Co je to OSUD? Minulost,přítomnost, budoucnost … | 24. |

Takže poslední díl !!! Ovšem .... no přečtěte si to a uvidíte!

Druhou místností byla pracovna Hokage. Seděli v ní dva sanninové a jeden z nich byla Tsunade.
„Aha … Jsi rozhodnutý ? Vážně zrovna teď … opravdu … ?“ podívala se na něj. Na muže dříve jejího týmového partnera.
„Ano a myslím, že protestovat nebude…“ pravil Jiraiya.
„Dobrá … dej ovšem dobrý pozor,“ souhlasila Pátá.
„Neboj,“ usmál se na ní sannin……………………………………………………………… .

Se svítáním skoro jako každé ráno, se Nano probouzela.
/Cože? To už je ráno? Připadá mi jako kdybych spala sotva půl hodiny … ale jsem celkem vyspalá což nebývá zvykem tak často …/ pomyslela si a vykoukla z okna, které právě otevřela. Nadechla se čerstvého vzduchu a šla se zkultivovat do koupelny. Mrkla do ledničky, jenže tam to ho moc nebylo. Spíš nic než moc. Posledně tam nic nezbylo a pak hned šla na misi, takže ani neměla čas nakoupit. Ze zaškrundáním v žaludku práskla s dveřmi od lednice.
„Bré jitro …“ ozval se hlas od okna.
„Xó ! (Sakra!)“ lekla se Nano a pohlédla na Jiraiyu sedícího na jejím okně, který se culil od ucha k uchu.
„Soukromí ti nic neříká ?!“ vyjela na něj ještě s rychle bijícím srdcem. Vztek jí co nejdříve přešel. Byla ráda, že ho vidí…
„Co si dát takhle k snídani ramen? Krom toho … chci ti něco navrhnout…“ mrknul na ní.
„Hm … ale neplatím!“ ukázala na něj prstem. Ten si jen povzdechl.
„No budiž…“
„Super,“ a vytratila se oknem ve stopách sannina.

Usadili se k pultu v Ichiraku ramen.
„Ahoj Ayame,“ pozdravila slušně Nano.
„Ahoj Nano, pane … co si dáte?“ zeptala se jich a přitom utírala nádobí.
„2 krát EXTRA RAMEN prosím,“ ozval se Jiraiya.
„Hned to bude,“ Ayame kývla na otce a ten jim za chvilku přinesl, co si objednali.
„Itadakimasu ( Dobrou chuť　いただきます) !!!“ zvolali a pustili se do jídla.
„Tak co si mi chtěl navrhnout?“ odložila prázdnou misku ramenu.
On svou taktéž. Nadechl se a pravil :
„Co by si řekla na delší trénink? Mimo vesnici ? Pro zesílení ? Podstata chakry …hm…“ podrbal se na bradě a vyzývavě se na ní podíval. Tohle na Nano zabralo.
„Kdy vyrážíme?“ optala se a vyšla z obchodu.
„Co nejdříve. Sbal si věci a sejdeme se u hlavní brány,“ mrknul na ní a ona se bleskurychle vydala balit.
Poklidila, hodila si batoh na záda, ještě se rozhlédla po pokoji a poté za sebou zamkla dveře. Pomalu procházela Konohou.

***

„Nano ?!“ volal po ulici Naruto a hledal, teď už jak zjistil, svou sestru.
„Ino, neviděla si Nano?“ ptal se blonĎaté dívky v květinářství. Ta zavrtěla hlavou.
„Shikamaru, nešla tudy Nano?“ ptal se zoufale i ostatních, ale nikdo jí neviděl.
Podíval se i do Ichiraku ramen, ale tam nebyla. Smutně sklopil hlavu.
„Hledáš Nano?“ zeptala se ho Ayame.
„Ty si jí viděla?“ nadšeně zvedl hlavu.
„Byla tu ráno se sanninem. Mluvili o tom, že budou někam odcházet a sejít se mají u hlavní brány.“
„Díky!“ vystřelil s obchodu jako raketa a hnal se k branám vesnice.
/Sakra … sakra… sakra!!!/

***

„Si připravená?“ optal se jí Jiraiya.
„Můžeme vyrazit…“ na vrcholku kopce se ještě otočila na Konohu. Viděla utíkajícího žlutovlasého mladíka. Zastavil se u brány.
/ Dnes už ne bratře … až se vrátím … čekej na mě Naruto …. / podívali si do očí a ona se za celou tu dobu usmála. Než by se stačil Naruto vůbec pohnout, byli pryč ……………………. .
Posmutněl.
„Budu čekat sestřičko !!!!“ vykřikl a dal ruku vzhůru s úsměvem na tváři !