k sežrání! Un.“

***

Ve dveřích zachrastí klíč. Do dveří vejde Pein.
„ Jé! Ahoj Peine! Tak co? Jak bylo? Jak to na tý schůzi dopadlo? Šlo to dobře a blablablabla.A blablabla? Bla? Blabla bla bla bla bla bla ....“ Konanina pusa se promění v kafemlejnek. Pein na ni zírá s otevřenou pusou. Konan za zády naznačuje „Rychle běžte! Já ho zdržím!“. Po schodech nahoru vyběhne Deidara s Deidarou juniorem v rukou, za ním Kisame s krmením pro psy a mističkou a za zády mu běží Tobi s pelechem v rukou. Jelikož Pein nevnímá, ale zírá na Konan, vůbec si nevšiml, co se na schodech děje.
„ Konan. To stačí. Nebyl jsem na schůzi, ale v čistírně.“ Odvětí Pein a zvedne ruku v které drží igelitky s oblečením.
„ Aha... A jak to tam šlo?“

***

„ Un. Deidíku, tady máš pelíšek, tady mističku a tady-“.
„ Pust mojí botu!“ Vykřikne Tobi, když spatří, že mu malý Deidara trhá nejlepší pantofle.
„ Hej! Teď je to jeho bota! Tak ho nech být!“ zasyčí Dei.

***

Měsíce ubývají. Podzim se mění v zimu a ta ve stále hezčí jaro. Květiny začínají kvést a dobrá nálada je stále vyšší- když tedy nepočítáme organizaci Akatsuki. Zde je nálada stále horší.
***
26.března 2008- zasedací místnost- obvyklá schůze všech členů Akatsuki.
„ Ehm....“ Pein sedící v čele stolu na sebe upoutá veškerou pozornost. „ Dnes máme jiné téma než obvykle. Jak jistě víte, Deidara se svým psem jeli na dovolenou. Máme tedy jedinečnou šanci probrat, co s tím psem uděláme.“ Oznámí všem Pein. Všechny jeho piersingy jsou okousané a jeho výraz se nedá označit jinak než EMO výraz.
„ Takže...Tobi na sobě má okousané pantofle, Konaniny lodičky už nemají podpatek, Itachiho plášť postrádá kus látky, Kisameho měč je na šrot... A JÁ! To už je NO COMENT!!!!“ Pein složí ruce na prsa, zaboří se do křesla, nohu přes nohu a nasadí uražený výraz.
„ Ku*va! Ten malej h*jzl mi rozkousal zbytek pláště! Byl jsem proto nucenej ho vyhodit a teď budu chodit s mou svalnatou, krásnou, odhalenou hrudí!“ Postěžuje si Hidan.
„ Musíme s tím psem něco udělat!“
„ Jo!“
„ Jo!“
„ Ano!“
„ No to si ku*va piš!“

***
30.března 2008- předsíň- návrat Deidary a Deidary juniora.
Dveře se otevřou. Miliony igelitek a cestovních tašek zaplaví předsíň.
„ Oh! Domove, sladký domove...“ Dei se začne rozhlížet po celém domě, jako kdyby ho neviděl už sto let.
„ Dobrý den senpai! Jak se máte?“(myslím, že ani nemusím psát kdo mluvil )
„ Ahoj Tobi! Je mi dobře! A Deidíčkovi taky, viď zlatíčko?“ Deidíček odpoví, čím jiným než haf.
„ To je dobře, že je vám dobře...Protože kdyby vám nebylo dobře... To by nebylo dobře...“ Tobi se za svou maskou usměje a odkráčí pryč.

***
Čas plyne jako voda. Z března je duben a z dubna květen. Květiny jsou v plném květu a jejich vůně zaplavuje okolí. Nálada je opět vyšší- to ale znovu neplatí pro Akatsuki. Zde je nálada hrozná.

***
Deidara švihá každého kolem jdoucího- tedy, každého člena Akatsuki- svou blonďatou hřívou. Něco totiž nutně hledá....
„ OMG! Kde může být?! Tady není! Tam není! Deidíčku!!!!“ Deidara ječí jako kdyby ho na nože brali.
„ Itachi! Hidane! Peine!... Tobi! Oh! Tobi! Malý sladký Tobi! Pomoc mi ho najít!!!!“
....
....
„ Deidíčku!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“

***
Je 24.května 2008. Nikdo nemohl po celou tu dobu malého Deidíčka najít. A naše organizace po dlouhém mozkovém hloubání a dloubání ( no jo, viděla jsem Madagaskar ) přišla na to, že Hidanovi OMYLEM- opakuji OMYLEM upadla kosa a to přímo na malého Deidaru- juniora.
A nyní je Hidan zakopán vedle hrobečku malého Deidíčka.