Do pekla a zpět 7 – 7 dní

„Jak Naruta dostaneme do Konohy k Yamatovi?“ Zamyslela se Sakura.
„Koukni mamí!“ Ozvala se Niki. Sakura se na ní otočila a nevěřila vlastním očím. Ne jen že Naruto nechal malou aby si ho osedlala jako koně ale také jí dotek s ním nijak neublížil, byla ovšem osvícena tou růžovou chackrou.
„Díky Niki.“ Usmála se Saku.
„Mám nápad."

Sakura se se svojí rodinnou vydala na cestu. Všude kde prošli bylo kolem Naruta veliké pozdvižení. Děti se malého lišáka nebáli, když viděli jak se na něm malá Niki veze a měli chuť se taky svést. Sakura vedla Naruta na vodítku z té neznámé růžové chackry. Niki se pohodlně vezla a Naruto, Naruto poznal co to je být domácím mazlíčkem, přestože nikdy žádného neměl. Se Sakurou se dorozumíval telepaticky, jediný kdo ho slyšel byla ona a Niki. Teda no telepaticky, vlastně jediný oni 2 slyšeli co jim chce Naruto povědět, oni mu odpovídali normálně nahlas.
„Fuj , Naruto, nech ten patník!“
„Já za to nemůžu, ono mě to k němu táhne.“ Očuchával Naruto neznámý pach který ucítil na patníku. ( By mě zajímalo jak bude chudák chodit na záchod )
„Tati sundej mě dolu, už mě bolí zadek, chci jít pěšky.“ Naruto na požádání sundal Niki jedním z 7mi ocasů na zem.

Když konečně dorazili do Konohy, u brány je nikdo nečekal. Každý si hleděl svého, po té se však rozkřiklo že se Sakura s malou Niki vrátili konečně domů, bohužel bez Naruta ale s nějakým divným ochočeným domácím mazlíčkem červené barvi, který má 7 ocasů a Niki ho využívá jako koně.
Cesta k páté, ulicemi vesnice, nebyla pro rodinku moc příjemná, všichni lidi na ulici na Naruta hleděli se zděšením. Děti se ale koníčka, zajíčka či jak mu říkali nebáli
„To sakra nepoznají lišku.“ Povzdychl se Naruto.
Nebáli se ho do doby než si na něj jedna holčička šáhla a nehezky se popálila, to se vím že jí Sakura ihned ošetřila, ale Naruto si v očích vesničanů moc dobře nevedl, ne však svojí vinnou.

„Tsunade, Tsunade.“ Přilítla Shizune do kanceláře hokáge. (Už je s tím trapná, jak furt lítá i v nějakých 60ti )
„Co je co se děje, už zase?“ Řekla 5. obvyklým tónem, protože si na to její lítání už zvykla.
„Sakura se vrátila do vesnice!“
„To je bezvadné, a má sebou Niki?“
„Ano Niki je s ní ale Naruta sebou nemají. Mají sebou jen nějakého zajíčka s 7mi ocasy.“
„7 ocasů, počkat, a není to náhodou liška?“
„Hmm liška, ano mohla by to být.“
„A jak se chová?“
„Kdo, Sakura?“
„Ne! Ta liška!“
„Jde, Sakura jí má na divném vodítku a Niki se na ní vozí, ale jedno dítě se již o ní ošklivě popálilo!“
„Ty huso, to je Naruto!“
„Cože, Naruto?“ Vykulila Shizune oči.
Najednou se ozvalo zaklepání. Obě starší dámy v místnosti se ulekli.
„Dále.“ Řekla vylekaně Tsunade.
Do místnosti vešla Sakura.
„Dobrý den pátá. Ahoj babi.“ Pozdravila Sakura.
„Proč mě zdravíš 2x?“ Udivila se hokáge z dvou pozdravů, a ještě ten druhý byl ve stylu Naruta.
„To bylo i za Naruta.“ Usmála se Saku.
„Naruta, a kde ho máš?“
„Pojďte dovnitř.“ Usmála se Sakura a pozvala Naruta s Niki dál.
Shizune se div že nepřilepila na strop, když vešel Naruto se svými 7mi ocasy dovnitř, Niki mu seděla na zádech.
„To je Naruto? Jakože už nezaútočil?“ Divila se Tsunade a sundavala Shizune na zem.
„Má to pod kontrolou.“ Usmála se Saku. „Jen se neumím proměnit zpět.“
Najednou se Sakura rozesmála.
„Čemu se směješ?“ Nechápala pátá Sakuřin smích.
„Naruto říká že má 7 ocasů a ví jak je použít, tak mě tak napadlo že by jich měl mít spíš 8.“
Popadala se Sakura za břicho, Tsunade se k ní přidala a váleli se spolu na zemi, Shizune spolu s Niki to nepobrali, Naruto se urazil a neříkal nic, jen seděl a přihlížel jich dobrý náladě.
Když se ty 2 konečně uklidnili Tsunade zvážnila.
„No děcka hádám že byste teď asi rádi za Yamatem.“
„Ani nevíte jak seinsei.“
„Tak to mam pro vás špatnou zprávu, Yamato je na misi a nebude ve vesnici asi týden.“
„Cože, to si dělá srandu!“
„Klid Naruto, to vydržíš.“ Snažila se mu Sakura zlepšit náladu.
„Myslím že můžete odejít, misi jste splnili úspěšně. Sakuro dávej na Naruta pozor!“
„To mi nevěří?“
„Klid, věří ale kyuubimu asi ne.“
„Dobře odchod!“ Poslala je tsunade do … domu, kams zase myslel(a) .

