Jako tsunami 11

Nechci se opakovat, takže je to prostě díl napsaný mno a podle toho vypadá. Snad se bude líbit. :)

„San-sama! Naši zvědové hlásí, že Tsunami-sama se blíží k naší vesnici. Z druhé strany ale příchází asi padesát shinobi s Orochimaru v čelem.“ Do kanceláře šéfa Travnaté vesnice se přiřítil udýchaný mladý muž. Ta by mu dala. Pomyslel si Naruto a vzpomněl si, jaký jde z rozzuřené Tsunami strach. Tohle je klidná vesnice. Problesklo hlavou Kakashimu, když uviděl utrápený pohled ženy, jménem San, která je do vesnice zavedla. Čekal její reakci. Musí být odvážná, když přesto, že je hlavou vesnice, chránila její vchod. Co se od takové ženy dá čekat?
„Svolej všechny boje schopné ninji ke hrobu.“ řekla rázným hlasem šéfka vesnice mladíkovi. Ten se otočil a odcházel splnit rozkaz.
„Počkej.“ zastavila ho ještě San.
„Ať se sem dostaví Harukaze (jarní vánek). A rychle!“ přidala mu úkol šéfka. Mladík se zarazil.
„Ale vždyť...“ začal překvapeně. Naruto vyvalil oči a přemýšlel, kdo je nebo jsou ti Harukaze. Kakashi měl jako vždycky chladnou tvář.
„Už dávno prokázali, že jsou schopni bojovat. Spěchej! Čas je teď draží než kdy dřív.“ Naléhavost. Ta byla slyšet z jejího hlasu. Mladík svěsil hlavu a odešel.
„Mohla bych vás o něco požádat? Potřebovala bych pomoc.“ otočila se San s prosbou na Kakashiho a Naruta. Oba souhlalsně kývli.
„Tsunami se musí o nepříteli dozvědět co nejdřív.“ řekla San a podívala se na Naruta. Ten se dotkl náramku. Vypadalo to, jako by upadl do mdlob. San věděla, že Naruto je právě u Tsunami v hlavě.
„Teď je tu další problém. Mohl by jste prosím jít pomoci otevřít pevnost? Je potřeba pokud možno čtyři lidí, ale ve třech se to dá taky zvládnout.“ San se otočila na Kakashiho se zvláštní výrazem v očích.
„Jsme vám k službám, ale ještě jsem vám nedal svitek.“ oznámil jí Kakashi. San si ho od něho vzala. Kousla se do prstu a potřela svitek krví. Ten slabě červeně zazářil a otevřel se. Hlava Travnaté rychle přelétla očima první řádek, aby se ujistila, že jde o pravý svitek. První řádek byl návod na zničení svitku. San spadl kámen ze srdce. Svitek totiž nestačilo roztrhnout nebo zamalovat. Obnovil by se.
„Jestli mi chcete pomoci, tak profackujte Naruta, ať přeruší spojení s Tsunami.“ řekla San a zaklepala na stěnu své kanceláře. Kakashi už se napřahoval, aby Narutovi jednu vlepil, když ho Naruto za ruku chytil. Dřív než stačil Kakashi Naruta probudit nešetrným způsobem, udělal to Kiro šetrně. Olízl ho. Kiro se celou dobu držel u nich a byl jako pěna.
„To nebude potřeba.“ prohlásil Naruto a otočil se na šéfku vesnice.
„Tsunami vzkazuje, že máte vzít nějakou rakev a oni zatím odvedou pozornost. Jo a ještě vás varuje před zemětřesením, povodněmi, vichřicemi a podobnými věcmi. Ero-sannin prý má špatnou náladu a až se dozví o Orochimaru, tak ji bude mít ještě horší.“ vyřídil Naruto.
„To bude úchvatný souboj.“ ozval se hlas ode dveří. Stála tam starší žena.
„Fei, mohla bys s nimi, prosím, jít otevřít pevnost? Vím, že ve třech to jde špatně, ale tady jde o hodně. Jestli Orochimaru vyhraje, nesmí dostat svitek. První řádek ve svitku je návod na zničení. Vím, že toho tobě žádám hodně, Fei-sama, ale...“ začala San, ale Fei ji rázným pohybem ruky umlčela.
