Piano lásky

A jsem tu opět s jednorázovkou

______Po celém okolí se rozléhala nádherná hudba, hudba, která tam zněla každý večer. Nikdo netušil, odkud ta hudba vede, kdo ji hraje a vlastně proč ji hraje.
Prsty neznámé kunoichi dopadaly na klávesy starého piana. Nikdy neměla k hraní noty, hrála svými pocity, které jí skládaly tuto nádhernou hudbu. Hrála hodiny a hodiny, nikdy ji to nepřestávalo bavit, mohla by hrát dnem i nocí.
Měsíc pomalu odkrývaly mraky a na dívčino piano dopadal měsíční svit. Její hudba nabírala mnohem většího rázu a hlasitosti, prsty jí teď běhaly po klávesách rychleji a zuřivěji. Nemohla to zastavit, její prsty si dělaly, co chtěly. Měsíc se začal po chvilce opět schovávat za mraky a její hudba byla opět pomalá a plná klidu.
______Na obloze se začínaly objevovat první hvězdy. Její prsty se náhle zastavily a kunoichi dala ruce z kláves. Pohlédla na oblohu a doufala, že ji teď poslouchá její milovaný tisíce kilometrů daleko od ní.
Nemohla na něj zapomenout, chtěla být jenom s ním, proč jí to nikdo nedovolil? Proč chtěli, aby odešel? Nic jim přeci neudělal.
Její prsty byly opět na klávesách piana a hrály. Nadešel pravý čas na třešničku na dortu. Tuto skladbu hrávala každý večer, vesničané ji znali už téměř nazpaměť.
Okolím se rozezněl první tón. Všichni otevřeli okna, aby dobře slyšeli a naslouchali této skvostné písni. Prsty se jí rozběhly rychlostí blesku, z nejvyššího tónu až do basového, a poté následovala dvojhlasná píseň. Levá ruka hrála hbitě v basovém klíči a pravá pomalu vysoké tóny. Společně se doplňovaly.
Levá hrála úlohu nenávisti k vesničanům, za to, že vyhnali její životní lásku.
Pravá naopak hrála píseň tomu, který s ní teď nemůže být.
Výrazně se zvýšily hluboké tóny a jemné ztichly. Teď hrála jen vesničanům, vesničanům, kteří jí zničili život. Dlouho hrála v této tónině, chtěla začít hrát její lásce, avšak její city jí to nedovolily.
______V dáli, i přes hudbu, uslyšela kroky. Prsty její levé ruky se zastavily a nastoupily na scénu tóny ruky pravé.
Byla si jistá, že je to ON, slyšel její píseň. Levá ruka se přidala k hraní s pravou, už v té písni nebyla žádná nenávist a zloba.
Někdo jí zezadu zvedl vlasy a políbil ji na krk. Poznala ten polibek, nikdo jiný ji nikdy tak nepolíbil, byl jediný, kdo měl tak jemné rty. Na její tváři se vyrýsoval úsměv.
Za stálého hraní se otočila, nikdo tam nebyl. Její úsměv zmizel. Otočila se zpět k pianu.
Vesničané si všimli změny v té písni, měla více citu. Nikdo si to nedokázal vysvětlit.
Dívčina levá ruka hrála pořád na straně pravé, byla si jistá, že se tam určitě ještě objeví, věřila v to, nemohlo se jí to zdát.
Když se dlouho nikdo neobjevoval, opět hrála společně v hlubokých a vysokých tónech. Sklopila hlavu a poslouchala houkání sov, které dělaly její hudbu ještě krásnější.
Pomalu zvedla hlavu a chtěla se kouknout na hvězdy, když tu ji v tom vyrušil ON.
Dívčiny ruce se zastavily a zajely do JEHO vlasů. Přišel polibek plný vášně, štěstí a radosti.
Společně si lehli do měkkého mechu vedle piana a jejich těla byla spojena v jedno. Měsíční svit dopadal na jejich vzrušením rozpálená nahá těla.
______Druhý den ráno se mladá kunoichi probudila vedle své lásky, byla konečně šťastná. Slunce začínalo pomalu vycházet, posadila se naposledy k pianu, věděla, že už ho nebude dál potřebovat.
Zahrála pár tónů a piano se při dopadu slunečních paprsků rozplynulo. Jediné, co jí po pianu zbylo, byly vzpomínky na večery, kdy tu hrávala.
Podívala se zamilovaně na Sasukeho ležícího v mechu a přitulila se k němu. Sasukeho probudily svítivě zelené stromy, které ozařovalo slunce. Oblékl se. Naposledy dal Hinatě polibek a zmizel ve stromech. Nechal ji opět samotnou. Hinata se probudila, věděla, že něco není v pořádku.
Sasuke už vedle ní neležel. Z očí jí začaly stékat slané slzy. Pohlédla na piano, ozářené sluncem...