Láska je jen slovo !

Láska je jen slovo !

,,Proč?"
Zeptala se dívka sama sebe. Zahleděla se do zapadjícího Slunce na obzoru moře. Nehleděla na možnost momentálního nebezpečí. Prostě seděla na útesu a pozorovala západ. Sakura sklonila hlavu a pomalu se ponořila do vzpomínek.

***Před rokem***
,,Prosím...řekni mi, kdo ti to udělal..."
Zaprosila dívka. Klečela nad polomrtvým tělem už několik minut. Počasí jakoby se jim vysmívalo. Slunce si veselo svítilo a paprsky příjemně hřály. Květiny rozkvetly a ptáci si zpívali. Ale jedna květina nekvetla. Květina, která pro jednu osobu znamenala více než jeho život. Sakura se nebránila slzám, které se míchaly s krví. S krví člověka, kterého milovala. Její jedno, kdo to je. Co si o něm myslí nebo jakou má minulost. Zaryla obličej do pláště s červenými mraky a litovala, že ho nedokáže zachránit.
,,Itachi, prosím, řekni mi to."
Křičela hystericky a zatřísla jeho tělem. Itachi jen bezváldně hleděl do modré oblohy bez obláčku. Na tváři mu pohrával mírný úsměv.
,,Proč to chceš vědět?"
Zeptal se jí na oplátku. Sakura zvedla hlavu od zkrváceného těla a její slzy těžce dopadly na trávu.
,,Abych tě pomstila!"
Řekla mu rozhodně do tváře. Zděsila se při pohledu na sněhově bílou plěť. ,,Neumírej!"
Zakřičela a dala se do lečení. Marně.
,, Proč mě chceš pomstít?"
Zeptal se Itachi. Vypadal, že mluvení vysiluje.
,,Protože...protože tě miluji."
Řekla mu upřímně do očí. Sharingan se ztratil a objevily se ty ebenově temné, hluboké oči, do kterým se Sakura zamilovala. Itachi se trochu zvednul a podepřel se na loktech. Chytl dívku za bradu a přitáhl si ji k sobě. Políbil ji. Dlouze a vášnivě. Naposled ji políbil. Pak se odtrhl a podíval se ji do pistaciových očí.
,,Láska...je jen slovo."
Pronesl a těžce dopadl na zem. Naposledy vydechl. Jeho tělo začalo chladnout a pleť byla ještě světlejší než doposud.
,,Neee!"
Ozvala se dívka a znoval zabořila obličej do jeho hrudi. ,,Neumírej...prosím...ty nemůžeš...nemůžeš umřít."
Šeptala. Dlouho tyhle slova opakovala. Oči jí těžkly a ona propadla do hlubin fantazie. Usnula.

- Sakura seděla uprostřed velkém, temné tmy. Nohy měla pokrčené a obličej skloněný. Plakala. Růžové vasy se jí lepily na obličej, který byl vlhký od slz. Celým prostorem se ozýval krutý smích. Chladný jako ocel, která se jí zarívala pod kůži. Sakura zvedla hlavu. Přestala plakat. Všude se začaly objevovat obrazy milované osoby. Itachiho. Mile se na ní usmál a natáhl k ní ruku. Sakura nadšeně vyskošila a už už ji chtěla chytnout a jít na ním. Tam, kde budou spolu. Ale krutý smích se ozval znova. Dívka se chytla za uši a padla na kolena. Bolelo jí to. Bolelo jí to u srdce. Pohlédla na Itachiho s prosbou v očích. Ale obraz se rozplynul. Sakura zdešeně ustoupila. Začalo se před ní rýsovat zkrvácené tělo. Mrtvé tělo.
,,Prosím...dost."
Zašeptala a znova ustoupila. Tma se rozplynula.
,,Genjutsu?"
Zeptala se.
,,Ne...tohle není genjutsu."
Odpověděla si sama. Objevila se v malé místnustce. Byla tu tma a zima. Pomalu nešlo vidět na krok. A najednou...najedou se znova začal někdo smát. Sakura koutkem oka zahlédla stín. Vyděšeně vykřikla a snažila se dostat pryč.
,,Dveře."
Blesklo jí hlavou. Přela se o stěnu a postupovala podél ní. Hmatem hledala kliku.
,,Tady!"
vykřikla radostně. Popadla ji. Ale...dveře byly zamknuty.
,,Ne..."
Zašeptala. Hystericky lomcovala dveřmi, ale ty ne a ne povolit. Dívka se otočila a opřela se zády o dveře. Zničeně skloukla podél nich až do čupu. Zdešeně pozorovala místnost. Zabránila slzám a skoro nevnímala vlání vlasů. Vláni?
,,Okno!"
Řekla si. V kvri se ji oběvila jiskra naděje. Bylo otevřené. Sakura vyskočila na nohy a bežela přes celou místnost. Doběhla o oknu. Ale stín se objevil znova a okno prásknutím zabouchlo.
,,Už znova ne!"
Řekla si rozhodně a snažila se ho silou otevřít. Okno drželo. Najednou dívka pocítila chlad na zádech. Vytřeštila oči. Polekaně vykřikla a bolestivě zkřížila obličej. Kunai se jí zarýval do zad stále hloub a hloub. Dívka stála v tmavé místnustce a probudnutými zády. Otočila se, ale nikoho neviděla. Znova skouzlapo stěně dolů. Nechtě si ale zaryla kunai hlouběji do zad. Bolestive zasykla, ale jinak to nebrala na vědomí.
,,Omlouvám se."
Zašeptala a sledovala přicházející stín.
,,Omlouvám se Itachi." -

Sakura se trhnutím probrala. Ležela stále na hrudi Itachiho. Tvář měla stále od slz. Sakura se posadila a zadívala se na jeho tvář. Nemohla z ní spustit oči. Po chvíli k němu natáhla ruce a pohladila ho. Nakonec mu odvázala čelenku, kterou si následně dala kolem krku. Utrhla kus pláště, na kterém byl vyšit kousek červeného mráčku. Dívka mu naposledy dala pusu na čelo. Vstala s s pláčem utekla pryč.

****Teď***
Dívka zpomínala na ten den už hodně dlouho. Pohladila si čelenku kolem krku a v kapse ztiskla kousek látky. Pohlédla na obzor a až teď si všimla, že Slunce dávno zapadlo. Sakura se postavila a sledovala hvězdy v dálce. Vítr ji provlál vlasy. Pohlédla na kamenný náhrobek vedle sebe. Tady odpočívá muž, kterého míluje doposud. Sakura je jemně usmála.
,,Máš pravdu Itachi. Láska je jen slovo."
Promluvila do ticha, které rušily jen vlny moře. Otočila se a odešla domů.