Poslední slova

dobře dobře, dávám se další "rádoby povídku" předem upozorňuju je vážně nudná a nedějová a i dost nereálná... XD heh...no neřešim...

---Poslední slova---

…slzy… slaná kapka stéká po zářivě bledé tváři. Kopíruje obličej a na spodu bradu se odpojí od pokožky a padá, padá vzduchem na studenou prochladlou zem, která je už beztak dostatečně zvlhlá deštěm. Dešťová voda se mísí s rudou krví, která vytéká z řezných ran. Ran tak hlubokých, že je bohužel ani nejlepší lékař nedokáže vyléčit. Vyléčit, i tak lehká věc, o kterou se pokouší, ačkoliv tuší, že to už nemá smysl. Ruce má stále nad ranami a z dlaní se jí hrne už o dost nižší dávka modře zelenkavého odstínu životní síly všech ninjů. Zraněný z posledních sil chytí její zápěstí. Ubrečená žena ho pozoruje. Z čokoládově hnědých, jindy velice pronikavých a nemilosrdných očí, které neznají slitování, se jí kutálejí slzy, které buď skapávají na mokrou zem, nebo na zmrzačené tělo zraněného. Dlouhé blonďaté prameny se jí houpají přes obličej a mírně se namáčí o slanou vodu na jejích tvářích. Oblečení má pocákané krví a to jak svojí, tak i chlapce, který jí sevřel zápěstí.
„Ale-,“nedořekla a slzy se jí stále pohybovaly po tvářích.
„Nech to plavat,“zašeptá tiše zraněný, jehož úsměv dokázal odlehčit jakoukoliv situaci.
Žluté, až zlatavé prameny vlasů, které se zbarvovaly do ruda od krvavé louže pod nimi, trčely na všechny strany. Na hrudi by se normálně houpal úzký křišťál a oči by zářily svou blankytnou modří na svět mnohem více než nyní. Ještě před pár minutami se vše mohlo změnit, nemuselo se stát to, co se událo a právě tahle myšlenka jí vhrkla do už tak opuchlých očí další a další slzy, které prostě nebylo možné udržet na svém místě. Vyčerpáním už téměř nedýchala, ale stále se ho snažila uzdravit, když jí chytil za zápěstí.
„Babčo, už to nemá…smysl,“ podotkne jakoby nic chlapec, „prostě na to nemáš, jen prosím…,“ odmlčel se.
Žena ho smutně pozorovala. V mysli se jí neustále promítal obraz toho, co se nemělo stát...

… poklidný den jako každý jiný. Unavená, přepracovaná hokage poloprobuzeně přechází po své milované vesnici a ospalýma očima vidí už jen další představu v podobě lahvičky Saké. Nikdy zcela nevěděla, kam vlastně jde, ale nohy jí naštěstí vždy dovedly, kam chtěla. Po bezúspěšném vtrhnutí do zamčených dveří jejího oblíbeného krámku, s naštvaně mdlým výrazem zjistila, že zde nikdo není. Naprosto vystresovaně vyleze opět ven na ulici, majíc nutkání jít se projít kamsi, kde na ní nečeká hora papírů ani jiných starostí. Aniž by nad cestou nějak extra přemýšlela, kroky jí zavedli až nad monument celé vesnice. Zhluboka dýchala a rozhlížela se okolo. V křoví za ní něco zašustilo, i přes její otupělé smysly jej zareagovala a rychle se otočila následována rukou, která hodila do keře spršku shurikenů.
„Jauuu,“ ozvalo se z křoví a ven vylezla středně vysoká postava, která si vytahovala jeden z hozených hvězdic ze stehna. Tsunade naštvaně oddechla a nasadila velmi otrávený tón.
„Eh, Naruto,“ kroutila hlavou, „co tady zase děláš?!“
„Co by, jdu dokázat, že jsem lepší než ty! Babčo,“ konstatuje pohotově otravný blonďák.
„Prosím tě, ještě bych ti ublížila,“ zasmála se ó velká hokage–sama.
Naruto nasadil svůj typicky stupidní pohled a velice „nečekaně“ se na Tsunade vyřítil s chakrovou koulí v ruce. Tsunade se ani neobtěžovala zakročit a jednoduše jeho nepříčetnému běhu uhla. Naruto to jen tak tak vybral. Tsunade toho využila, a velkou ránou pěstí ho odhodila kamsi zpět do křoví a dál se o něj nestarala…
…její cesta pokračovala dál. Brodila se lesním porostem a vychutnávala si slastnou chvíli bez práce a papírování. Prodírala se lesní florou a nad ničím nepřemýšlela. Za sebou opět uslyšela známý zvuk prasknutí větve. Bylo jí jasné, že se zase jedná o jeden z epochálních útoků onoho nejhlučnějšího tvora Konohy. Co jí ovšem přišlo docela zvláštní, že zatím na ní žádný z Narutových výpadů nepřipadl. No, jediné co z toho ostatně vyvodila, bylo, že Naruto asi čeká na vhodnou příležitost, anebo to vzdal. Pohrdavě se usmála. Křupnutí se opět zopakovalo. Na chvíli zbystřila a pozorovala okolí. Ticho přerušovalo jen vzrušené štěbetání ptáčků v korunách stromů a šustění listí na zkroucených větvích. V mžiku, v přelomu sekundy na ní někdo zakřičel její jméno. Jen pár sekund jí dělilo od otočení. Ostré kunaje se zabodli do břicha. Nachová tekutina vystříkla a její konečné kapky dopadly na její oblečení. Omráčeně hledí před sebe. Oranžový stín klesá těžce k zemi. Hruď spolu s břichem má posázenou několika nejrůznějšími zbraněmi, které letěly až se smrtelnou přesností na vytyčený cíl. Tsunade nemeškala. S pěstmi napřaženými před sebe se vyřítila na protivníka. Neřešila o koho jde. Viděla jen černý stín, který se míhal okolo. Několikrát ho zasáhla. Protivník se nakonec vzdal, a jako největší zbabělec se stáhl. Vítězoslavně za ním hleděla, když si vzpomněla…

