Chránit 7
Část šestá - Legendy
Část sedmá - Stíny rozhodnutí
Dívka se před chvílí najednou rozběhla a vesele mířila k bráně
„Kushino! Kushino, počkej, nevíš ani co je tam za lidi …“
Jiraiya se ji snažil zastavit, ale nemělo to cenu. Nebrala na ně žádný ohled. Nejradši by nad ní mávl rukou a pěkně, pomaličku do vesnice došel, ale Minato se zničehonic rozběhl taky.
„Stůj!“ zakřičel a dobíhal ji.
Jiraiya je líně pozoroval. Chtěl se na to vykašlat, ale hrdost mu to nedovolila. Sakra, je to snad vzpoura? Nemohl tady vzadu zůstat s ním? Teď aby utíkal taky … A jako nejzkušenější a jejich vzor je musí předběhnout.
„Že já, hlupák, jsem nad nima převzal odpovědnost …“
Bůh ví proč tak spěchala. Kvůli tomu být kunoichi? No ale stejně, nemusí je utýrat k smrti …
Nebo musí? Už běželi víc jak pět minut a travnatý svah neměl konce.
Jiraiya se na chvíli zastavil a předklonil se. Rukama se zapřel do stehen a ztěžka oddychoval.
„Vážně nás chce zabít …“
„Nějak z formy, ne? Sensei?“ zasmál se Minato a čile proběhl kolem něho. Okamžitě ho zbavil těžce nabité první pozice.
„Ale vůbec ne,“ vzchopil se okamžitě Jiraiya, „jenom … mě chytla alergie …“
A nikdy ho nenapadnou dostatečně dobré výmluvy. Zrovna na tohle se měl rozdávat talent.
„A na co jste alergickej, Jiraiyo-san?“ proběhla kolem něho i Kushina a smála se na celé kolo.
Jiraiya se na ni zmučeně podíval, ovšem ta dvě slova, „Na běh!“, si odpustil.
„Ve velkých vesnicích bývají lázně, Jiraiyo-sensei!“ otočil se Minato při běhu a nevinně se usmál.
„Tak sakra, kde jste?!“
Jiraiya na ně musel pěkných pár minut počkat. Najednou totiž nabral takovou rychlost, že ti mladší nestíhali. A to už je co říct.
Minato se usmál. Věděl, co na jeho učitele vždycky zabere.
Zvrhlík jeden …
Všichni tři společně vstoupili do brány z dřevěných kůlů. Jiraiya s natěšeným výrazem, stejně jako Kushina. Ale každý kvůli jinému důvodu. Zatímco on se díval po mladých slečnách, procházejících okolo, ona stoupala na špičky, jenom aby mohla zahlédnout akademii. Ale ještě nic neviděla.
Zato Minato byl celý zamračený. Proč sem vlastně přišel? Proč hnal celou tu cestu, proč mu každou chvilku bilo srdce strachem? … Protože se o ni bál. O svou malou sestřičku. A možná, možná že je někde tady … Už je blízko.
„Hej, Minato-kun!“ strčila do něho najednou Kushina. Minato si uvědomil, že byl nejspíš chvíli myšlenkami mimo. Dívaly se na něho tři neznámé tváře, a všechny s pozdvihnutým obočím. Tři členové stráže, kteří hlídali v malém domku přímo u vchodu do vesnice, mu zřejmě položili otázku, kterou přeslechl.
„Cože?“ zeptal se s omluvným výrazem.
„Jména a účel!“ vyštěkl jeden z mužů, očividně hodně otrávený.
„Ehm … Účel?“ přidala se Kushina a zatvářila se nechápavě. Účel? To jako … Jaký je jejich účel? Čemu slouží? Jak pracují? Ale vždyť …
„Účel cesty,“ pozdvihl Minato obočí. „Naše jména jsou …“
Sakra, ale já nemůžu uvést naše pravý jména … Když sem jdeme někoho pronásledovat a oni o nás zřejmě vědí … Utekli by ... Sakra … Já na vymýšlení jmen nikdy nebyl dobrej …
Minato prstem ukázal na muže, který opodál slintal, nad jednou krásnou vesničankou. Tak moc mu to připomínalo nadšeného psa …
„Tamto je …Ehm, no …“
Muž ve strážnici začínal být nervózní.
„Pardon, neznám ho tak dlouho,“ začervenal se chlapec. Blbá výmluva … Pohni! „Jmenuje se Anpan*.“
Kushina vyprskla smíchy. Ale co na tom bylo divného? Tak se jmenoval pes jednoho kluka ve vesnici … Bylo to první jméno, které ho napadlo! Sensei nemá slintat!
