Jako tsunami 06

No. Divné, krátké, ošklivé. Pevné nervy. :)

„Hurá!“ vykřikl Naruto. Právě totiž dostali novou misi. A ne jen tak nějakou. Mise typu special A. Sešli se před Lesem Smrti. Aby si ukrátili cestu, Kakashi rozhodl, že půjdou přes les.
„Uklidni se. Mohl by ses chovat alespoň trochu dospěle?“ klidnila ho Sakura, která neměla náladu , ho mlátit.
„Nestane se jim nic, když je vezmeme s sebou?“ zeptala se Sakura Tsunami a hladila při tom Namiu po hlavě.
„Docela jsem si ji oblíbila.“ odůvodnila své obavy majitelka Namii.
„O ně se bát nemusíš. Chceš něco vidět?“ pousmála se Dream. Sakura souhlasně přikývla.
„Irei ku samlet, grites.“ řekla cizím jazykem a tím vytrhla Kakashiho z knížky. Tsunami právě hodila po Namie spršku kunaiů a ta se jim bez problémů vyhnula. Potom zčela neočekávaně hodila shurikeny za sebe na Kakashiho. Ten už se chystal je pochytat nebo srazit k zemi, ale neměl příležitost. Když se k němu zbraně přiblížily na metr, Kiro je v letu pochytal do tlamy a ani se u toho nepořezal.
„Hambanaton, Kiro.“ řekla pochvalným hlasem cizím jazykem Tsunami.
„Teď něco těžšího.“ řekla normálně Dream a otočila se na Naruta. Teď na tebe vyšlu jutsu, ale nebraň se. Ochrání tě. Věř jim. Ozvala se mu v hlavě Tsunami. Naruto rozhodně přikývl.
„Katon: Erif no jutsu.“ řekla klidně a z rukou jí vyšlehly plameny mířící na Naruta. Tohle nebyly obyčejné plameny. Leskly se. Kakashi už začal dělat pečetě na vodní stěnu, ale Sakura ho zastavila se slovy: „Věřte jí.“ Znají se teprve dva dny a už je mezi nimi takové pouto důvěry? Divil se Kakashi v duchu. Sakura se nad tím pousmála a vzpomněla si na noční rozhovor.

Noc před tím
„Dobrou noc.“ zavolal Naruto za Tsunami a Sakurou, které se šli po vylechtané večeři projít. Kakashi už odešel asi před půl hodinou. Slunce dávno zapadlo a hvězdy začaly pomáhat měsíci v jeho svitu, aby nebyl jediný, kdo svítí. Dream a Sakura zabrané do hovoru o katanách, došli až nad hlavy Hokagů. Tam si sedly a obě musely zmlknout, když uviděli Konohu ozářenou měsícem a hvězdami. Světlo noční oblohy dopadalo na střechy domů obyvatel Konohy, kteří si poklidně spali. Věděli totiž, že jejich ninjové je ochrání. Pro Sakuru tohle nebyl nijak nový pohled. Skoro každý večer, který trávila ve své rodné vesnici, viděla noční Konohu. Pokaždé jí ten klidný spánek místních občanů naplnil pocitem zodpovědnosti, pocitem důvěry v samu sebe, že je dokáže ochránit. Tsunami ten pohled dojal. Už kolikrát měla strach, že si ho už nebude moc zopakovat.
„Jsem ráda, že jsem doma. Škoda, že to nemohli vidět oni.“ zašeptala si pro sebe. Musím někomu říct co se stalo. Uvědomila si Tsunami a otočila se na Sakuru. Ta se dívala na Měsíc.
„Stále ten sen?“ zeptala se jí opatrně Dream. Sakura sotva znatelně přikývla. Tsunami ji položila ruku kolem ramen. Sakura odtrhla pohled od Měsíce a zadívala se do očí své... Co pro mě vlastně znamená? Ptala se sama sebe. Člověk, kterému můžu věřit. Nikdy bych nevěřila, že se dá takhle rychle vytvořit tak silné přátelství. Ano je to moje dobrá přítelkyně, kterou vůbec neznám.
„Neboj se. Věř, že se vrátí, věř, že se mu nic nestane, věř, že ho Naruto přivede zpátky, věř, věř tak jako věří oni ve své sny. Ani nevíš jakou sílu budeš mít, když půjdeš za snem. Žádná překážka tě nezastaví. Vrátí se.“ uklidňovala ji Tsunami. Sakura ji objala. Řeknu jí to. Rozhodla se a začal vyprávět svůj příběh.
„Vím jaké to je, když ti odejde někdo blízký. Ty máš alespoň naději, že se vrátí, já ne. Všichni čtyři jsou tam, kde nemám právo je rušit. V nebi. Snad se tam mají dobře. Jako první odešel můj sensei. Kail-sensei byl skvělí člověk. Nenaučil nás jen bojovat, naučil nás význam slov tým, spolupráce a úcta k soupeři. Já, Nettiex no Orochi a Rikata jsme byli přáteli už od akademie. Když jsem odcházela do Kamenné za babičkou, pořád jsme si psali. Po Chunninské zkoušce odešli se mnou. Byli jsme netradiční tým. Dvě dívky a jeden kluk z Listové, kteří mají senseie z Kamenné. Sice netradiční, ale silný. Říkal náš sensei s oblibou. Když jsme se stali ANBU, dostali jsme za velitelku Lemu. Byli jsme dívčí tým, kterého se každý bál. Já v té době získala Sumayku. Abys chápala, Sumayku má vždy pouze nejmladší z rodu. Původně to totiž byla ochrana před vymřením. Ale zpátky k té proklaté misi. Asi týden před tou misí jsem přiznala Nettiexovi, že ho mám ráda víc než jako kamaráda. Začali jsme spolu chodit. Tahle mise byla dost náročná na city. Měli jsme zabít vrahy našeho senseie. Kail-sensei bl mučen a zbytky jeho těla našli zvědové blízko Mlžné. Ninjové z Mlžné nejsou zrovna příjemní soupeři. Útočí podle a zákeřně. Bojovali jsme dobře, ale proti dvaceti jsme měli jen nepatrnou šanci. Vyvolala jsem Sarkanu. To byla manželka Arashikii. Pátnáct jich do ní mlátilo. Zemřela na absolutní vyřerpání. Z nás zemřela první Lema. Skočila do rány, která byla mířená na Rikatu. Katana jí přesekla na dvě půlky. Rikata z toho byla tak mimo, že hned další ranou ji zabil ten samý ninja. Proti mě a Nettiexovi stálo devět soupeřů. Nettiex no Orochi nepřežil a já v podstatě taky ne. Mysleli si, že jsem mrtvá, takže mě tam nechali s nimi. Po dvou dnech nás našli. Asi třičtvrtě roku mě dávali dohromady. Bohužel jsem přežila. Ztratila jsem čtyři lidi, na kterých mi záleželo. Vyštěkala jsem si, že i jméno mého senseie bude na pomníku ZVB.“ dopověděla svůj příběh Dream, která se ani nenamáhala stírat si slzy. Před tím, než začala Tsunami vyprávět svůj příběh, byla to ona, kdo uklidňoval Sakuru. Teď Sakura dodávala sílu jí. Obě plakaly.
„To je strašný. Nikdy jsem naplakala a teď brečím dvakrát za dva dny. Já jsem ale slabá.“ pousmála se přes slzy Tsunami.
„Slzy nejsou projevem slabosti, ale síly projevit svou slabost. Slzy jsou důkaz, že nejsi vraždící stroj, ale i člověk.“ prohlásila Sakura, která únavou usínala. Jen spi. Řekla jí Dream v hlavě.