"…mohu vás o něco poprosit?“ řekne ještě tišeji než před tím Naruto.
„N-ne, proč bys mě měl o něco prosit, v-vždyť se vrátíme zpět do vesnice, uvidíš,“ promluví nadějně.
„Babčo, já nejsem hloupý, prosím vyřiď, vyřiď všem… že mě to mrzí, ale že to jinak nešlo.“
Tsunade uslzeně pozorovala kluka, kterého ještě před nedávnem držela v náručí jako nemluvně.
„A Tsun-,“ nedořekne a vykašle trochu krve, vzápětí se začne trochu dusit. Šokovaně na něj hledí, s dlaněmi stále na jeho hrudi.
„Tsunade? Víte o tom, že jsem chtěl být od malička Hokage?“ začne zvesela.
„Ano, a taky jím budeš,“ zašeptá.
„Taky jsem si to myslel, ale…,“ odmlčí se a nehnutě hledí vzhůru, „ale, asi se jím vážně nestanu,“ zamyslel se a chvíli po té se znova rozkašlal.
„Ty jsi takový blb, Naruto, měla jsem to schytat já, ne ty!“ okřikne ho Tsunade a z očí se jí hrnou další slzy.
Kaluž krve se ještě rozšířila. Naruto už skoro nevnímal a jen stěží otevíral oči.
„Tsunade, vyřiďte…,“ odmlčel se a očividně se hodně přemlouval. „Vyřiďte Hinatě…,“ opět se odmlčel.
„Ale proč jí to mám vyřizovat, řekneš jí to sám,“ namítá stále Tsunade a nehodlá si připustit realitu.
„Neřeknu, bohužel už ne, když mě to hrozně štve, když bych jí to chtěl říci do očí, do jejích krásných očí,“ zasnil se a v jeho vlastních se zablesklo pár slz, které ovšem potlačil.
„Ta- tak jí to řekneš!“ namítá stále Tsunade.
Slzy, které pracně potlačil, stekly po jeho tvářích. Pracně se pokusil o neverbální zavrtění hlavou na důkaz opaku.
„Vyřiďte jí, že jí miluj-,“ nedopověděl a strnul…

tak už to máte za sebou, jestli ste to někdo četl... původně to mělo zkončit šťastně, měl se probudit v nemocnici Hinata mu měla padnout do náruče...jenže...já happy endy nesnášim...takže to je tak jak to jeXD heh a proč poslední slova? protože se Naruto nakonec prokecne...je to dost nesmyslné protože by ho Tsunade spolu s chakrou Kyuubi v pohodě uzdravila...jenže to bych o tom pak nepsalaXD heh...nu což... už je stejnak konec