Tajuplná mise 3.

´Moje mise právě začíná.´
Zatím co čekala na chodbě na někoho kdo jí ukáže, kde bude bydlet, měla čas přemýšlet. ´První část mise mám za sebou, i když ne tak úspěšně, jak bych chtěla. Vzbudila jsem moc velké podezření, sakra, takhle mi můj plán nemusí vyjít. Teď tu musím najít nejméně dva hodně dobré přátelé a zařídit, aby mě ten zatracený Ibiki přestal tolik podezřívat a to nebude moc snadný.´
„Uhm. Ty jsi Uraa?“ zeptala se jí středně vysoká černovlasá žena.
„Huh?“ polekala se zamyšlená Uraa „Jej. Ano, to jsem já, tebe asi posílá Tsunade-sama?“
„Ano, jmenuji se Shizune. Mám ti ukázat byt, kde budeš bydlet, město a cvičiště, kde si tě zítra přezkouší z boje. Takže, abychom už raději vyrazily.“
„Ano, ale nejdříve bych prosila, aby jste mi vrátili moji výbavu a výzbroj.“ Poprosila Shizune Uraa.
„No.. jistě. Počkej tu chvíli.“
„Díky“ ´Zdá se, že mi taky moc nedůvěřuje, ale co se dalo čekat, jsem dobrá v přesvědčování lidí, já to zvládnu.´pomyslela si Uraa a pozorovala vzdalující se Shizune. Po chvíli se ozvaly kroky, nebyly však dámské, ale pánské. Na chodbě se objevil Ibiki. ´No ten mi tu teď scházel.´navenek ale nedala znát žádné emoce, přeci on jenom dělal sou práci. Když k ní přišel blíž změřil jí svým podezřívavým pohledem, který říkal ´Já ti nevěřím, něco chystáš.´, až Uraa málem nadskočila.´Že by něco věděl? Nemožné! Nejspíš podezřívá každého.´. Nakonec se na něj kupodivu usmála, ale byl to úsměv spíš provokativní. To všechno se událo během pěti vteřin a Ibiki pokračoval ve své cestě za Tsunade a Uraa opět osaměla. Nemusela ale čekat dlouho. Shizune přispěchala i s jejími, nejspíš už důkladně Ibikim prohlédnutými věcmi, neměla sebou ale nic osobního, tedy až na plyšového růžovo-fialovo-žlutého hada, tak se neměla čeho obávat.
„Tak a teď ti ukážu, kde budeš bydlet.“ s tím jí Shizune vyvedla ven. Pomalu procházely uličkami vesnice, až došli ke starému velikému domu. Dovedla Uraa dovnitř a ukázala jí její pokoje: kuchyň, ložnici a koupelnu. Uraa si tu odložila nějaké své věci a pak pokračovaly opět ven.
Když si doprohlédly vesnici, šly se podívat na cvičiště. Na louce stály tři sloupy, poblíž byl les, což Uraa vyhovovalo, na otevřeném terénu se jí bojovalo dost mizerně a pak tu byl pomník, o kterém jí Shizune řekla, že je věnován ninjům kteří padli v boji.
„Máš tu být zítra v 10 hodin dopoledne, bude tu na tebe čekat jounin, který tě přezkouší v boji. Už musím jít, trefíš sama domů?“ usmála se na ní poprvé upřímně Shizune, tedy bylo to spíš takové drobné pousmání, ale upřímné a to se počítá.
Snad ano, nějak dobloudím. Díky, že si mi tu dělala průvodce.“ Oplatila úsměv Uraa a vydala se na cestu do nového domova. ´Příjemná holka, oddaná své práci.. Jako já.´

Ráno trochu zaspala, sotva se stačila nasnídat a udělat ranní cvičení chakry a musela vyrazit. Bloudění vesnicí ji zabralo víc čas než si myslela, a tak dorazila na místo setkání s desetiminutovým zpožděním, ale nikdo tam nečekal. ´Třeba ho nebavilo čekat a odešel. Co mám teď dělat? Snad nic nezkazím když tu počkám.´A tak čekala pět minut, deset minut, patnáct minut. Po patnácti minutách se ozvalo tiché prásknutí. Uraa se lekla o dva krok uskočila, ruce si překřížila do své bojové polohy a mezi prsty se jí zaleskly ostré špičky zploštělých jehlic. „Omlouvám se, krapet sem se zpozdil.“ Z dýmu se vynořil tak třicetiletý muž se šedivými vlasy, které trčely vzpurně nahoru a páskou přes oko a maskou přes obličej. Uraa si uvědomila, že je to nejspíš ten jounin, který na ní tu měl čekat a tak rychle schovala své zbraně.
„Nevadí. Já jsem Uraa. Vy mě máte přezkoušet?“ zeptala se zdvořile.
„Jo, jo. Jsem Hatake Kakashi. Než se pustíme do samotného boje, tak ti vysvětlím pár pravidel. Musíš ode mne získat tuhle rolničku, můžeš použít libovolnou techniku. Jo a bojuj jako by si mě chtěla zabít, jinak ji nedostaneš. Máme čas do tří hodin. Si připravená?“ vysvětlil jí podstatu přezkoušení jounin.
„Jsem.“
„Až řeknu start začneme. Tři, dva, jedna… START.“
Uraa na nic nečekala a rychle se schovala v lese. Našla si tam ideální polohu na jedné vysoké větvi. ´Nejdřív musím zjistit jak je rychlej a jaký má schopnosti.´ Připravila si jehlice a čekala až se její kořist přiblíží na dostatečnou vzdálenost. Když Kakashi došel blíž vrhla na něj jehlice z první ruky, uskočil až neuvěřitelnou rychlostí, to už se na něj ale řítily další jehlice a Uraa se přemístila do jiného úkrytu. ´Ta rychlost.. tohle nebude zrovna snadný boj, naštěstí stačí jediné hlubší škrábnutí mnou jehlicí a mám vyhráno.´ Soustředila do svých rukou chakru a opět potichu vyčkávala na vhodnou chvíli k útoku. Když nadešla, vrhla jehlice po protivníkovi i tentokrát uskočil, ale stalo se něco nečekaného. Jehlice změnily směr a stále mířily na překvapeného Kakashiho a tentokrát neminuly. Kakashi však použil techniku přemístění a teď zmizel kdo ví kam. ´Sakra!´