Pro lásku...

jsem se nudila a nemám zrovna nejlepší náladu...druhý název týdletý jednorázovky je "aneb víc teček než slov"a je to takoví divný.... poznamenat že jsou všichni ze zvučný živí...zatim

Láska...
Co je to...?
Existuje...?
Možná.....ano...existuje...
Kvůli ní umírám...
A proč...?
Miluji...proto...?
Protože jsem dokázala milovat...protože jsem mohla...?
Nebo protože jsem až moc naivně myslela že je to tak...?
Ne...opravdu miluji...
Umírám kvůli tomu...kvůli lásce...
Byla opětovaná...ne...ještě doteď si vzpomínám na jeho posměšný úšklebek, když mě přistihl jak si kreslím srdíčka...
Nenávidím se za to že miluji...jeho...
Byla jsem vycvičená jako stroj který zabíjí na příkaz pána...
Stroj který nezná slitování...
Měla jsem zakázané mít city...neměla jsem je...
Nebo alespoň jsem si to myslela...
Počkat opravdu jsem si to myslela...?
Ne nemyslela...to on...můj...pán...
Další člověk kterého nenávidím...
To kvůli němu mám v břiše díru ze které se valí krev...
Krev...všude...
Na mích vlasech, rukou, těle a v ústech...
Nenávidím její pachuť...ale dřív sem po ní toužila...zbožňovala jsem, když jsem mohla zabíjet ve jménu...Orochimara...
Ten slizoun mě odvedl z mé rodné vesnice a donutil mě žít v té jeho...
Neměla jsem tam rodiče, přátele nic...ty všechny on zabil...a teď umírám i já...
Proč...?
Už se zase vracím k lásce...ano...protože on milovat nedokázal zabil každého kdo mohl...mě též...porušila jsem přísahu...
Cítím že se blíží můj konec...mé tělo chladne a zrak se mi zamlžuje...avšak mé myšlenky jsou čisté...
Poslední myšlenky na vás...Orochimaru, Kabuto, Dosu, Tyuyo a...Zaku
Zaku...za to můžeš ty, že teď ležím nemoci pohybu...
Ty myšlenky patří vám...
Orochimaru...nenávidím tě protože ti jsi mi usadil znamení které nešlo vidět, bylo v srdci ale sužovalo mě po celí život...nenávist
Kabuto..tebe jsem měla docela ráda...byls jako kamarád...to ty si byl ten chytrý...vždy
Dosu...s tebou sem vyrůstala od malička přesto...přesto jsme si nerozuměly... ty by jsi mě nechal klidně zemřít pro tvůj prospěch...teď to děláš zase
Tayuyo...byla jsi jediná holka která se mnou zůstala v Orochimarově armádě...naučila jsi mě tvrdosti...teď nevím jestli za to, mám být vděčná nebo naštvaná...díky
Zaku...jediných pár slov...nenávidím tě...ne protože kvůli tobě umírám...protože se se mnou nepřijdeš rozloučit...nemůžu ti nikdy říci... sbohem...
Dech mi dochází...na poslední chvíli nacházím papír a tužku...črtám poslední slova a svírám dlaň kolem zmuchlaného papírku...ještě...
Už nic...černá prázdnota...konec.

Láska...pro někoho pomíjivá jak mihnutí křídel kolibříka... pro mě byla tak silná že jsem pro lásku zemřela...
to byla má poslední slova...slova nikdy nepřečtená...napsaná na zažloutlém papíře ve studené dlani...