Ty přežiješ (KakaSaku)

Já nevím proč, ale mám chuť pořád psát tyhle slaďáky i když vim, že jsou stejně na houby

„Sakuro, chtěl bych s tebou mluvit někde o samotě“ pošeptal Kakashi Sakuře do ucha a vydali se spolu na procházku.
„Tsunade mě poslala na misi, kterou bych nemusel přežít, a proto bych se s tebou chtěl pořádně rozloučit“ řekl Sakuře se slzami v očích. Pohladil jí po tváři a políbil jí. Polibek byl velmi vášnivý a dlouhý, jako kdyby to měl být opravdu ten poslední. Jejich rty se jemně oddělily a Sakura se musela nadechnout. Začínaly se jí v očích také objevovat slzy a objala své miminko, které obývalo její břicho už po několik měsíců.
„Kakashi….“ vydala ze sebe Sakura, ale nedokázala větu dokončit, protože jí Kakashi opět políbil. Už to, ale nebyl polibek plný vášně, spíše plný nedůvěry a strachu, že svou lásku už nikdy neuvidí.
„Doufám, že se vrátím a uvidím našeho malého broučka“ podíval se Kakashi Sakuře do očí a položil ruce na Sakuřiny, které měla na břiše.
Kakashiho slzy stékaly z obličeje a Sakura mu je utřela. Bylo to poprvé, co viděla Kakashiho brečet, poprvé co se bála o svého manžela, poprvé co nevěděla, co bude, jestli se vůbec vrátí, jestli se ještě uvidí. Kakashi Sakuru objal a jeho slzy stékaly na Sakuřino oblečení, kde se pak objevila mokrá skvrna podobná srdci. Pak zmizel v kouři a Sakuře se kutálely slzy po tváři, byly čím dál větší, bylo jich čím dál tím víc, byly to slzy neštěstí.
Sakura se pomalu vydala do vesnice a u brány viděla Kakashiho, měl pořád mokrý obličej. Rozběhla se směrem k němu, aby mu mohla říct poslední sbohem, ale v tu ránu už tam zase nebyl a Sakura ho viděla jenom v dáli, jak běží směrem k neštěstí, směrem k možné smrti.
„Póóóčkej“ křičela Sakura ze všech sil, co měla. Bohužel Kakashi už jí neslyšel, byl moc daleko. Najednou jí začalo bolet břicho. Omdlela a ležela v bezvědomí na zemi. Probudila se až v nemocnici, kde nad ní stála Tsunade.
„To bude v pohodě, Sakuro“ řekla jí Tsunade a usmála se. Sakura se podívala na své břicho, už nebylo veliké, její děťátko už tam nebylo.
„Miminko je teď v inkubátoru. Museli jsme ho vyndat, protože zde bylo riziko, že by nepřežilo“ utěšila Tsunade Sakuru.
„Mohu se jít na něj podívat?“
„Jistě, ale musíš pomalu, jsi ještě hodně zesláblá“
Sakura přikývla a šla se podívat na svoje miminko. Byla to holčička, měla hodně šedých vlásků, zelené oči a byla velmi hubená. Sakura doufala, že se jí povede přežít, že bude za svůj život bojovat. Posadila se na židli a pozorovala svojí holčičku. Přemýšlela, jaký jméno by jí měla dát. Kdyby to byl chlapeček, měla by jméno už vybrané. Uběhlo mnoho hodin a Sakura pořád seděla na židli a přemýšlela, co vlastně bude dál, přemýšlela nad Kakashim, přemýšlela nad jménem jejich holčičky, přemýšlela nad mnoha věcmi a pak únavou usnula na nemocniční židli.
Ráno jí probudila Tenten, která dělala sestřičku v nemocnici. Sakura pomalu otevírala oči, které měla slepené od slz.
„Jé, to jsi ty, Tenten. Už vím, jaký bude mít jméno“ řekla Sakura unaveným hlasem. Tenten se vedle ní posadila a vyzvídala.
„Bude se jmenovat Ayame. Kakashi mi to pověděl v mém snu“ dopověděla a na Sakuřině obličeji se vyrýsoval malý úsměv, první úsměv plný radosti, který Tenten na Sakuře viděla. O několik dnů později už Sakura měla svoje miminko doma, ale pořád myslela nad tím, co zrovna teď dělá Kakashi, je ještě naživu? Vzala Ayame do náruče a vyrazila směrem k Tsunade.
„Ahoj Tsunade“
„Ahoj Sakuro, tak co Ayame? Máte se dobře?“
„Jo tak celkem dobře. Ale teď k věci. Šla jsem se zeptat, jestli nemáte nějaké zprávy ohledně Kakashiho misi“
„Kakashi už se vrací“ pověděla Tsunade Sakuře s úsměvem. Tyto slova byla pro Sakuru jako záchrana, už mohla v klidu spát, neměla obavy. Její Kakashi byl vždy skvělí. Sakura štěstím objala Tsunade a ronila slzy radosti. Sakura poděkovala a šla domu nakrmit malou Ayame.
„Táta už přijde, Ayame. Každou chviličku“ usmála se Sakura a pošimrala Ayame pod bradičkou. Ayame začala kopat nožičkama a mávat ručičkama a usmívala se, jako kdyby věděla, o co jde.
Sakura se vydala společně s Ayame na procházku za hranice vesnice. V dáli zahlédla jakousi postavu, zaostřila na flek v dáli, a když spatřila Kakashiho šedé vlasy, rozběhla se a padla mu do náruče. Bohužel si nevšimla, že má Kakashi v zadech zapíchnuty kunaie a zaryla mu je hlouběji.
Kakashi ze sebe vydal bolestivý hek a padl na zem. Sakura zavolala Tsunade, která si pro Kakashiho okamžitě přišla, odnesla do nemocnice a začala s operací. Sakura mezitím seděla před operačním sálem a zpívala ukolébavky své malé Ayame.
Sakuřiny slzy dopadaly na hladkou kůži Ayame a stékaly jí po tváři. Ubíhala hodina za hodinou a operace pořád nebyla dokončena. Zatímco Ayama usnula v Sakuřině objetí, Sakuru už únava také popadala, jenže jí vyrušila Tsunade, která vyšla z operačního sálu.
„Operace se zdařila“. Tato slova Sakuru velmi potěšila, ale pak si únavou položila hlavu na rameno a usnula. Tsunade jí donesla na lůžko vedle Kakashiho. Než se Sakura probudila, Kakashi už se dávno probral a měl v náručí Ayame. Byl tak šťastný, že to nakonec přežil a uviděl svojí malou holčičku.
Pak se probudila i Sakura a lekla se, kde je Ayame. Když se podívala na vedlejší postel, kde ležel Kakashi a na něm Ayame, uklidnila se.
Do očí se jí nahrnuly slzy štěstí a šla svého drahého obejmout.
„To bolí, pozor“upozornil jí Kakashi a políbil jí.
„Ayame je tak nádherná“ usmál se Kakashi a dal jí pusu na čelíčko.
„A kdo ti vlastně řek její jméno?“ divila se Sakura
„Stavila se tady Tsunade, tak jsem se jí zeptal“
Sakura ho políbila a žili šťastně až do smrti.