Fotka

Tak mě napadlo napsat tuhle povídku na docela netradiční pár. Jako obvykle není nic moc. Budu moc ráda za každé hodnocení

Sakura se loudala ulicemi vesnice a už zase na něho myslela. Nedokázala myšlenky na něj zahnat. Byl tak silný. Tak krásný. Tak tajemný.
Měla z něho dočista poblázněnou hlavu. Nepřítomně zírala pod nohy, až do někoho vrazila. Lekla se a chtěla se hned omluvit. Zvedla hlavu a spatřila HO. Jeho tajemnou tvář. Jeho odzbrojující pohled.
Vedle Sakury dopadla knížka. Vrhla na ní pohled. Přečetla nadpis. Icha Icha Paradise. Byla to jeho nejoblíbenější kniha. Sehla se, aby ji zvedla. Z knížky trčel malý papír. Myslela si, že je to záložka. Vytáhla ho, aby se na něj mohla podívat. Oči se jí sevřely do malých štěrbinek. Hleděla na papír a nemohla tomu uvěřit. Chtěla zvednout hlavu a zeptat se ho na to, co to má znamenat. Jenže ještě než stihla cokoli říct, vytrhl jí záložku i knihu z ruky a hnal se pryč. Jen prohodil „Gomennasai“, když kolem ní profičel.

Sakura ještě hodnou chvíli zírala před sebe. Stále nemohla uvěřit tomu, co viděla na tom papíře. Pak ji něco napadlo. Rychle se rozběhla domů. Zavřela se v pokoji a sedla na postel. Chvíli přemýšlela, jestli to má udělat. Nakonec se rozhodla, že to udělá. Celá se svlékla. Vlezla si do sprchy a pustila na sebe horkou vodu. Nechala si ji stékat po obličeji přes její hubený krk, hruď, která se zvedala pod jejím hlasitým oddechováním, přes břicho až na zem. Slyšela, jak kapky vody dopadají na kluzký povrch bílé vany. Nechala si celou koupelnu zapařit párou, až pak vylezla ven. Oblékla si světle fialovou noční košili s růžovým lemováním, zahalila se do hábitu, nazula boty a potichu se vydala ven.

Byla již skoro tma. Venku bylo slyšet cvrlikání cvrčků v trávě. V pár oknech se svítilo. Sakura viděla do oken, jak se někteří lidé chystají ke spánku, dívají se na televizi nebo večeří. Šla pomalu a nahlížela do všech oken, kde se svítilo. Zastavila se až u jednoho domu. V okně poblikával malý plamínek od svíčky. V jeho světle spatřila dvě postavy ležící vedle sebe na posteli. Nechápala to, byla v šoku a nevěděla, co si myslet...
Drcla do okna, až se pootevřelo a ona potichu vlezla dovnitř. Jemně uchopila do ruky svíčku s mihotavým plamínkem a obrátila ji směrem k posteli. Pak ho uviděla. Ležel nehybně na peřině. Zvedal se mu hrudník od pravidelného oddechování. Jeho tvář byla odhalená. Sakura přistoupila blíž a posvítila si. Už jednou jeho tvář spatřila. Bylo to jen na chvíli, ale přece ji viděla. Teď si ji mohla prozkoumat více. Natáhla ruku a konečky prstů se dotkla jeho tváře. Přejela mu po tvářích až na krk. Stále se dívala na jeho úžasnou tvář. Najednou se jeho ruka pohnula a uchopila Sakuru jemně za bok.
„Přistup blíž,“ zašeptal.
Sakura byla jako omámená a přistoupila až k okraji postele. Jeho ruka přejela přes celý její bok a skončila na břiše. Pak otevřel oči. Sakura nevěděla, jak se má tvářit. Vyplašeně těkala očima a začaly se jí klepat nohy. To ON ji dokázal přivést do takového stavu. Jenom ON to s ní dokázal. Nedokázala na něho přestat myslet. Měla zaplněnou hlavu jenom myšlenkami na něj.
„Co tady děláš?“ zeptal se znovu potichu a posadil se.
V záři plamínku vypadal tak okouzlující. Sakura se nezmohla ani na jediné slovo. Pustila svůj hábit, který spadl na zem. Stála před ním ve své noční košili. On si ji prohlédl, a pak se nepatrně usmál.
„Vzala sis právě tuhle košili schválně?“ zeptal se a omotal svoje ruce kolem Sakuřina pasu.
„Hai,“ přikývla tiše Sakura. Nechala se inspirovat jeho záložkou.
„Vždy, když čteš ty knížky, tak tam máš založenou tu fotku?“ zeptala se nesměle. Zasmál se.
„Hai,“ přikývl a vytáhl tu knížku. Vyndal z ní záložku a natočil ji k plamínku. Prozkoumal ji. Všechny detaily, které byly na fotce zaměřeny. Pak zvedl hlavu a podíval se na Sakuru.
„Na,“ podal jí fotku.
„Vem si ji, už ji nechci," řekl a položil si hlavu zpět na polštář. Sakura uchopila fotku a nechápavě se na něj podívala.
„Neměli bychom se již stýkat,“ řekl z ničeho nic. Hleděl přitom do stropu.
Sakura sebou cukla. Tohle od něj nečekala. Hlavou jí proletěly všechny vzpomínky, kdy s ním trávila své volné chvíle. Kdy se k němu v noci kradla jako duch, aby mohli být spolu. Kdy kvůli němu tolik riskovala, jen aby s ním na malý okamžik mohla být. Tolik se snažila.
„Proč?“ zeptala se potichu a skápla jí slza.
„Nemiluju tě. A nechci tě dál trápit,“ odpověděl a zahleděl se na ni.
„Trápíš mě teď,“ odpověděla.
On ji jemně uchopil za ruku a přitáhl si ji k sobě. Koukl jí do očí, a pak se jeho rty spojily s jejími. Byl to jemný a zdlouhavý polibek. Pak ji pustil.
„Je konec,“ řekl rázně a otočil se na bok čelem ke spící Shizune.
Upřela na něj oči plné nenávisti: „Celou tu dobu jsem se s ní musela o tebe dělit. Celou tu dobu jsem věděla, že když mě opouštíš, vracíš se sem k ní. Tvrdíval jsi mi, že to ji nemiluješ, že se s ní rozejdeš. A teď se rozcházíš se mnou?“
„Stále jsi ještě dítě,“ řekl. Sakuře se v očích objevily slzy. Jemně skapávaly na zem. Tohle byl opravdu konec.
„Budeš litovat,“ ucedila Sakura tiše, popadla hábit a vylezla z okna.
Na zem vedle postele se snesla fotka, na které byla šťastná Sakura ve fialové noční košili s růžovým lemováním a objímala kolem krku Kakashiho. Kakashi zvedl fotku a strčil ji do šuplíku. Pak se otočil na druhý bok a usnul.

The end by Haya