NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 23.)

TAK TADY TO JE JEN PRO VÁS
A....NO DOBŘE, DOKONČIM TUTO POVÍDKU, A PAK MI POVĚZTE, JESTLI BUDETE CHTÍT ODEMNĚ DALŠÍ ??? DOCELA BY MI TO ZAJÍMALO.

23. DÍL

Siria nic neřekla, jen se odrazila a vyskočila na strom, z kterého se ještě jednou ohlédla, a pak zmizela v korunách stromů.

„Buď opatrná „ Šeptla Konan.

Na nic nečekala, a hned šla za Itachim do pokoje. Cestou jí však vrtalo hlavou, jakto že Itachi si ničeho nevšiml, když odcházela.
Když už konečně přišla do jeho pokoje, viděla nehybně, až neobvykle spícího Itachiho.

Přišla k němu, a zatřásla s ním. To už jí došlo, že na něj Siria použila nějaký uspávací přpravek. Když se konečně po chvíli probudil, a Konan mu řekla co se stalo, plný zloby z toho, že ho takto podvedla,a zároveň strachu o ní, odhodil od sebe Konan, a vyšel ven.

Konan ho však zadržela slovy „Itachi!! Já vím, že máš o ni starost, ale sám jí moc nepomůžeš. Vyčkej do rána, půjdeme s tebou.“ Její hlas zněl nadějně.

Itachi se na ni ale jen zlostně ohlédl, a velmi hlubokým hlasem pronesl „Nezajímá mi tvůj názor! Najdu si ji!!!“ A už chtěl odejít, když do místnosti vkročil nečekaně Pain, a začal se ptát.
„Co se tady stalo?? Bylo vás slyšet až ke mně“ Bylo poznat, že nemá zrovna nejlepší náladu.

Konan jakmile si toh všimla, ihned odpověděla „To Siria…….ona odešla. Já myslím, že do vodopádové……Paine“

Pain se na malou chvíli zamyslel, se zrakem upřeným do země, a po menší odmlce promluvil „Ta holka nám to teda zpestřuje. Dobrá změna plánu. Vyrážíme teď hned. Nechceme aby jí znova dostaly, že Itachi? Její síla je moc nebezpečná, kdyby se dostala do rukou někoho jiného. Takže jim jí nesmíme dát. Hlavně teď, když očekáváme nový přírůstek do naší organizace“ Hned po této větě sjel vyzývavým pohledem po Itachim.

Ten jen pohlédl na Konan, a v očích mu bylo vidět, že by ji teď nejraději zabil.

Konan se ihned bránila slovy „Itachi promiň, já mu to musela říct. Myslíš, že by jinak Pain souhlasil s tvým návrhem na misi?“

Itachi se po chvíli uklidnil, a vydal se připravit na cestu, i když se mu to moc nelíbylo, ale musel uposlechnout Painův rozkaz. Také zbudil Isis, na které byl vidět smutek, když zjistila, že jí opustila její paní, bez jakého koliv náznaku, nebo rozloučení.

Zanedlouho byli všichni shromážděni v síni, kde jim byla obeznámena situace. Hned na to se vydaly na cestu v předu vedoucí Isis, která je podle čichu vedla tou samou cestou co šla Siria.

Už svítalo, a Siria teď byla téměř ve Vodopádové. Tam se zatím odehrálo něco, co ji mělo změnit život.

Její bratr Miushi se zrovna procházel chodbou, která vedla kolem kanceláře Shibukiho. Jak tak procházel, všiml si, že dveře jsou lehce pootevřené. Chtěl jít zjistit jestli je vše v pořádku. Když už byl však u dveří, uslyšel zpoza nich něčí rozhovor s Shibukim. Jeho zvědavost mu nedovolila jít dál, a tak se nepatrně přitáhl ke dveřím, a poslouchal. Jakmile přišel blíž, poznal hlas osoby, která patřila tomu druhému. Byl to jeho přímý podřízený, a také jeho velmi dobrý přítel. Jmenoval se Ynusuka.

„Pane, když teď víme, že nezvládnete z ní tu sílu dostat, tak proč jí chcete najít, a zabít ji???“

„Tvá slova jsou moc opovážlivá, ale ano máš pravdu, teď to ještě nedokážu.

