I can't ! 02

„Tomu věř!“ dodal a rukou máchl směrem k nepříteli. Zasáhl cíl. Dopadl a podíval se na něj. Puff, a na zemi ležel kus dřeva.
„Sakra výměna ?“
„RAITON !“ křikl útočník nad Narutem a vruce držel žluto-zelenou kouli chakry.
„C-co to ? RASENGAN !“ vykřikl Naruto a odrazil se ze země.

Dvě koule chakry se střetli. Nic nebylo vidět. Chvíli se nic nedělo, ale okamžik na to si to vzduchem svištěli dva ninjové. Každý opačným směrem. Naruto tvrdě dopadl na zem a udělal pár kotoulů. Zůstal ležet bez známky života. Druhý ninja taky dopadl na zem, ale ne tak tvrdě (překvapivě). Vydal se směrem k Narutovi pomalým, líným krokem. Mezitím si ošetřoval svá lehká zranění. ¨
„Hmm, jsi slabý víš ? A proč si tak slabý ?“ chichotal se ninja spíš už pro sebe.
„OODAMA RASENGAN!“ zakřičel někdo nad ním.
Ninja se nechápavě podíval nad sebe. Viděl toho kluka, co má ležet na zemi. Najednou se ozvalo, všem známé, PUFF a klon, ležící na zemi, byl pryč.
„Sakra on se stihl naklonovat ?“ ptal se sám sebe ninja.
Teď už však bylo pozdě na obranu. Naruto se trefil velkým rasenganem přímo doprostřed břicha. Ninja pocítil neuvěřitelnou bolest, avšak vteřinku na to se proletěl dobrých 10m určitě. Nebýt zničené zdi, která ho zastavila, by určitě v letu „na černo“ pokračoval dále.
„Háá, tak kdo je tu slabý ?“ smál se Naruto. Ale byl to zvláštní ninja, pomyslel si, když si vzpomněl na tu žluto-zelenou kouli chakry. Nikdy předtím takové jutsu neviděl.

Stál u brány Konohy a čekal, až se s ním přijdou rozloučit. Čekal necelých 5 minut. Za sebou uslyšel kroky, otočil se.
„Ahoooj Naruto“ zvolala nadšeně Sakura. Byli tam s ní ještě Lee, Neji, Kiba a taky přišla Hinata. Ta se ihned, co spatřila Narutův pohled, začala červenat.
„Tak, abych vyrazil“ začal Naruto.
„A kam vlastně půjdeš ?“ ptal se Kiba.
„Jdu trénovat, Zvrhlík mi říkal, že se o mě Akatsuki nebudou zajímat další 2 roky. Tak ten čas využiju. A až se vrátím, stanu se konečně Hokagem, jelikož budu nejsilnější ninja ve vesnici“ šklebil se Naruto.
„Tak hodně štěstí Naruto. Síla mládí tě vším provede“ vykřikoval nadšený Lee.
Neji se jen smál.
„D-dávej na s-sebe pozor“ vykoktala nervózní Hinata.
„Tak já jdu, sbohem všichni“ ukončil loučení Naruto. Vydal se směrem od Konohy.
Poprvé sám. Jako když byl malý.
„A vrať se brzo !“ křičela za ním Sakura. Naruto se pro sebe usmál.
Teď mám ale přátele co na mě čekají. Není to jako kdysi.

Naruto se probral ze spomínek. Byl v Konoze. Teď to ovšem nebyla ta hezká vesnice, kde ho každý znal. Teď to byla jen rozpadlina. Nikdo tu na něj nečekal.
Ale oni nemůžou být mrtví, to by nešlo. Určitě se někde schovávají a já je najdu. A pak zjistím pravdu, pravdu o tom, co se to stalo. A pak…zabiju toho kdo mi zničil vesnici. Honilo se Narutovi hlavou.
Z myšlenek ho probrala až zima. Naruto zavrtěl hlavou a až teď si uvědomil, že už je večer. Vyšel z vesnice a hledal místo kde se by se mohl utábořit. Nic však nemohl najít a tak rozdělal oheň na jedné ne moc velké mýtině a přikryl se dekou.
Dlouho se snažil usnout, avšak marně. Jen ležel a díval se na jasné hvězdy. Pomalu usínal.
To nemůže být pravda. Ať už se z toho snu konečně probudím. Prosil Naruto těsně než usl.