Čtvrtý Uchiha část 15. - Unáhlené činy

Země vodních vírů. Haruna neměla sebemenší ponětí, kde ji má hledat. Podle Kakashiho to byla malá, nepříliš známá a nepodstatná vesnice a to z jednoho prostého důvodu, že byla skoro vyhlazena nájezdem znepřátelených ninjů. Prý měla být někde poblíž ukryté Mlžné. Jenže to byl ten problém. Procházeli okolo už po milionté a nikde nic. Ani zříceniny či jen sebemenší stopy.
Něco tu bylo velice podezřelé. Haruna se zdála být nepopsatelně klidná. Až nepřirozeně. Kakashi znervózněl. Nepomohlo tomu ani to, že jeho společnice se z ničeho nic rozhodla odejít pryč. Volal na ni, ale neslyšela. Musel ji sledovat.
Před nimi byla rozlehlá skála. Šla přímo do ní. To není možné! Vždyť narazí…. Anebo taky ne. Hladce prošla skrz. Následoval ji. Co to bylo? Genjutsu? Kai nefungovalo. Haruna byla mimo. Nevěděla o sobě. Jenže, proč to nepůsobilo na něj?
Za skálou byla vesnice. Polorozpadlá, zničená, ohořelá od bojů. V dáli se tyčil palác. Ale tohle místo nebylo sídlo feudálního lorda a ani neměla Kageho…. Tak kdo tam žil?
Vešli přímo do hlavní místnosti. V držácích na zdech plály pochodně, studený a nevlídný kámen se měnil na světle hnědé dřevo. A tam, na překrásně zdobené pohovce leželo překrásné kimono. Krvavě rudé se zlatě vyšívaným drakem. A bylo i celkem odvážné podle toho, co Kakashi mohl soudit.
Zůstal stát u dveří, protože cítil něčí přítomnost. A pak ho šok skoro položil na zem. Haruna šla rovnou k pohovce a ve vteřině se svlékla. Zůstal civět s otevřenou pusou. Věděl, že byla překrásná, ale… ne nesmí se koukat. Není přece takový…. Takže to je oblek pro ni. Co dodat… vypadala velice přitažlivě. A nevinně. Jako oběť, pomyslel si Kakashi.
Posadila se ve vyzývavé póze na onu pohovku a vyčkávala. Vtom uslyšel kroky. Do místnosti vstoupil maskovaný muž v bohatě zdobeném kimonu. Díval se na Kakashiho milovanou se zálibným pohledem. Ten jeho pohled se ukrytému Kakashimu ani trochu nelíbil. Přistoupil k ní, podala mu ruku a on jí pomohl vstát. Stála přesně naproti jemu. Pak si sundal masku.
Jakoby měl Kakashi nezvěstné dvojče. Ten muž byl jeho přesná kopie, akorát bez masky přes dolní polovinu obličeje. Něžně ji pohladil po tváři a přitiskl k sobě. Políbil ji. Nejprve něžně, pak s naléhavostí. Zajel jednou rukou do záhybů kimona. Jenže pak si Kakashi uvědomil, že Haruna je v bezvědomí. Neznámému to ani nevadilo. Uložil ji zpět na pohovku. Užuž ji rozepínal vršek, když Kakashi vystoupil zpoza rohu a zakročil.
V ten moment muž nabral svou pravou podobu. Mladý, dlouhé černé vlasy a zářivě červené oči. Ne, nebyl to člověk, ale démon. Skočil po Kakashim ve zlomku sekundy. Ten na nic nečekal a za pomoci Sharinganu uskočil. Démon se pohyboval velice rychle. Kakashi věděl, že nemůže uhýbat věčně. Otočil se, aby zaútočil, jenže neznámý nikde. Pak ucítil bodavou bolest mezi lopatkami. Katana mu skončila v zádech.
“Neutíkej, nemá to cenu. ,“ pošeptal mu tiše do ucha, “dobře se o ni postarám. Chvíli si s ní pohraju. Je překrásná. Takovou krasavici jsem neviděl od Kushiny. Pak vstřebám její životní sílu a budu zase mladší a hbitější. Nebo možná pro ni najdu ještě jiné využití….“
“Vůbec na ni nesáhneš…. Nebo…“
“Nebo co? Ta zbraň je otrávená, nezbývá ti moc života. ,“ ušklíbl se.
Se smíchem nechal ležícího Kakashiho na zemi a blížil se k Haruně. Jenže to si Kakashi nemohl nechat líbit. Dokud měl ještě sílu, vytvořil Raiton Rasengan a neslyšně se rozběhl za mužem. Zamířil a skočil po něm. Slyšel děsivý výkřik a démon se rozpadl na hromádku popela. To bylo nějak příliš snadné.