Ale vím, že ona se bude chtít vrátit. Bude chtít ochránit svého bratra, a nejspíš mu říct pravdu. Ale taky se bude chtít pomstít. Proto bude lepší, když ji najdeme dřív než ona nás, a tiše se jí zbavíme. Byl bych moc nerad kdybychom ho museli ztratit. Je to výborný velitel mých stráží. Kdyby zjistil, že jsme jejich rodiče zabili abychom mohli získat její sílu, museli bychom se ho zbavit. Už mi rozumíš Ynusuko?“

„Ano pane. Budu ho hlídat.“

S tímto posledním slovem to v Miushim trhlo, a aniž by si to uvědomil řekl tiše „Celou dobu mi lhaly, a já jí nevěřil! Sirio!“ I když tato slova byli velice tichá, ukrývali v sobě spousty hněvu.

Hned jak to dořekl, všiml si, že ho nejspíš slyšeli, a proto se velmi rychle rozeběhl pryč.

„Slyšel jste to pane?“ Optal se ho Ynusuka se zájmem.

„Ano slyšel. Jdi, a nenápadně ho sleduj, chci vědět co všechno slyšel. Jestli ví dost, víš co máš dělat“ Odpověděl mu rázně Shibuki.

„Ano pane, a vy víte kdo to byl?“

Vím,……byl to Miushi, poznal jsem jeho hlas.“

Ynusuka už nic neříkal, jen se poklonil, a vydal se ve stopách Miushiho. Uvnitř sebe byl ale dosti skroušený při představě, že by mněl zabít svého přítele. Ovšem rozkaz byl pro Ynusuku rozkazem, který se musí splnit. I přesto se bál, že to nedkáže.

Mezitím už stála Siria před branou do vesnice. Přehodila si přes hlavu kapuci, aby jí nebylo vidět do obličeje, a šla osudu vstříc.

Jak tak procházela ulicemi, uviděla kolem sebe procházet onoho rádce, který se podílel na smrti jejích biť nevlastních rodičů. Měla chuť ho hned zabít, ale věděla, že když se teď prozradí, nebude se moci pomstít tomu, který to měl všechno na svědomí. Proto zachovala klidnou hlavu, a chtěla jít dál.

Jenže jak upřeně hleděla na osobu procházející kolem ní, nevšimla si, jak proti ní běží jedna 8 letá holčička, která aby osud nechtěl do ní z čista jasna vrazila.

Siria to nečekala, a to mělo za následek, že ztratila rovnováhu, a spadla na záda. Bohužel to způsobilo, že se Sirii odhalila celá její tvář skrytá pod kapucí, která ji při dopadu sklouzla dolů.

Rázem si všimla, jak se všichni kolemjdoucí zastavili, a sledují ji, jako by snad byla z jiného světa. Uvědomila si, že ji poznali, a to bylo velmi špatné.

Jedna žena přistoupila k holčičce, zvedla ji, a hned odtáhla od Sirie, se zlým pohledem upřeným na ni.

Po chvíli však Siria zaslechla hlas, křičící z davu lidí „To je ona!! Zabijte ji, je to démon. Urazila našeho pána, a chtěla nás zničit“ S touto větou se kolem jí začali ozývat různé výkřiky, podobné tomuto.

Nevěděla co má dělat. Stále seděla na zemi, se snahou se zvednout. Nikdo ji však nechtěl nechat odejít.

Miushi, utíkal plný zlosti po ulici s myšlenkou, která ho uvnitř sžírala „Sirio, jak sem mohl být tak hloupý. Kde asi teď můžeš být“

Náhle se však zastavil, protože před sebou spatřil velký dav rozhořčených lidí, obklopující nějakou osobu. Když přišel blíž, myslel si, že se mu to jen zdá. Viděl ji, a nezdálo se mu to. Ano, byla to ona.

„Sirio, jsi to ty??“ S otázkou k ní pomalu přistupoval.