Strážní se pousmáli a pobaveně jeho učitele sledovali.
„A ty?“ pozdvihl obočí muž.
„Já jsem-,“
„On je Manuke**,“ zazubila se Kushina a vyprskla smíchy. Nejspíš nechápala o co jde, tahle hra se jí ale líbila.
Minato po ní hodil naštvaný výraz, ale věděl, že se nesmí prozradit.
„Jo … Já jsem .. Manuke … Ehm, no a jsme z vesnice tady v Zemi víru. Přišli jsme až z jejího druhého konce …“
Ještě že si tehdy kvůli těm divným vesničanům sundal tu čelenku se znakem Listové! Ohňová s Uzu sice nebyli ve válce, ale byli by bráni jako cizinci a to přinášelo jistá omezení.
K jeho údivu se strážný usmál.
„Aha, takže jdete obdivovat krásy hlavní vesnice? No to je jenom dobře …“
Super, takže ani účel si nemusí vymýšlet!
„A ta holka s váma?“ uvědomil si druhý strážný a podezřívavě se na ni podíval.
„Kushina. Kushina Uzumaki,“ zazubila se dívka nevědomky. No dobře, ať se jmenuje tak, jak se jmenuje .. Po ní nikdo nejde a ani ona po nikom nejde. Nebo snad …
„Hehe, hele, další řeka!“ zakřičela vesele a vyběhla od brány.
Ne, ta po nikom nejde.
„Dobře … Běžte … Ty i ten … Anpan,“ souhlasil muž ve strážnici zdánlivě klidně, ale bylo vidět, že mu cukají koutky úst. Ostatní dva se jenom nenápadně otočili. Zřejmě slzeli smíchy.
„Děkujem …“ hlesl Minato a odešel. Aby vytrhl Jiraiyu jeho představám a Kushinu od svých obdivovaných řek.
Když se podíval na svého nadšeného učitele, došlo mu, že měli další štěstí. Nějak strážným uniklo, že ten .. Anpan, má chuuninskou vestu. Zřejmě u nich moc chuuninů nikdy nebylo a tihle, kteří očividně ze své krásné vesnice nevytáhli ani paty, asi žádnou vestu nikdy neviděli. Chuuninské zkoušky se totiž dělaly v jedné z pěti velkých shinobi vesnic, a tady bylo všechno tak izolované …
Když se Minato alespoň trochu vzdálil, ze strážnice najednou vybuchl ohromný smích, mezi kterým znělo hláskované A-n-p-a-n. Strážní se u každé slabiky zajíkali a bouchali do stolu.
Minato se usmál. Tohle se mu povedlo. Tomu pravému Anpanovi z Konohy musí koupit nějakou kost …
Okamžitě se ubytovali. Byl to sice krásný pokoj, celý světlý, s pohodlnými postelemi a dokonce uprostřed stolku stála váza s květy, ale už jenom to ticho napovídalo, že tu bude celkem velká nuda. Minato si sedl na postel, díval se zamyšleně z okna a pozoroval větve stromů, jak se nenápadně otírají o sklo. Byli ubytovaní přímo u řeky, což v téhle vesnici nebylo nijak zvláštní, a tak i tady, ve druhém patře, do pokoje pronikaly malé jiskřičky světla, které unikly z vírů. Ranní slunce čile pralo do oken a visely v něm zrníčka prachu. Nebylo ještě ani osm hodin, ale ruchu pod okny nabývalo a začaly se ozývat první výkřiky z trhu.
Ryby? To těžko, rybu si kupovat nebudou …
Pečivo? Jó, už mu kručelo v břiše …
Ale jinak nic zajímavého. Květiny, ovoce …
Ramen? Někdo zakřičel „ramen“?
Co všechno se člověk posloucháním nedozví! Tam okamžitě musí zajít …
Podíval se po tvářích svých společníků. Kushina se taky dívala z okna a už se začínala nudit, ale Jiraiya se právě nadechoval ke slovům.
„Tákže, Kushino, nejdřív se musím zeptat, co s tebou … Svůj slib jsme už dodrželi, takže …“
„Takže já už jdu! Zeptám se v té akademii!“ rozzářila se dívka. To už má být loučení?
„Aha … Ale … Kde budeš bydlet, nechceš být ubytovaná zatím tady?“ Minato najednou zvedl obočí. Ne, že by mu chyběla, jenom … Bylo mu s ní … Ne, prostě neměl rád loučení.
„Hehe, když se dostaneš do akademie, oni ti už najdou nějaké bydlení … To se neboj,“ mrkla Kushina, „A já se tam určitě dostanu!“
Sebevědomí jí rozhodně nechybělo.