Pak se iluze rozplynula. Haruna pořád ležela na pohovce, ale teď viděl i jiné věci. Kostry lidí, pravděpodobně žen, které mu padly na jeho mládí a sílu. A v kleci z ohnivého pole se vznášela osoba. Nemusel ani dlouho přemýšlet. Vždyť to byla milovaná jeho senseie, Minata neboli Yondaimeho. Moc se nezměnila. Přitom je to už kolik? Šestnáct let? Ano…. V dlouhém bílém hedvábném kimonu se vznášela ve vzduchu jako anděl….. Kushina.
Z prohlížení ho vytrhnuly děsivé steny. Haruna očividně trpěla bolestmi jakoby ze spaní. Nevěděl co dělat. Dokázal si dát dvě a dvě dohromady a tedy, že jen Kushina mu může pomoci. Ale… jak ji osvobodit? Zkusil na klec vše co znal. Nic nezabralo.
“No tak Kushino…. Vstávej…. Potřebuju tě…. Nesmíš mě zklamat rozumíš? Nejenom pro mě jsi teď podstatná, ale i pro Harunu a Naruta…. ,“ řekl zoufale.
Jemně zatřepetala víčky. Něco ji budilo, Jenže co? Že by….
“Ano Naruto… tvůj a Minatův syn! ,“ hlasitě vykřikl.
Zprudka otevřela oči. Klec zmizela a Kakashi ji jen tak tak zachytil, aby nepadla na zem.
“Já… kde to jsem… a … Kakashi… ?“
“Ano, jsem to já.“
Rozhlédla se po teď už zpátky nevlídné kamenné kobce a ulpěla pohledem na Haruně, která začala skoro až křičet a její tělo se zmítalo v křečích.
“Co se to s ní….?“
“Já nevím… nějaký démon ji uvedl do tohohle stavu… nemám tušení, jak jí pomoct… doufal jsem…. Že ty bys…“
“Démon? ,“ pohlédla na hromádku popela a na Haruniny šaty, “Tys ho zabil?“
“Hádám, že ano…“
“Jak se sem dostala? Proč má na sobě ty šaty?“
“Nevím… asi ji sem nějak přilákal. Možná zhypnotizoval. Pak si je na sebe oblékla a on ji políbil a chtěl….“
“To… to samé se stalo mě. Počkej…. Uhm… vzpomínám si…. Po smrti Minata jsem brečela, ale pak mě něco táhlo směrem zpět do mé vesnice. Já… „
“Byla jsi jak v tranzu…. ,“ doplnil Kakashi.
“Přesně. Nevím, jak přesně vypadal. Viděla jsem ho jen jako Minata. Jediný muž, kvůli kterému bych někam odešla, kterého jsem vroucně milovala…. Doufala jsem, že není mrtvý, bylo těžké tomu uvěřit….. pak mě uvěznil v nějakém snu. Vím, že jsem byla na nějaké louce. Ale určitě jsem neměla tak hrozné bolesti jako tady tvoje přítelkyně. Musíš jí probudit stejně, jako jsi probudil mě….. ehm a jak jsi mě vlastně probudil?“
“Myslím, že zmínka o tvém synovi pomohla. Tvoje nejmilovanější osoba…. Nyní už jediná žijící… ,“ posmutněl.
“To tady asi fungovat nebude…. ,“ pohlédla na Kakashiho.
“Ty…. Kakashi…., že ty ji máš raději než jen tak…. ,“ mrkla na něj.
“Já…. Já…. Ji miluju Kushino. Celým svým srdcem. ,“ povzdechl si.
“Tak proč jí to neřekneš… třeba to by ji probudilo…“
“Ale jí jsem ukradený… nemá v srdci místo na lásku a už vůbec ně ke mně…“
“No… zkus to… vypadá to, že ať je kdekoliv tak trpí… a možná i umírá…. Nemáš, co ztratit… kromě ní…“
Kakashi zaváhal, ale věděl, že Kushina má pravdu. Přiskočil k ní a chytil ji za ruku, nyní už celou studenou. Pak si vzpomněl, co říkala Kushina…. Vzal na sebe podobu člověka, kterého milovala…. A v Harunině případě…. Bylo by to možné?
“Haruno… slyšíš mě? Vstávej prosím. Nechci… ne… nesmím tě ztratit… ztratil bych smysl života…. Jsi silná, aby ses vymanila z vlivu kletby… tak se prosím snaž… pro mě. Miluju tě nejvíc ze všech…. ,“ a políbil ji ruku, za kterou ji křečovitě svíral.
Přestala se třást a pomalu otevřela oči. Zaostřila pohled a uviděla ho nad sebou. Vypadal vyděšeně. Probudil v ní strach o něj. Druhou rukou ho pomalu pohladila po tváři. Překvapeně vzhlédl.
“Neboj se… jsem tu s tebou… “
“Díky bohu…. Skoro jsi mi zemřela…. Znova….. “
“Mlč ,“ a položila mu prst na pusu, “a nech mě mluvit… dlouho jsem ti nevěřila… ale už potřetí jsi tady u mě a zachraňuješ mi život…“
“A udělal bych to znova…. ,“ a opět ho umlčela Haruna tentokráte svým polibkem.
