Co bude dál?-1

Na téhle povídce se podílím se sestrou. Až na to, že každá píšeme z pohledu jiné strany, ale příběhy do sebe zapadají.

Je čas vstávání, jsem už vzhůru, ale ještě se mi nechce z postele ven. Chvíli ležím, pohrávám si s vlasy, na které jsem právem pyšná… Dlouhé, husté, bujné kadeře, které mám na konci spojené železným kroužkem. Za nic na světě bych je neostříhala. Když si tak o tom přemýšlím, uslyším najednou na chodbě kroky. Tak se posadím, a proberu se úplně. Do dveří vejde Hisashi.
„To si nemohl zaklepat?!“ Zeptám se nevrle.
„No snad se tak moc nestalo. Něco ti du vyřídit…“ Zavře dveře sedne si na postel a spustí. „Obávám se, že máme prácičku… Šéfík nás pověřil novou mísí, máme přinést Byakugan z listové. Nějakou holku z rodu Hyuuga. Nechápu, na co mu bude.“
Je vidět, jak myslí… Nasadil najednou takovou inteligentní grimasu. Pitomec, dělá, jako by mu to myšlení bůhví jak šlo…
„Chce ho nato samí jako Sharingan, to je snad jasný ne?“
„No jo, ale nechápu proč chce všechny tyhle schopnosti, když může mít jenom jedno tělo najednou, to chce dát celýmu světu pečeť? To by se chlapec celkem zapotil, ne?“ šklebí se na mě jak tele. Už nějakou dobu je do mě zabouchej. Je to asi nedostatkem příležitosti. Tady by si to chválil jenom teplouš… Jsem tady, v hlavní pevnosti Orochimary-sama jediná ženská. Teda až na jednu babku a pár děcek s kekkei genkai.
„A to tam pudem jenom mi dva?“
„Byla by to romantika ne?“ ušklíb se a pokračoval. „De tam taky Toru…“
Toru je pravý protiklad Hisashiho. Je hrozně vážnej, zapšklej a totálně nekomunikativní. Někdy ho podezřívám, že je tep…. No, prostě jinej. Ale od něj očekávám nějaký výsledky, na rozdíl od Hisashiho. Od toho čekám akorát pozvánky na rande, nemístní vtípky, zamilovaný oči a perverzní poznámky.
„Nemohl bys už jít, ráda bych se převlékla…“ Netrpělivě sem podotkla.
„No, mě by to nevadilo.“
„Vypadni a hned ty mamrde!!!“ Prásk! Dala jsem mu pěstí přímo do nosu až mu z něj vystříkla krev… Ihned se skácel k zemi. Chvíli tam ležel v bezvědomí. De*il. Příště ho asi zabiju. Konečně vypadl. Ko*ot. Fakt ho nemusím…
Po dvaceti minutovém česání, oblékání a připravování jsem konečně vyrazila k Orochimarovi. Na chodbě jsem potkala Toru, který právě vycházel od Orochimary. Když jsem vešla, hned jsem si všimla Kabuta-kun. Je to nejkrásnější a nejmilejší kluk z pevnosti (je fakt hezoučkej!).
Orochimaru seděl na dřevěné houpací židli za stolem, probíral seznam ninjů a určoval, kdo pude na jakou misi. Když zjistil mou přítomnost, zvedl oči a začal: „Spolu z Hisashim a Toru půjdeš do Skryté listové vesnice pro dívku jménem Hanabi Hyuuga…“ Chvíli se zamyslel a pak řekl. „Kabuto ti dopoví zbytek…“
„Takže. Je jí asi devět. Má byakugan. Je to sestra Hinaty a sestřenka Nejiho. No, ty je asi neznáš… Jsou to geninové. Taková sebranka, co se kamarádí s jedním otravným skrčkem, který nám už několikrát zkřížil plány. Uzumaki Naruto. Na toho by sis měla dát při misi pozor. Tady máš její přesný popis.“ Podal mi papír s fotkou a radami. Ještě jsem se zeptala, kdo bude z nás tří velitelem. Bylo to jasný. Zase Toru. No, pořád lepší než Hisashi. Kabuto si všiml mojí grimasy. Jak jsem si vzpomněla na Hisashiho, nejspíš jsem se zašklebila.
„Není něco v pořádku?“ zeptal se mě, a zvedl obočí.
[i]Proč je tentokrát tak chladný?