Jiraiya pozvedl ruku.
„Tak … Se asi rozloučíme.“
„Hai, Jiraiyo-san … Mějte se tu dobře a děkuju za doprovod …“ stiskla mu ji Kushina.
Minato k nim přešel a ruku jí taky stiskl. Formálnost přece nikdy neškodí.
„Takže … Ahoj …“ usmál se.
„Hehe, ahoj,“ Kushina si dala volnou ruku za hlavu, „Držím ti palce, ať sestřičku najdeš …“
„A já ti držím palce, ať se na tu akademii dostaneš. I když nevim, co na tom vidíš …“
„Splnění snu? Prostě chci ochránit ty, co mám ráda … A na to potřebuju umět bojovat. A budu nejlepší ninja z vesnice, když už jsme u toho. Lepší než ty!“ mrkla a vyplázla na něj jazyk.
„Heh, uvidíme,“ pousmál se. Pořád se drželi za ruku. Minato čekal, až se pustí ona, ale Kushina zřejmě myslela na to samé.
„Ehm …“
Pustili se oba dva najednou.
„No …“ hlesla Kushina a červenala se. Kvůli tomuhle blbečkovi? Tse, ani náhodou!
Napjaté ticho najednou vyrušil Jiraiya, který už nervozitou málem skákal po místnosti.
„Tak … Tak jdi! Já … Já taky spěchám! Za nějakejma věcma … A může vám být jedno, za kterejma! Šup!“ začal ji vyhánět.
Kushina sklopila zrak a pomalu se otočila. Nebude smutná, bude veselá! Vždyť odchází za svým snem!
„Tak se mějte,“ zazubila se a sebevědomě vyšla ze dveří.
Ale kam teď?
Trochu vyděšeně vešla do velkých, vyřezávaných dveří. Okamžitě ji obklopil příjemný chlad, který v místnosti panoval. Rozhlédla se a její zrak padl na nádherný, pomalovaný strop s výjevy z historie. Obdivně hvízdla. Na druhé straně obrovské místnosti kralovaly dvoje schody, každé vedly na to samé místo.
„Na co jim to je? Není snad jedno, kterou stranou půjdou?“ pomyslela si v duchu a udělala pár kroků dál. Kolem ní se proháněla spousta osob, bojovníci, sluhové, úředníci … Ale nikdo si jí nevšímal. Sebevědomě se rozešla až k těm ohromným schodům. Lákaly, aby je vyšla. I když, v sídle feudálního pána by se asi neměla jenom tak procházet … Nevěděla kam jinam zajít, protože akademii nemohla najít, a nenapadlo ji nic jiného, než jít rovnou na to nejvyšší místo.
„Hej! Hej, děvče, zastav se!“ uslyšela za svými zády ženský hlas a neochotně se otočila. Věděla, že tu nejspíš nemá co dělat.
„Co tu chceš?“ zaznělo od ženy, která nad ní důstojně stála. Ruce měla založené v bok a první věc, které si Kushina všimla, bylo, že jí na ramena spadaly nádherné, temně fialové vlasy. Na sobě měla světlé kimono, které zřejmě bylo uzpůsobeno boji, protože se jí na čele rýsovala důstojná kovová čelenka s malým vírem uprostřed.
Ninja! Ninja z Uzugakure no sato! Konečně ho … Tedy ji poznává!
„Já … Já jsem z Uzu no kuni a chtěla … Chtěla bych se zapsat do akademie!“ řekla nervózně a přitom hleděla do očí svému vzoru. Kunoichi sice vypadala důstojně, ale bylo vidět, že není přísná nebo zlá.
„No, to asi bude horší …“ zašklebila se pobaveně, „protože my tu žádnou akademii nemáme.“
Nemají? Nemají .. Ale jakto? Táta jí tvrdil, že ano …
„Ale … Vždyť ..“ Kushina byla vyvedená z míry. Tuhle odpověď rozhodně nečekala. I když, ona čekala jenom rozhodné „Ano, bereme tě“.
„Eh, akademie tu byla, ale před lety jsme ji zrušili,“ pokrčila obočí kunoichi, „Určitě víš, že tohle není ninjovská země … Alespoň ne ze základu, protože tím se může živit jen pět velkejch shinobi vesnic. A proto, museli jsme rezignovat a teď se mladí ninjové učí jenom od svých senseiů. A ti jsou momentálně všichni obsazení, nebo na misi … Nebo tak, chápeš …“
„Nechápu,“ zašklebila se dívka. „Nechápu .. Protože být kunoichi je můj sen! A vy mě musíte učit!“
Bylo vidět, jak oči ženy najednou získaly lidštější ráz.