“Hrdličky… nechci vás rušit… ale máme problém…“
Oba překvapeně vzhlédli ke Kushině.
“Co se děje? ,“ zeptal se Kakashi.
“Kushina….. ,“ zašeptala Haruna.
“My… my se známe?“
“Heh… je to už dávno… ano….. vzpomínáš na Mizureho? Já jsem ta jeho malá neteř….“
“To jsi ty? Já… bych tě nepoznala…. Jak se mu daří…?“
“Je mrtvý…. Ale…“
“To mě moc mrzí …já…“
Ozval se divný zvuk. Místo se nepatrně otřáslo. Oba se podívali na Kushinu a ta ukázala na místo, kde se démon rozpadl na prach. Jenže ten prach zmizel.
“Já si říkal, že to bylo nějaké moc jednoduché….“
“Musíme zmizet hned pryč! ,“ křikla Kushina a hnala se po schodišti ven.
Kakashi popadl Harunu s jejími věcmi do náruče a následoval Kushinu. Asi sekundu po tom se celá budova zřítila.
“Heh…. To celkem bolelo… přesto žiju…. Sis myslel, že jsem mrtvej co? To trochu nevyšlo….“
Haruna se dostala z Kakashiho náručí a popadla svoji milovanou katanu.
“Pokud tě on nezabil… tak já to zvládnu ,“ přiložila dva prsty po obvodu čepele a tak nabila katanu svoji chakrou.
“Mmmm… takže našel způsob, jak tě osvobodit… ale já tě umím získat zpátky…“
“Počkej Haruno… nevíš proti čemu jdeš!“
“Já ráda zkoumám neznámé vody….“
“Kushina…. Zůstaň se mnou… Minato už nežije…. Ale já můžu mít jeho podobu provždy!“
“Ty nejsi Minato a nemůžeš se mu nikdy vyrovnat ty patetickej…!“
“Sledoval jsem tě už odmala…. Hyperaktivní holčička s prořízlou pusou a mocná shinobi…. Pak si vyrostla… do krásy… nejdřív Mizure… pak Minato… kterému jsi dala i syna… jenže… teď tu není ani jeden z nich… a můžu tě mít jak jsem vždy toužil…. A Teiga si umí svá přání vyplnit!“
“Znechucuješ mě… nejsem věc a nechci tě! Jsi démon!“
Jenže to už běžel na Kushinu. Ale Haruna byla rychlejší. Její katana mu projela mezi žebry přímo na srdce.
“Tohle mě nezabije….“
“Ale já tuším, co by mohlo…. ,“ a ironicky se ušklíbla.
Vytáhla kunai a dodatečně mu uřízla hlavu.
“Říká se, že mozek je původce všeho zla…. ,“ poeticky dodala, “Tak jestli ho ani tohle nezabije, tak nevím…“
Ale měla štěstí…. Nezůstal tentokrát jen prach…. Ale prostě jen jeho kostra.
“Fajn… to bychom měli… Kushinu máme také…. Je čas na plán B…“
Oba na sebe vyjeveně koukali.
“No dobrá…. Vysvětlím vám to… podle krevní linie mé matky… umím oživovat…. A protože Konoha potřebuje pomoct, tak povolám jednoho z nejsilnějších shinobi, který nám musí pomoct…. Jenže potřebuju ukázat jeho hrob…. Ano… Žlutý blesk z Listové naposledy ožije…,“ odmlčela se.
Kushina na ní vytřeštila oči: “Ty…oživíš Minata? To přece není možné.. to nejde…“
“Já to umím… a musím to zvládnout…. I když pro to obětuju část sebe……. A ne Kakashi či Kushino… nechci nic slyšet…. Musím to udělat za každou cenu…. Vesnice je víc než můj ubohý život…“

Mezitím v Konoze….
“Naruto… já chápu, že je to pro tebe těžké ale….“
“Ne… vy nic nevíte!“
“Zmlkni Naruto! Ty si myslíš, že pro Tsunade to není těžké?! Nebuď sobec! ,“ křikla Sakura.
Pohlédl skrz závoj slz na jmenovanou, která měla pohled upřený do země.
“Mám pro tebe nabídku… byl jsi Jiraiyův žák…. Buď tedy mým studentem… naučím tě, co jsem ta léta učil jeho… ,“ zakvákal Fugasaku.
“Akorát to pro mě bude horší…“
“Naruto… nemůžeš upadnout do deprese… to by Jiraiya nechtěl…. Vždycky v tobě viděl perfektního studenta… básnil o tvém nadání a výjimečnosti… ale takhle by ses mu neodvděčil…. ,“ namítla tiše Tsunade.
“Přijmi to… staň se silnějším a pomsti jeho smrt…. Znič Peina a Akatsuki…. A nezalézej do ulity…! ,“ řekl Gamakichi.
“Dobrá tedy…. Příjímám…. A Pein zemře… to slibuju na památku Ero-sannina!! ,“ a jeho pěstí vystřelilo do vzduchu.