Současnost
Na Naruta letěli dva lesklé plameny. Před něj skočila tři tygřata. Dali levou packu před sebe a zavrčeli. V tu chvíli se kolem nich a Naruta utvořila blankytně modrá kopule. To je Chakra! Došlo Narutovi, když se plameny vpyli do kopule. Lesklost plamenů způsobovali skryté jehlice, rozžhavené do běla. Před Chakrou se zastavily a spadly do trávy.
„No páni.“ uniklo Sakuře.
„Hambanaton, nei logod.“ řekla pyšně a zadýchaně Tsunami. Tygřata se k ní rozběhla. Každého z nich podrbala za ušima a pohladila po hlavě.
„To bylo skvělí!“ prohlásil obdivně Naruto. Kakashi jen vykuleně koukal. Sakura se dívala ustraraně.
„Nestálo tě to moc Chakry?“ ptala se starostlivě.
„Ne. Oni použijí moji Chakru a zase mi ji vrátí. Teda ten zbytek, co nepotřebují. Normálně to nedělají, používají Chakru svého otce. Víc sil mě stálo to jutsu. Erif no jutsu je jutsu mojí babičky.“ odpověděla Tsunami.
„Neměli bychom vyrazit?“ zeptala se z vesela Sakura a musela se i s Dream smát Kakashiho udivenému výrazu. Když Narutovi došlo, čemu se smějí, začal se vyloženě tlemit. Něco mi říká, že ta holka mě nikdy nepřestane udivovat. Pomyslel si Kakashi.
„Nejdřív bych chtěl vědět, co jsi jim říkala.“ řekla Kakashi stále trochu udiveně.
„Pardon. Já už si neuvědomuju, jak na ně mluvím. Oni po našem neumí. To byl jazyk Ardona. Je to místo mimo prostor a čas. Tam se taky tygřící narodili. Jinak v překladu to znamená: Irei ku smalet, grites. - Ochraňte je, tygřata., Hambanaton. - Vynikající. A nei logod. - Miláčci moji. Vyrazíme?“ zeptala se nakonec svého vysvětlování. Kakashi pochopil, že se víc nedoví a tak vyrazil do Lesa Smrti.

Snad se líbila a komntáře ocením. Opět děkuju za cokoliv co napíšete. :D