„Sen? No, hele, děvenko … Je mi to strašně líto, protože sny já plně podporuju. To teda jo. Ale s tímhle nic neudělám … To víš, že bych ráda založila akademii. To víš, že jo. Ale, kvůli tomuhle blbýmu feudální-,“ najednou se zarazila a dala si ruku na ústa.
„Sakra …“ rozhlédla se vyděšeně okolo, ale když zjistila, že ji nikdo neslyšel, oddechla si, „No, prostě … Nejde to.“
Kushina si založila ruce a přivřela oči. Nehodlá se vzdát. Teď rozhodně ne.
„A proč mě nemůžete učit třeba vy?!“
„Protože, já … Já jsem jedna z nejlepších ninjů z týhle země a mám rozhodně jinčí věci na práci, než se kašlat se studentama,“ zasmála se. „Ale já ani nemůžu … Ten pán, kterýho máme, nerad přijímá nový lidi do učení shinobi. Zato válečníků sečnýma zbraněma tu máme až až … Nechceš třeba bojovat s něčím jiným?“
„Ne! Já jsem přišla stát se kunoichi a tou se taky stanu … A navíc, sečný zbraně jsou slabý … A já se chci stát silnou!“
Byla to pravda. Nemohla takhle rezignovat. I když se říká, radši něco než nic, ona věděla, že jednou se jí to splní. Jednou se do učení dostane. Sice už nevěděla jak, ale dostane …
„Tak to ti nemůžu pomoct,“ vzdychla žena a otočila se. Nemilosrdně odešla a nechala Kushinu samotnou uprostřed všech těch lidí, kteří sem patřili. Ale ona sem chtěla také patřit. Toho feudálního pána začínala nenávidět. Nešťastně vyšla zase ven na denní světlo.
„Tak co, přišli dovnitř?“ zeptal se tvrdý hlas tří mužů.
„Ne, nepřišli. A nenasazuj takovýhle tón, vždyť jsi na stejné úrovni jako my, možná ještě nižší!“ osopil se na něj jeden. Všichni tři stáli seskupení u brány a na sobě měli obleky, které jednoznačně říkaly, že mužové jsou strážci. Ten stojící naproti nim byl očividně nervózní. Přecházel sem a tam a v rukou mačkal nějaký papír.
„No a co! Náhodou jsem přímý sluha feudálního pána! To je důležitá pozice! A teď, jednám pod jeho rozkazy … Vážně nevešli? Vždyť by tu už měli dávno být, je poledne!“
„Podívej se!“ zabručel jeden ze strážných a strčil mu do rukou nějakou knihu, „Tady jsou všichni, kdo dneska vešli. A žádní lidi těch jmen, cos řekl, tam nejsou!“
„Tse, ukaž,“ odsekl sluha a do dokumentu zabodl prst, „tihle ne, tihle … Bože, co je to za jména? Anpan a Manuke? Jak vypadali?“
„No, jeden byl takovej .. Asi takovej,“ ukázal rukou výšku třetí strážce, „a ten druhej byl, asi takovej … Jeden byl blonďatej a ten druhej měl bílý vlasy, a …“
Sluha knihu vztekle zahodil na zem do bílého písku.
„Pitomci! Rychle, ukažte mi, kam šli! Potřebuju toho kluka chytit co nejdřív!“
***
*- žemle s bobovou marmeládou
**- hlupák
***
Moshimoshi (říkají Japonci, když zvedají telefon ... Strašně se mi to líbí xD) ... Ehm, tak je tu další díl x) Ten Anpan ... Hehe xD Sem procházela slovníkem a tohle mě praštilo do očí jako ideální jméno ... Ale potom sem si přečetla ten překlad xD A prostě se mi to tam hodilo
Pokračování: A co dál?
(Nikdy nevim, co do těch závěrů psát xD Jo možná ... Bobová marmaláda?! To chci vidět! )
Mise Obl: Chudák Kushina, dozvědět se krutou pravdu... no, jako dává to smysl. I když divnej. Ale tím pádem se dostáváme do známé roviny. Minato se teda ukázal s těma jménama... čekala jsem ledacos, ale tohle tedy ne. Nevím co tam mají za stráže, ale nepoznáte TUHLE vestu... to by se těm dvěma hlídačům nestalo. No jo, Jiraiya nepřekvapil. Chytrej Minato, jak nalákat svého učitele na ženský...
