Naruto a Bůh Smrti 2.: Rozpad týmu 7

Další den se blonďatý chlapec probouzel ve své posteli a měl ukrutný hlad. Protáhl se a podíval se na hodiny, které ukazovali jedenáct hodin.
,,Cože? Už jedenáct? A já ještě neměl ani snídani…..“
Tímto výkřikem vstal z postele a začal se urychleně převlékat do svého obvyklého oblečení. Zaběhl si i do koupelny, kde si opláchnul obličej a vyčistil zuby. Do deseti minut, už opouštěl svůj byt a směřoval si to přímo ke stánku s ramenem. Čím více se blížil k Itchiraku Ramen, tím více stoupala jeho chuť, na něho a nedočkavost. Neustále si pro sebe opakoval: ,,Ramen,ramen,ramen…..“
A takhle stále dokola. Když už uviděl to vytoužené místo, tak už skoro běžel. Radost vystřídal smutek, z toho že stánek byl stále ještě zavřený. Naruto se tam rozhlížel a volal všude okolo jestli tam někdo je, ale nedostal se mu žádná odpověď. Vtom si všiml bílého papírku, který byl přilepen na dveřích. Bylo na něm napsán nějaký vzkaz. Naruto k němu s nadějí v očích přiskočil a začal ho číst:
,,Milí zákazníci, promiňte že tu nejsme, ale byli jsme svoláni všichni před dům Hokagů. Jsou tu všichni kagové a feudální pánové. Mají prý pro nás nějaké zajímavé zprávy.“
Když to Naruto dočetl, tak mu bleskla hlavou vzpomínka na včerejší večer v kanceláři hokage:
,,Zítra ráno, až přijdou ti kagové a feudální pánové, tak se mají všichni dostavit před dům hokage a ty se Sasukem máte jít na střechu za nimi, kde budou. Něco po vás asi chtějí,“ prohlásila Tsunade.
,,Jasně já tam přijdu,“odbyl ji ledabyle Naruto.
,,To doufám, protože jestli tam nebudeš, tak si mě nepřej,“řekla mu.
Když si to všechno vybavil, tak se lekl toho co mu Tsunade udělá a rozeběhl se přímo před dům hokage. Kdyby věděl co se stane, tak by tam snad ani nešel. Po cestě potkával ještě nějaké opozdilce, a když se asi po deseti minutách konečně dostal před dům, tak se lekl toho co vidí. Před domem bylo plno. Hlava na hlavě.
,,To nemůžu projít,“ blesklo mu hlavou.
A už začal dělat pečetě.Udělal velké množství klonů, kteří si naskákali všichni na záda. Naruto stál úplně navrchu. Když to lidi viděli, tak si mysleli:
,,Co to je za vysoký sloup? Ten tu nikdy nestál?“
Ozval se zděšený křik. Sloup se totiž začal kácet. Sloup stále padal a padal, ale když narazil na střechu domu, tak se rozplynul a Naruto už stál nahoře. Rozhlédl se kolem sebe.Všichni tam už byli. I Sasuke se Sakurou už tam byli. Rozeběhl si za nimi, ale všimnul si, že se něco změnilo. Oba po sobě házeli zamilovaný pohledy a drželi se za ruce. Naruto byl chvíli v šoku nevěděl co říct. Pak mu to došlo…Nic proti tomu neměl. Vždyť to byli jeho nejlepší přátelé a on chtěl, aby byli šťastní.
,,Čau Naruto,“ pozdravili ho a čekali na jeho reakci.
,,Zdravím lidi, vy jste se dali do hromady jo?“
,,No, už to asi tak bude,“ odvětil mu Sasuke a stále čekal co bude.
,,To vám přeji. Vždyť jste moji nejlepší přátelé,“ zareagoval.
Sasuke i Sakura tam jen stáli s pusami skoro až na zemi. Čekali všechno jen ne tohle. Po chvíli se vzpamatovali a bavili se o různých věcech. Za několik okamžiků se na střechu dostavili i kagové a feudální pánové včetně Tsunade a Gaary. Když se konečně všichni pozdravili, tak začal Mizukage informovat všechny co se tam shromáždili silným, dunivým hlasem, proč přišli všichni:
,,Zdravím lide Konohy. Nebudu dlouho chodit okolo horké kaše a řeknu vám několik špatných zpráv. Takže objevila se obrovská armáda, která čítá padesát tisíc vojáků, kteří jsou všichni šestkrát silnější, než jakýkoli jounin,“ přerušilo ho sborové oooooh, které se ozývalo od lidí co stáli dole. Mizukage chvíli počkal, a potom pokračoval:
,,Jistě jste si vědomi této hrozby. Postavíme se jim na planině u hory Senak. Kvůli tomu jsme sem přišli vyjednat spojenectví, a také se domluvit na postupu, ale brání nám v tom jedna věc,“a ukázal na Naruta a Sasukeho. Nikdo nic nechápal a nic neříkal. Nejrychleji se vzpamatovala Tsunade a zeptala se:
,,Co s tím mají ti dva společného?“
,,Hned vysvětlím,“ odbyl ji Mizukage a pokračoval:,,Moc vám děkujeme, že jste nás zbavili Akatsuki a Orochimara, ale uvědomili jsem si, že už nikdy nechceme na tomto světě vidět démony….“
Tsunade a všem už došlo kam míří, ale nechali ho pokračovat:
,,Kvůli tomu s vámi nemůžeme uzavřít žádné spojenectví, dokud máte dva démony,“ukázal na Naruta:,, Kyuubi,“ a potom na Sasukeho:,,Má v sobě zapečetěného Orochimara.“
Tentokrát všude byl klid. Nikdo nebyl schopen slova. Všichni se po sobě dívali ustaranými výrazy a nevěděli co bude dál.