Klan Uzumaki se tedy vydal do svého rodinného domku. Nebyli doma ani hodinu a už někdo ťukal na dveře.
„Shikamaru, Temari, ráda vás vidím.“ Přivítala Sakura hosty.
„Ahoj, slyšeli jsem že jste se konečně vrátili, ale o Narutovi nikdo nic neříkal tak jsme se přišli zeptat kde ho máte.“ Zajímal se Shikamaru.
„Naruto? Ten je doma.“ Usmála se Sakura a zavolala Naruta aby přišel přivítat hosty. Jenom co se Naruto objevil u dveří, hosté byli v trapu.
„No, doufám že nevyvolají moc velkou paniku.“ Usmál se Naruto.

Večer když šli spát, byl problém kam Naruta uložit.
„Ne, nebudeš spát v naší posteli! Ne v téhle podobě!“ Namítala Sakura spát vedle lišáka.
„A kde mam teda spát?“ Zajímal se Naruto , kde bude uložen.
„Něco vymyslím!“ Sakura přichystala Narutovi v rohu obývacího pokoje takovej malej plácek ze starých novin.
„Cože? Tam spát nebudu!“
„Víš co, spi si kde chceš, mě je to jedno!“ Sebrala se Sakura a šla si lehnout.
V noci se probudila, čekala Naruta vedle sebe, kupodivu tam nebyl.
„Kde je?“ Zvedla se dívka z postele a šla se podívat na místo, které Narutovi připravila. Tam také nebyl, kdyby tam byl, by jí překvapilo ještě víc než to že nespal vedle ní. Poslední místo, kam v domě zavítala bylo to správné. Byl to pokoj Niki. Blonďatá holčička ležela v posteli a místo toho aby byla přikryta peřinou, byla pod Narutovými 7mi ocasy. Naruto spal vedle ní na zemi (chudák, zachází s ním fakt jak se psem ), na postel by se vedle ní nevešel . Sakuře se ulevilo a šla si lehnout.
Ráno jí však zbudila Niki.
„Mámí, vstávej, mamí!“
„Co je Niki?“ Pomalu se probouzela Saku.
„Kde je táta, nemůžu ho nikde nejít?“
„Cože?“
„Ne, sakra, snídaně! Snad nešel na…“

Ano, je tomu tak, Naruto se vydal na rámen, už ho neměl dost dlouho, a dostal na něj obrovskou chuť. Jak ale řekne staříkovi o misku? To nějak pořeší!
Došel k Ichiraku rámen a sled si před něj. Stařík na něj koukal trochu vyděšenýma očima, nevěděl co si má myslet, ale ta blbá liška mu strašila zákazníky.
„Vypadni od suď, plašíš mi zákazníky.“ Vyběhl na něj stařík. Naruto mu nerad činil potíže ale vůně rámenu byla tolik lákavá.
„Neslyšel si? Vypadni!“ Ohnal se po něm muž, Naruto si naštěstí uvědomil to co se stalo té malé dívce, co si na něj šáhla, a stihl uskočit.
„Co po mě sakra chceš!“ Naruto zpočátku nevěděl jak na otázku odpovědět, ale nakonec to vymyslel. Jedním z ocasů ukázal na nápis rámen, na obchodě.
„Cože, ty chceš…“
„Naruto!! Co to děláš!“ Volala Saku už z dálky.
„Cože, Naruto?“
„Sorry staříku neuhlídala jsem ho.“ Omlouvala se Saku.
„Počkej, je tohle vážně Naruto?“
„Ano, má momentálně trochu splín, ale do týdne by to mělo být v pohodě!“
„Cože, splín? Počkej to ti vrátím!“
„Hele víte co staříku, já mu koupím jednu porci, zabalte mi jí sebou.“ Stařík tak učinil a pozoroval ještě do dálky Naruta, jak si ho Sakura odvádí na růžovém vodítku.