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Min vidíš,vidíš,vidíš? *demence xD*
už sem u sedmýho dílu no nejsem borec?
ne nejsem páč jiní to maj už dávno přelouskaný *fňůůůk*
ale na tohle nejde říct nic jinýho než že je to dokonalý
inac pisess tamm ze jiraya je minatov sensei a ze jiraya je chunin .. ale sensey mozes byt az ked si jounin .. ... najmenej tokubetsu jounin ... .. ale inakk perfektne ..
Děkuju xDD
Ale Iruka je taky chuunin
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
ach jo já se prostě musím a chci se opakovat.. je tu užasně užasné..
no super čím ďalej tím napínavejšie
Niekedy je sila, ktorá vzišla z porážky väčšia ako tá ktorá pozná iba víťazstvá
Pékné Min
Komplet moje tvorba - ať už kresby nebo FF příběhy naleznete ... :KLIK ZDE,Na Konoze
Ano ... už to tak bude ... IRIAM má své FA
→ MIX MAXI FÓRUM by Iriam :-*
Btw: hledám ještě někoho, kdo na něm se mnou zapracoval... :P
Welká fanynka -
* Hatake Kakashi93
Děkuju vám strášně móóóc!!! Nevyzvídejte, stejně se nic nedozvíte xDD Kdo je zvědavej, bude brzo starej! Ha! To Petr Pan musel být svatoušek v tomhle xD
Tákže: A co dál?
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
ke tp prostě.....prostě nádherný =D a naprosto nehorázně mě to baví! =D ty jména....jezus XDDD to bylo XDDDDD prostě hukotinka XDDD a sem strašně natěšená na další díl XDDD Všech těhle ssedum sem přečetla na jeden zátah XDD sem prostě obrá XDDD
moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc Suupeeeeeeeeeerrrr!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
navštivte: noobax.ic.cz nebo: projekt.pompuchak.own.cz
pekne pekne jen udelej z jiraji hrdinu jestly si cetla mangu tak vis proc a z minata ho udelas asi taky co?
super, už se těším na pokračování
Min, co mi to děláš? Já se musela tlemit, když jsem zjistila, co ta jména znamenají.
Ten poslední řádek... No já si u toho představila takovýho ňoumu, co neumí nic jiného než nadávat. Si nějak myslí, že nám Minata chytí.
Bombička dílek.
btw. Až zjistíš, co je to ta bobová marmeláda, tak bych to taky ráda vědděla. Znít to zajímvě.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Tak tenhle díl jsem přečetl jedním dechem a ty jména totálně žeru Mamka přiletěla proč se tak chlámu a když si to přečetla, tak málem padla taky Ale i komentáře co tu Rika píše, nejsou k zahození
*ukazuje na Minnie a chytá se za srdce* ona...ona to takhle blbě ukončila...Minnie za to může!! (neřeš za co, prostě za to můžeš xD)...Co bude dělat Kushina? A co bude dělat Minato?...A co Jirayia?...Ne to nechci vědět xD A kdo byla ta fialovovlasá?...*Rikuška se přece vůbec nikdy ne nic neptá xD*
Oj má milá Minnie...fantastický díl! Teď tě naprosto zdrtím pochvalou!...Vžů!!
Krásný dílek...ách...*rozplývá se...mizí...nee vrací se, jelikož skanduje* Sugoi sugoi!
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Dobrá jména, jen co je pravda Kdopak ji asi tak bude učit, že by ten samuraj v noci neokukoval jen Minata ale i svou budoucí žákyni
Ha, jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! Aktuální seznam členů a přihlášky u naší předsedkyně Akumakirei :)
Anpan a Manuke... chudáci XDD
Skvělé... jako vždy, Minnie (nakažena od Riky XDD já prostě miluju jména končící na -ie)
Btw - marmeláda?
hahaha Anpan, no chudák Jiraiya
tak mladí a tak zamilovaní
skvelý dielik, to bola pochúťka
btw: aká je to bobová marmeláda?
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Zvyšok sú len úbohé napodobeniny.
Len chudáci ako vy, sa obúvajú do niekoho ako je Mady. ^^
Sorafay spí.
Ak máte nejaký problém s užívateľmi alebo "vyššou mocou", skúste sa pozrieť SEM a kľudne sa vyjadrite. Ktovie, či vám to nakoniec nejako pomôže, ale veriť sa má, nie?
Nenene, zamilovaní právě ještě ne (11 a 13 .. No ... xD) Jenom sympatie
Bobová marmeláda? No právě nevim ... Ale chtěla bych to zjistit (nevim jestli bych to snědla, ale zajímá mě to xD)
Děkuju
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco