Sama proti všem 21: Návrat

"Yoshi..." odmlčela se, "...ty jsi v nebi."

Yoshino si myslela, že její matce přeskočilo, nebo přesněji řečeno jí.
"K-kde že sem?" koktala nevěřícně.
"V nebi." odpověděl za Yoshiko Kakashi. Yoshino na něj upřela své ebenové oči.
"Blbost! Co tu v tom případě děláte vy?!" Kakashi smutně sklopil hlavu.
"Kyuubi mě zabil." dívka vytřeštila oči.
"Cožeee?!!!" její matka zasáhla.
"Podívej se dolů." Yoshino se vykuleně podívala pod sebe a málem dostala infarkt. Všechno, co se v tuhle chvíli dělo na Zemi, měla jako na dlani. A náhle zahlédla Japonsko, Ohnivou Zemi a v ní Konohu (OBRAZNĚ!). Bylo to zlé.
"Mami!" vykřikla. Obě se na sebe podívaly.
"Já musim zpátky!" Yoshiko si povzdechla.
"Ale to nejde Yoshi." řekla smutně.
"Ne! Musí to jít! Mami, jenom já je můžu zachránit! Jestli nezasáhnu, tak všichni zemřou!" Yoshiko se na ni podívala. Hleděly si hluboko do očí a komunikovaly spolu telepatií.
"No dobře." řekla nakonec. Yoshino se št'astně usmála. Její matka se podívala do davu.
"Všichni medic-nin sem!" poručila rázně. Z houfu přistoupilo na tucty lidí. Všichni se postavili do těsného kruhu, s Yoshino a Yoshiko uprostřed a začali hromadně dělat pečetě.
"A co to vlastně děláme?" zeptala se Yoshino.
"Použijeme Yoshiko Tensei (Reinkarnace Yoshiko)." odpověděla jí a stále ještě dělala pečetě.
"Ale to umřeš!" namítla. Její matka se na ni pobaveně podívala.
"Yoshi, já už JSEM mrtvá!" Yoshino se jen tak tak nerozesmála.
'No jasně, že mi to nedošlo dřív!' řekla jí v duchu.
'Já se ti ani nedivím, vždyt' jsi v nebi ani ne půl hodiny.' odpověděla jí Yoshiko telepaticky. Skončili. Všem naráz zazářily ruce zelenou chakrou a ta se vtáhla do Yoshiko. Její ruce se rozzářily tmavě modrou barvou. Pomalu k dívce přistoupila a řekla:
"Budeš mi chybět, Yoshi." Yoshino se chtělo brečet. Konečně se se svou (pravou) matkou setkala a ted' se zase má vrátit.
"Ty mně taky mami!" po tváři jí stekla slza. Ještě se ohlédla na Kakashiho a usmála se. Ten jí úsměv opětoval. Postupně se ohlížela po všech jejích známých, zejména na Tana a na Sarutobiho (Yoshino byla nějakou dobu Sarutobiho žákyní, když ještě klan Nazuki existoval). Pak pozornost znovu upřela na svou matku.
"A nezapoměň, at' už budeš kdekoli, já budu vždycky s tebou." řekla jí. Yoshino přikývla. Obě se pevně objaly.
"Sbohem, mami." zašeptala dívka. Yoshiko ji pohladila po vlasech.
"Ne, jen nashledanou." zašeptala. Chvilku tam tak stály v obětí a pak Yoshiko vyřkla Jutsu:
"Yoshiko Tensei!"
Yoshino se probrala a zamrkala. Povedlo se! Byla živá! Rychle se postavila a ohlédla se po Konoze. Nad vesnicí se vznášel kouř a byly slyšet výkřiky. Pevně sevřela ruce v pěst. Vzhlédla k nebi. I když bylo zatažené, přesto viděla matčin obličej. Pousmála se.
'Díky mami...za všechno.' pomyslela si a opět upřela svůj zrak na vesnici.
"Konoho," zašeptala, "přicházím!"

(PŘED HODINOU) Naruto a Sasuke dorazili na místo, kde Sanninové bojovali. Všude bylo plno krve a náhle Naruto zahlédl Tsunade a Jiraiu...oba byli mrtví.
"Neee!" zakřičel Naruto a rozběhl se k nim. Sasuke jen nevěřícně koukal.
"Být tebou bych to nedělal, není to moc vábný pohled." ozval se slizký hlas. Naruto se prudce zastavil a ohlédl se. Stál tam Orochimaru a podle se šklebil.
"Co jsi s nimi udělal ty odpornej červe?!" zařval na něj. Ten se ušklíbl.
"Zabil jsem je." řekl ledovým hlasem a olízl si rty svým nechutným jazykem. Naruto se málem pozvracel.
"A ted' jsi na řadě ty. Dobrá práce Sasuke. Úkol jsi splnil." Naruto se na něj šokovaně podíval.
"Sasuke...řekni že to není pravda!" Sasuke se zdál být stejně otřesen jako sám Naruto.
"Naruto já..." zakoktal. Náhle se vražedně podíval na Orochimarua.
"Ty hajzle!" zařval a rozběhl se na něj. Orochimaru klidně sledoval, jak si Sasuke vytahuje svou katanu a napřahuje se. Najednou Naruto zahlédl, jak Sasukemu z břicha trčí dlouhatánský meč. Orochimaru se podíval nevěřícnému Sasukemu do očí.
"Ty blázínku. Copak si myslíš, že bys mě dokázal porazit? Ted', když už konečně mám Kyuubiho, jsi mi k ničemu." řekl mu klidným hlasem a vytáhl meč z jeho těla. Sasuke bezvládně klesl k zemi.
"Sasuke neee!" vykřikl Naruto se slzami v očích a rychle se k němu rozběhl. Když byl už u něj, klekl si a vzal ho do náručí. Sasuke se na něj vyřízeně podíval.
"Na-Naruto..." zašeptal, "o-odpust' mi to. J-já jsem to ne-nevěděl..." Narutovi tekly slzy proudem. Sasuke pokračoval:
"Ch-chci jen, abys věděl jedno...vždycky j-jsi byl můj b-bratr." řekl poslední slovo a zavřel oči.
"Neeeee!!!" okolím se nesl Narutův pronikavý řev. Orochimaru to všechno se zájmem sledoval.
"Ooo...jak dojemné! Myslím, že se rozpláču!" pronesl ironicky. Naruto pevně držel Sasukeho tělo a stále mu tekly slzy. Jemně ho položil na zem a stoupl si. Sevřel ruce v pěst, až mu zbělaly klouby a nenávistně se podíval na Sannina.
"Za to zaplatíš!" zařval a rozběhl se na něj.