,,Ale co s nimi chcete dělat?“ nevydržela to už Sakura.
,,Když váš Hokage a tady Kazekage se k nám připojí a pomohou nám otevřít bránu do světa boha Smrti, kde jeden den tady je tam jeden rok, tak s vámi uzavřeme to spojenectví a postavíme se té armádě,“ pokračoval Mizukage.
,,Takže je tam chcete zavřít?“ zeptala se Tsunade.
,,Ano to přesně chceme. Od tamtu se nikdy nedostanou!“ řekl jí Mizukage.
Tsunade s Gaarou se rozmýšleli nad tím, co budou dělat, nechtěli přistoupit na jeho nabídku.
Naruto se podíval na Sakaru, jak už to její kolena nevydržely a ona se skácela na zem v slzách. Saskuke šel za ní a začal jí utěšovat. Už to nemohl vydržet a přešel do protiútoku, který asi nikdo nečekal:
,,Jestli chcete ty a ti tvoji spojenci žít a nechcete tu vidět znovu pobíhat volně Kuubi, tak tady všichni odpřísáhnete na vaše vesnice, že necháte Sasukeho, už napořád nepokoji. Jestli to neuděláte uvolním pečeť!!“
Opět se rozhostilo ticho. Mizukage a ostatní, co přišli, když viděli Narutův výraz, tak věděli, že to myslí vážně. Stoupli si do kolečka a začali se domlouvat. Po tu dobu nebylo slyšet nic kromě vzlykající Sakury.
Po deseti minutách se tam konečně vedle sebe zase vyrovnali a Mizukage opět promluvil:
,,Dobře, přistoupíme na tvůj návrh. Půjdeš tam jen ty. Stejně jsi pro nás největší hrozba ty!“
,,Tak už začněte dokud mám na to sílu,“ vykřikl na ně Naruto se slzami v očích.
Tsunade se na to smutně dívala a najednou jí bleskla hlavou ještě jedna věc, co by pro něj mohla udělat.
,,Musím si ještě pro něco skočit do kanceláře, ale hned sem tady,“ oznámila Mizukagemu a odešla do své kanceláře. Tím Naruto získal čas na rozloučenou. Okolo něj se už seběhli všichni jeho přátelé a smutně na něj dívali. Jako k prvním přistoupil ke zbytku týmu Kakashi, i s ním a chtěl něco říct, ale když uviděl Sakuru, jak tam pláče na nic se nezmohl. Před něj se postavil Sasuke a začal:
,,Naruto, nemusíš to pro mě dělat. Aspoň bys tam nebyl sám….“
,,Promiň, ale musím. Po dívej se na Sakuru, jak je zničená. Kdybys znovu odešel, tak by to už asi nepřežila,“ smutně mu řekl. Sasukemu to také došlo a už na to nic neříkal jen to, aby se opatroval a že se snad ještě někdy uvidí. Kakashi měl trochu jinačí myšlenky, když se Naruto k němu dostal. Jeho sensai mu řekl:
,,Přemýšlel jsem. Máme šanci je všechny porazit. Všichni s tím taky souhlasí. Budou za tebe bojovat!“
,,Tím by jste uvedli vesnici do nebezpečí a to nechci stejně jako nechci, aby někdo kvůli mně umíral. Nevysvětlujte si to špatně mistře, ale to vážně nechci. Byl jste mi dobrým mistrem. Hodně sem se toho od vás naučil. Mějte se dobře. Naschle,“ loučil se.
Kakashi jen pokýval hlavou, když od něj Naruto odcházel. Tsunade se zrovna vracela a šla rovnou k Narutovi. Nenápadně mu dala nějaký kus papíru. Naznačila mu, aby si to teď nečetl a rozloučil se sním. Rozhlédl se po těch, co se sním přišli rozloučit a promluvil k nim:
,,Jsem rád, že vás sem přišlo tolik. Ani sem nevěřil, že mám tolik přátel(zazubil se na ně), užil jsem si s vámi hodně zábavy a zažil hodně věcí. Budete mi chybět!“ Po těchto slovech se odebral k už otevřené bráně. Byla to černá obrovská díra a na okrajích byli nějaké znaky, kterým nerozuměl. Před bránou se ještě zastavil a otočil se:
,,Kde je vlastně Hinata?“
,, Je na misi…Chceš jí něco vzkázat?“ řekla mu Tsunade.
,,Aha tak je to. Jen jí řekněte, že vím co ke mně cítila a že jsem na tom podobně. Ale ať na mě moc nemyslí a začne si všímat kluků kolem ní. Určitě najde někoho lepšího, než bych byl já!“ smutně se otočil, nadechl se sebral poslední kousky odvahy co mu zbyli a prošel bránou…