Jednou se vrátím!

"Ahoj, Temari."
"Jé, Itachi, co tady dneska děláš?"
"Temari, něco ti musím říct..."
"To není nic dobrého, že ne?"
"Víš, Tem, já jdu na misi, nevím jak dlouho bude trvat a jestli se vůbec vrátím..."
"DOST! Itachi, ty se musíš vrátit, už kvůli mě."
"Temari, odcházím už zítra ráno, takže sbohem. Jo, a budu se snažit se vrátit..."

Po dvou letech
"Tsunade-sama, nevíte, jestli se Itachi už vrátil?"
"Víš, Temari, já si myslím, že hoci tě měl moc rád, on se už nevrátí!"
"Jak tohle můžete říct? On se vrátí, já to vím!"
"Ale Temari!"
"Byla chyba sem chodit, jenom se hádáme!"
"Temari, Shikamaru je lepší než Itachi..."

Když šla Temari domů, mihala se jí v hlavě jedna věta: "On se už nevrátí!"
"Ne!" Vykřikla, že se lidé otáčeli 30m daleko: Bože, to je chudinka! Nejspíš trpí samomluvou!
Doma otevřela svůj deníček, kam chtěla napsat větu: On je naživu!
Když nad tím přemýšlela, někdo zaklepal. Se slzičkami v očích
šla otevřít.
Ve dveřích stála Tsunade. A zpívala si: ""Nemít prachy, jó, to vadí!"
Bože, co ta tady chce?!
"Jé, dobrý večer, Tsunade."
"Temari, skvělá zpráva! Itachi se vrátil!"
Temari nevěřila svým uším, samou radostí se rozkřičela na celý dům.
Na jednou se z poza Tsunade vynořil v plné kráse Itachi Uchiha.
Temari nevěřila svým očím, myslela si, že má vidění nebo tak něco. Když zjistila, že je to realita, rozběhla se k němu a chytila ho kolem krku, když to Itachi postřehl, vlepil ji pořádnou pusu.
"Tak jo, Tonton. Nebudeme rušit..." Řekla Tsunade s úsměvem.