Co je to OSUD? Minulost,přítomnost, budoucnost … | 7.|

Chakra kolem Nano okamžitě zmizela. Až na černého pantera ten zůstal a vypadal jako normální živé zvíře. Nano se podivila, ale nechala to být. Cítila se strašně slabá …. Otočila se na ostatní… ty jen nevěřícně zírali s pusou dokořán. A to naprosto všichni ………

Došla k nim beze slova. Ihned si sbalili a co nejrychleji se vydali na cestu. Po celou dobu prohodili pár slov kromě Nano. Od té doby, co vyrazili, nevydala ani hlásku. Držela se na prostředním místě mezi Narutem a Sakurou.Občas koukla k vozu na kterém ležel černě zářící panter. Tápala ve svých myšlenkách. Měla spousty nezodpovězených otázek.
/Rogen … zajímá mě o něm spousta věcí. Např.: Jak se dostal k Akatsuki? Odkud je? Co je doopravdy zač? Je hodně zvláštní. Není určitě jako ostatní z organizace. Za tím jeho tvrdým pohledem se skrývá něco jiného./ koukla se zkoumavě po svitku a zaváhala.
/ Co kdyby se to Jutsu vylepšilo? To asi ne, když se o to ještě nikdo nepokusil…/ zas zavrtěla hlavou . Najednou jí popadla strašná křeč do nohy a ona uklouzla. Kdyby jí Naruto včas nechytil, pěkně by se dole rozmázla.
/Sakra … už to začíná. Čekala jsem, že následky budou až později. Budu se modlit, abychom to stihli doručit než se to úplně projeví./ mnula si nohu.
„Si v pohodě?“ zeptal se jí Naruto. / Je nějaká bledá… ./
Ta kývla, že je ok a vyrazili dál. Po cestě se jí to stalo ještě několikrát, ale snažila se , aby to ostatní neviděli. Jenže moc jí to nešlo. Když málem narazila do stromu, Sakura to nevydržela a zařadila se k ní.
„Něco s tebou není dobře … podívám se na tebe.“ řekla jí.
„Ne! Díky, jsem v pořádku.“ odsekla mírně Nano.
„No to vidím.“ Řekne ironicky Sakura, která jí právě zachytí, když znova uklouzla. Na chvilinku se všichni zastaví, aby se na ní mohla podívat. Začne jí prohlížet. V tom se zarazí.
„ Musí se co nejdříve dostat do nemocnice!“ na tváři se Sakuře objeví vyděšený výraz.
/Její chakra se úplně zbláznila! Má křeče a nepravidelně rychlí tep! To není vůbec dobrý! Že by to bylo tou chakrou, co kolem ní vířila?/
„Říkám, že je to v pohodě! Musíme vyrazit. Nejsme tak daleko ne?“ obrátí se s otázkou na Kakashiho.
„Nedaleko před námi jsou hranice.“ Pokývne a vydají se ještě rychleji na cestu. Už i panter běží po svých. To drncání uhánějícího vozu ho pěkně štvalo. Stále si dávali pozor a hnali jako o život.
Neví zda se nepřátelé vrátí. Kdyby přišli i s posilou, tak je s nimi asi amen. Proto bude lepší, když se co nejdříve dostanou do chrámu.

Úkryt Akatsuki

„Poslal jsem 4 lidi!!! 4 schopný ninji! Alespoň jsem si to myslel! Tak jak je k čertu možný, že jste nedokázali ukrást blbej svitek?!“ rozčíleně nakopne Pein třísky, které dříve tvořili židli.
„Ještě ke všemu jsme ztratili jednoho člena. Zetsu zas nemá ruku …“ zašklebí se nechutně Pein a pokračuje teď už klidnějším hlasem.
„Tak co se vlastně stalo ?“ Naproti Peinovi vedle Rogena stojící Itachi odpoví:
Byli tam na pomoc lidi z listové …ty bychom zvládli ale …“ nestihl to doříct a Rogen mu skočil do řeči.
„Ale byla tam jedna dívka s divnou chakrou.“
„Divnou ?“ podívá se tázavě na Itachiho.
„ Kromě toho, že měla zvláštní barvu a hustotu, bylo z ní cítit, že je velice nebezpečná a opravdu silná.“ odpoví mu.
„Bijuu?“ pozoruje Itachiho reakci.
„Ne, nemyslím si. Tahle chakra … je daleko mocnější než Bijuu.“
„Hm … to je velice zvláštní … o takové velké síle jsem ještě neslyšel. No každopádně, teď si na chvíli dáme pauzu. Alespoň dokud se Konan nepodaří přidělat Zetsuovi ruku. Zítra večer se sejdeme. Dohodneme se co a jak dál.“
S těmito slovy je propustil. Za dveřmi prohodil s opovržením Itachi: Kdyby si tu mrchu zabil, když si mohl, nic by se nestalo.“
„Kdo to mohl tušit…“ odvětil mu drze Rogen.
„Si slabej …“ zablýsklo se Itachimu v očích Mangekyou Sharingan. Naštvalo ho, že je na něj drzý. Rogen se ocitne v iluzi.
„Tohle na mě neplatí a ty to víš moc dobře. Tak to ani nezkoušej. To že jsou všichni z tebe p****ní strachy, neznamená, že já jsem taky. Tebe se nebojím a to si můžeš mít jakýkoliv pohled!“ mávnutím ruky zrušil jeho Mangekyou Sharingan a zašklebil se na něj.
/Ten drzej spratek !!! Nesnáším ho!/ nakvašeně si Itachi odpochodoval.
/Zajímalo by mě co ho žere.Je pořád nepříjemný./ řekne si pro sebe Rogen a vyrazí do svého pokoje. S myšlenkami zabořenými u té dívky.

Po páté hodině překročili hranice Vodopádové Země a teď míří do chrámu, kde mají odevzdat svitek k obřadu zničení.
/Sakra ty křeče sílí !!!/ svíjí se v bolestech Nano. Doběhnou před chrám.
„Teď už jen najít ninjovské mnichy.“ oznámila udýchaná Sakura a ostatní kromě Nano je běželi sehnat. Ta pohlédla na svitek. Za chvilku se k nim, ale opět připojila.
„Dobrý den,“ pozdravila mnichy a hlavnímu podala svitek. Vydali se do připravené místnosti.
Kakashi a zbytek odešli. Nano se zdržela zeptala se : Mohla bych tu zůstat? Chtěla bych se ujistit, žer svitek bude doopravdy zničen. Slíbila jsem to jednomu příteli.“
„ Dobrá, stoupněte si támhle ke zdi a snažte se být potichu. Potřebujeme se pečlivě soustředit.“ Obřad zničení započal.
Na zemi se rozkládal nakreslený obrazec křídou do podivného tvaru. Byla to něco jako šesticípá hvězdice s kliky háky okolo uzavírající kruhem. Další dva kruhy byli uprostřed. Jeden větší, do kterého si sedl nejstarší hlavní mnich. V druhém menším ležela miska plná vody. Mnich vložil svitek do misky a spojil ruce k sobě. Ostatních 6 mnichů vložili zapálené svíce do každého cípu hvězdy. Mnich začal potichu odříkávat za sebou : Lora … Ita … Uno … De ….“ toto zopakoval spolu s ručními znameními 6x za sebou. Poté vykřikl :
Pečeť : Hvězdná prázdnota!!!“ kolem mnicha vzplála jeho chakra. Poté se vznesl svitek do vzduchu a shořel.
Popel dopadl do vody, kde úplně zmizel a voda se vypařila tak, že kdyby si někdo šáhl do misky, byla by naprosto suchá. Mnich se unaveně zvedl ze země a jeho společníci mu pomohli.
„Je to hotové, svitek zničen. Už se nemusíte bát.“ Odpověděl jí a odebral se se svými společníky pryč. Chvíli si prohlížela obrazec a pak vyšla ven za svým týmem.
„Hotovo.“ Oznámí jím.
„Ok, mise splněna.“ Řekne s úsměvem na tváři Kakashi.
„Teď, když jsme tu, tak bychom jsme tu mohli přespat ne?“ usměje se na ně Naruto.
V tom se Nano zatočí hlava vrávoravě se chytne stěny.
/To bylo jen tak tak. Začíná to do pokročilého stádia./ rozdýchává to Nano se zavřenýma očima. Stříbrovlasému muži stuhl úsměv na tváři, když viděl sotva stojící dívku na nohou.
„To teda nemůžeme! Kakashi-sensei měli bychom se co nejdříve vyrazit do Konohy! Nejlépe hned!“ podpírala Sakura Nano. Ta jí byla vděčná a sensei přikývl. Rozloučili se s mladíkem a vyřídili mu, že se staví k hrobu Rannaha v Deštné později. Ten to naprosto chápal a popřál jim šťastnou cestu. Vydali se na cestu. Do Konohy to měli celkem blízko, jen přešli hranice Ohnivé Země. Běželi celou cestu. Občas zpomalili, ale jen na chvíli, aby si mohla Nano oddechnout, když se jí přitížilo. Ráno byli skoro u vesnice.
„Jsme tu!“ vykřikla Sakura.
„Nano vydrž!“ dodal Naruto a ohlédl se po ní. Nano se prudce zastavila. V očích měla kamenný výraz a celá byla bílá. Najednou se prudce složila k zemi.
„NANO!“ zařvali Sakura a Naruto na ráz. Kakashi jí popadl a uháněl s ní do nemocnice v patách s těma dvěma. Okamžitě, jak je Shizune spatřila, věděla, že není něco v pořádku. Podívala se na dívku co nese Kakashi a vrhla se pro Tsunade.

„ Všichni ven kromě Sakury!!!!“ zaječela, když uviděla Tsunade dívku ležící na nemocničním lůžku.
„Je jak stěna!! Co se jí stalo?!Co jí je?“ zeptala se Sakury .
„Její chakra se úplně zbláznila. Její tep je rychlý a nepravidelný. Měla strašlivé křeče, později se jí začala motat hlava a před vesnicí se zastavila a poté se složila celá bílá na zem.“ Dokončila její žákyně proslov.
„Použila svojí sílu?“ zeptala se jí Hokage. Sakura přikývla.
„Přines mi ten svitek úplně napravo támhle na komodě!“ Sakura jí ho donesla. Tsunade udělala nějakej pohyb ruky a neznámé znamení ruky.
„Ručník!“ křikla na ní Sakuru. Ta vzala mokrý ručník a začínala potírat čelo Nano a poté celé její tělo.
Po chvíli si utřela pátá hokage čelo.
„Hotovo. Opět to bylo jen tak tak. Ta holka musí mít nad sebou dobrého anděla strážného. Odvez jí na pokoj. Potom se spolu se svým týmem dostavte ke mně. Potřebuji hlášení o misi a vše co se událo.“
Po tomhle se odebere do své kanceláře spolu se Shizune.

ZA CHVÍLI U TSUNADE V KANCELÁŘI

„Takže, jaké je hlášení?“zeptá se Kakashi, který se nadechuje k odpovědi.
„Mise byla dokončena. Obchodník Rannaho byl ovšem zabit,“ odmlčel se a pak pokračoval
„ jelikož jsme potkali zločineckou organizaci Akatsuki. Obchodník si nás najal, protože měl doručit důležitý svitek ke zničení. Po tomto mocném svitku šli Akatsuki. Bránili jsme statečně, ale v jednu chvíli vypadalo, že budeme poraženi. Kord, když zemřel velevážený obchodník. Ovšem naši situaci obrátila k lepšímu Nano. Ten výraz co měla v obličeji, jsem nepoznával. Probudila se v ní neznámá chakra. Nemohl jsem zasáhnout, jelikož jsem netušil jak. Proto jsem jí nechal. Což byla asi chyba…“ posmutněl Kakashi, protože si dával za vinu, že je Nano teď v takovém stavu. Pokračoval dál : Byla tak silná, že to Akatsuki nezvládali. Stáhli se a zmizeli pryč. Potom jsme je už neviděli.“ Tsunade pilně poslouchala a jounin pokračoval dál.
„Byli tam 4 z té organizace. Známí Kakuzo, Zetsu, Itachi a neznámý mladík ne-li o rok starší než Nano. Zbyli z nich 3. Kakuzo byl zabit Sakurou a Zetsu těžce zraněn Narutem.“ dokončil větu unavený stříbrovlasý muž. ( Chvilka ticha … xD )

„Vedli jste si dobře. Kdybych tohle tušila, dala bych to jako misi A. Ztráta obchodníka je tragická. Musíte být unavení, proto si nějakou dobu odpočiňte. To vám všem jedině prospěje.“ Rozloučila se s nimi Tsunade a každý si šel dělat svoje. Naruto se šel především pořádně vyspat. Byl strašně unavený. Vždyť celou cestu nespal. Kupodivu totéž udělala Sakura. Kakashi mezitím hledal Jiraiyu. Napadlo ho že bude v lázních. A taky, že ano.
Relaxovali v teplé vodě.
„Hledal sem vás Jiraiyo-sama.“ Ponořil se Kakashi hlouběji do vody.
„Vidím, že jste se vrátili z mise.“ Řekl mu sannin.
„Ano, ovšem Nano je opět v nemocnici. Použila tu neznámou chakru.“ posmutněl jounin.
V Jiraiyovi to hrklo. „ Jak jí je ? Je v pořádku?“
„Bylo to o fous, ale snad to zvládne. Kdybych věděl, jak jí zadržet, udělal bych to...,“ povzdechl si Kakashi.
„Kakashi, vezmi to tak, že je hlavní, že žije.“ /Zaplať pánbůh. Je silná …/ pomyslí si Jiraiya.
„Obchodík zemřel, ale ten mocný svitek byl zničen. Nano nás chránila. Objevili se tam Akatsuki. Nenapadlo mě, že se tam ukáží zrovna oni. Co mě udivilo bylo to, že s nimi byl nějaký nový člen. Sotva o rok starší než je Nano. Neslyšel jsem, že by nabírali nové členy.“ Když mu tohle sdělil přítel, Jiraiya zpozorněl.
„To je velice zajímavé. Nějak se to tu vše shlukuje. Cizí nebezpečná chakra, nový člen Akatsuki, já jsem zas zjistil, že Orochimaru udeřil na jednu vesnici spolu se Sasukem, který dost zesílil. Zajímavé, co na nás osud všechno přichystal a přichystá ….“ Povzdechnou si a nechávají se poddat příjemné relaxaci v horké vodě. Sem tam prohodí slovo.

V NEMOCNICI

´ Stojím uprostřed temnoty a přede mnou se rozzáří bledě modré oči upírajíc upřený pohled na mě. Nemůžu se ani hnout a ty oči se přibližují ke mně čím dál víc… najednou se objeví těsně u mě s ledovým pohledem. Cítím, chladno, cítím smrt…. Ale nic se nestane. Ten ledový pohled z jeho očí mizí a mě obklopuje teplo. Najednou se oči vzdalují se smutným výrazem, který mne propaluje … když se mi podaří rozběhnou, chci je chytit. Chci, aby zůstali, ale nedosáhnu na mě. Ztrácí se mi v dáli a já se opět ocitám v černo černé tmě, kde nic není vidět… ´ probudí se udýchaná Nano celá zpocená.
/Co to sakra bylo za sen???/ po chvíli usíná a zdá se jí stejný sen ….

Otevírá oči a před sebou vidí známou postavu.
„Jiraiya-sama,“ zašeptá potichu ještě unaveným hlasem. Ten se na ní ze široka usměje.
„No konečně. Vítám tě po týdnu opět mezi námi. Už jsem se bál, že se neprobudíš.“
„Cože to jsem spala týden ??????? Celý týden???“ ptá se překvapeně nyní už probraná Nano.
„Tak tak … už bylo na čase.“ odpoví Jiraiya-sama. Nano pohlédne z okna a zapřemýšlí……..
/Dlouhá doba …. Proč se mi zdají ty hrozné sny …. Bojím se usnout …………bojím se,že se mi bude ten sen zas zdát a já vím že bude ...... Zachraňte mě někdo, prosím .......................................…………./