Když ho Siria viděla, měla pocit že to nevydrží ,a obejme ho, jak ráda ho opět vidí. Ale myslela si, že ji jde opět zabít. A tak na něj jen tázavě pohlédla. Lidé na Miushiho vzhlíželi, a hned začaly nadávat, že patří k ní.

Miushi se k ní už rozešel, když se vprostřed cesty nečekaně zastavil, a s bolestným zasténáním spadl na kolena. Jeho nejbližší přítel, kterému vždy věřil, ho teď zradil, ale nedokázal ho zabít. Ynusukův kunai se zasekl Miushimu zezadu přímo do kolene.

Jakmile Siria viděla svého bratra klečícího na zemi,s pohledem plným bolesti, vší silou se zvedla, a násilím se protlačila mezi davem až k němu, s doprovázejícím výkřikem „MIUSHI!!!!!!!!!“ V Siriininých očích se odrážel velký smutek, a strach o svého bratra.

Doběhla k němu, a poklekla se slovy „Miushi………..…bratře!“

Lidé na ně pohlížely s odporem, a po chvíli se začalo ozývat „On patří k ní, je stejný jako ona!!! Zabijte ho taky, jsou spolu…..ZABIJTE JE OBA!!!“ S těmito výkřiky na ně začali házet kamení, a různé věci co měli zrovna při ruce.

Siria si jich ani nevšímala, nevnímala bolest na jejím těle, které způsobovaly ony věci po nich házející. Nejvíc ji teď zajímal její bratr, který byl ještě k tomu všemu zraněný.

Ale stalo se něco nečekaného. V nenávistném davu kolem jich dvou, se náhle ozval zlostný hlas cizího muže „Chcípni ! Vy oba“ S touto větou vší silou vrazil nic netušícímu Miushimu nůž přímo do zad, který si velmi lehce našel cestu k jeho srdci.

Siria se na Miushiho jen vyděšeně s pootevřenou pusou podívala, a její zorničky se hrůzou zúžili.

Pozorovala, jak jeho obličej celý ztuhl, a s očima upírajícími se jen na ni, z jeho úst, s jen těžko slyšitelnými slovy vyšlo „Sirio……Já.......“

„Miushi ne, nemluv prosím, bude tě to bolet.“ Snažila se ho utišit.

„Sirio………..j…já musím. Já ……už………… už znám prav……pravdu. Chci……………chci aby….aby si to věděla. Chci aby si věděla……..ž..že mi to moc mrzí…….. Mrzí mi, že …..js..jsem ti nevěřil, a chtěl ti ublížit. Pořád jsi m……..má sestra, a vždy jí budeš. Vždy sem tě měl rád“

„JÁ tebe taky,……..Miushi!“ Přes slzy plné bolesti už ani neviděla. Pomalu ztrácela dech, při vědomí, že ji v náručí umírá její bratr., to poslední co jí zůstalo.

„Sirio“ Jeho poslední slova s těžkostí byla vyslovena,a s úsměvem na rtech jen pro ni. Věnoval jí i poslední pohled.

„Nééé!!!!!…...Miushi teď NE!!! Teď mi neumírej, teď mi to nesmíš udělat!!!!! Prosím…….. neumírej!!!!!!! MIUSHI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ S křikem plným bolesti, ji doprovázel zával slz, a stahující se křeč v celém těle, způsobená z velké ztráty, a zlosti.

Seděla tam, ve svém klíně svírajíc mrtvé tělo svého bratra, neustále opakující jeho jméno.

V tuto osudnou chvíli se celý dav lidí rázem utišil, a s menším rozestupem jen tiše sledovali, jak se pro ně nenáviděná osoba utápí v žalu, ze ztráty své blízké osoby.

Stále tam byl ale jeden člověk, který to všechno pozoroval ze střechy, z které poranil svého přítele. Byl to Ynusuka. Měl ale stále zadaný úkol, který bylo nutno vykonat. Proto se napřáhl, a rozeběhl se přímo na Siriu.

Ona ho však vůbec nezaregistrovala, její oči teď byly jen pro jejího bratra.

Se střeseným výrazem na něj stále hleděla, neschopná cokoliv udělat.
Když už byl Ynusuka téměř u ní, s napřaženou katanou, rozhodnut vykonat svůj úkol………….....................................................................