3+1 5 - END

„Karneol Ishi a Onyx Ishi.“ Ozvalo se z úst porotce a obě jmenované nastoupily. Karny zatínala pěsti, zatímco Onyx se na tváři držel kamenný výraz.
Jakmile začal boj, Onyx uskočila do bezpečné vzdálenosti a začala se soustředit. Kar nelenila a vrhla se na ní s kunaiem. Když se však k ní dostala blíž, odmrštil jí neviditelný štít. Zrzka zaklela a začala tvořit pečetě. Než ale stihla jutsu dodělat, z Onyxiného ramene vyskočil její klon, který Karny nedávno „překvapil“. Opět byl jakoby rozmazaný a opět se úchylně pochechtával. Zrzavá Ishi se zamračila a zaktivovala Irogan, přesněji řečeno Crucio Irogan. Ale chakru, kterou do toho věnovala, pohltil právě onen klon. To už Karny dopálilo a tak začala na Onyx posílat všemožné kamenné útoky, což ale bylo naprosto zbytečné.
Když už Kar vyčerpaně oddechovala, pustila se do útoku i Onyx. Flambovala, kamenovala, zeminovala,vodovala… A vyhrála.
Karny odnesli zdravotníci do provizorní nemocnice a Onyx s Azur a Crystal oslavovaly vítězství. Poslední dvě jmenované u toho i nakrásně Karneol pomluvily.

Nastal slavně neslavný den D, kdy měli účastníci chuuninské zkoušky odjet zpět do své domoviny.
Všechny čtyři Ishi už měly zabaleno a chystaly se na cestu. Brzdila je jen, samozřejmě, Karny, která prošmejdila celou vesnici, jen aby našla Sasukeho (a dočkala se taky Crystaliného šťourání a Azuriných vražedných pohledů).
Když už se pán ráčil dostavit, Kar měla ulítané nohy a špatnou náladu.
„No to je dost, že jdeš!“ osopila se na něj zhurta, hned jak k ní pomalu a rozvážně přiťapal.
„Hm…“
„A to je všechno, co mi řekneš?“
„Hmmm…“
„To neumíš říct nic jinýho?!“ Bum. Prásk. Sasuke se nám válel o dvacet metrů dál na zemi a rozespale na Karny mžoural.

O pár minut později: (jsem líná)
„Hele a můžu se tě na něco zeptat…?“
„Hm?“
„Víš, když jsme tenkrát byli na Chuuninských předbojích… Tak si mluvila sama se sebou, víš… Tak, ty jsi schizofrenik, či co?“ Karny zčervenala jako právě zapadající slunce a otočila se k Sasukemu zády.
„Nesmysl, nemluvila!“
„Karneol!“ sykl Sasuke varovně.
„No dobře…“ pravila neochotně Karny a stále stála zády.
„Kromě toho, že naše kekkei genkai je Irogan, máme schopnost vstřebat jednu zbloudilou duši, která nám poskytuje chakru a my jí na oplátku poskytujeme naše tělo.“
„Zbloudilá duše? Co to jako je?“ ušklíbl se Sasuke.
„Duše, která se nedostane ani do nebe ani do pekla.“
„Ty si vážně tak sentimentální, že na to věříš?“
„Sentimentální si tu akorát ty, že na to nevěříš,“ odsekla vzdorovitě Karny. „Já to snad musím vědět, když jí mám v těle, ne?“
„A jak se ti tam jako dostala?“
„Objevila jsem u nás v hale svitek, ve kterém bylo přivolávací jutsu. Akorát jsem to po…tentovala a v hlavě mi straší naprostej inteligent. Nikdy se neshodneme…“
„Ah…“
Po dlouhé odmlce, kdy oba vyrývali důlek do země, se Sasuke ozval:
„Zavítáte sem ještě někdy?“
„Pokud se u vás budou konat Jouninské zkoušky, tak ano.“
„Ale vždyť ty ještě nejsi ani chuunin…“
„No a co!“ zavrčela Karneol a propalovala Sasua pohledem.
Následovala další odmlka, kdy pro změnu oba zírali na mraky. Po chvíli se Sasuke odhodlal a udělal něco podivného, což mělo být asi obejmutí. Karny na něj zírala jako na blázna a pak vzala nohy na ramena.
„No to je fakt dobré rozloučení…“

****
Kamenná… Vždycky jsem chtěl vědět jak to tu vypadá, žbrblal si Sasuke v duchu, když se procházel po spící Iwagakure no Sato. Automaticky zamířil do úzké uličky, kam se sotva přes tu svou fialovou nádheru vešel a krok sun krok se blížil k veliké stavbě, kterou převyšovala a přešiřovala akorát budova Tsuchikageho, kde sídlil mocný rod Ishi. Když k němu došel, překvapil ho obří hrob, který ležel blízko dveří. Zvědavě se k němu přiblížil a začal si číst. Když přečetl poslední, vyděšeně vytřeštil oči a padl na kolena.
„Karneol…“
Na hrobu se skvěly čtyři zlaté nápisy: CRYSTAL ISHI AZURITE ISHI ONYX ISHI KARNEOL ISHI – ZEMŘELY V BITVĚ O SVOU VESNICI. NECHŤ ODPOČÍVAJÍ V POKOJI.