„Dobře víš, že pro tuhle vesnici a pro tebe udělám všechno. A neříkej mi Fei-sama. Ale dost zbytečností, jdeme.“ pousmála se Fei a podržela dveře Kakashimu a Narutovi. Když se za nimi zavřeli dveře, San v kanceláři osaměla. Podívala se z okna a přemýšlela. Dovtípí se Orochimaru, jak je Travnatá ukrytá? Nemusel by, ale pokud ano, srovná ji se zemí. Pokud ne, mají obyvatelé šanci na přežití. Hlavou se jí míhalo nespočet vzpomínek. Tahle vesnice je domov celkem hodně lidí. Kdyby jich bylo méně, tak bychom se schovali v pevnosti a nemuseli riskovat zranění a úmrtí. Za tuhle myšlenku si San vrazila facku. Na co to kruci myslím? I kdyby to byl domov jen pro jednoho člověk, tak bych za něj bojovala. Domov se nedá nahradit. Je to místo, kde se cítíte bezpečně a jste tam šťastní. Nebo by spíš mělo být. Já jsem tu doma a přece se klepu. Přiznávám, že se bojím. O sebe, své přátele, všechny obyvatele vesnice a hlavě o děti. Dospělí se o sebe nějak postarají, ale co děti? A do toho chce ještě Tsunami oživit moji sestru. Asi nebudu schopná boje, jestli ji uvidím. Ale proč ji chce oživit? To jsou ti Orochimarovi ninjové tak skvělí? Nebo snad pro případ, že by se objevil ještě někdo? Z myšlenek ji vytrhlo zaklepání na dveře.
„Dále.“ vyzvala návštěvníky a posadila se za stůl. Do kanceláře vešla šetice dětí. Dvě dívky, čtyři chlapci. Nemohlo jim být více než čtrnáct. Všichni na sobě měli zelené pláště. Dva chlapci měli katany, dívky skládací dřevěné tyče a zbylí dva chlapci měli velké množství jehlic všech možných délek i tlouštěk.
„Asi víte, proč jste tady, Harukaze. Při vašich inofrmačních nebo spíš výzvědných schopnostech už jistě víte, co se děje. Než aby jste zase neuposlechli rozkazy a ohrozili mnoho lidí, máte povolení bojovat. Budete ale dodržovat pravidla. Budete se držet u mě nebo u Tsunami. Nesmíte se rozdělit a jestli se někomu z vás něco stane, pak odejde z bojiště všichni. Je vám to jasné?“ podívala se na šestici smutným a zároveň přísným pohledem San.
„Hai.“ odpověděli sborově.
„San-sama? Jak je na tom Tsunami-sensei? Už je v pořádku?“ zeptal se starostlivě jeden z chlapců.
„Je v dobré formě. Nedělejte si o ní starosti. Stejně pořád nechápu, jak vás mohla učit, když byla v bezvědomí.“ pousmála se San.
„Teď není čas vám to znovu vysvětlovat. Tsunami-sensei bude potřebovat pomoc. Padesát shinobi na tři? To není moc férové.“ řekla jedna dívka.
„Tři velmi mocné shinobi. Jeden z nich se sannin, druhá dívka je lékařská kunochi s brutální silou a nakonec je tam Tsunami. Dcera Páté, pravnučka Prvního a kmotřenka Druhého.“ usmála se San.
„Počkat, počkat. Jak může být kmotřenka Druhého, když Druhý byl po smrti než se narodila?“ ozval se chlapec s katanou na zádech.
„Pátá a První. Tím jsem myslela samozřejmě Hokage. Zapomínáte, že Tsunami vyrůstala v Kamenné.“ dala jim nápovědu San.
„Druhý Tsuchikage.“ odtušila dívka, které stála trochu stranou. Šéfka Travnaté vesnice pokývala hlavou.
„Správně. Teď ale běžte. Znáte trest za porušení pravidel.“ řekla jim San a zvedla se od stolu, aby jim otevřela dveře. Děti se na ní usmáli a opustili její kancelář.

Trojice ninjů bežela lesem. Nijak nespěchali. Jejich kolegové už by měli mít svůj úkol splněný.
„Co tady vůbec děláte, Jiraya-sama?“ zeptala se Sakura a vyhnula se větvi.
„Vracel jsem se z Kamenné, kde jsem byl zjistit, jak se prodávají má knížky. Věřili by jste, že je tam skoro nikdo nečte?“ rozohnil se Jiraya. Tsunami ucítila v hlavě tlak. Kdo asi volá? Že by Kakashi nebo Naruto?
„Sakuro, kdybych běžela proti stormu tak mě prosím strhni na stranu. Někdo mě volá.“ řekla Sakuře Dream a doufala, že ji Sakura slyšela, protože Ero-sannin si stěžoval na nečtenost jeho knížek celkem hlasitě.

„Ahoj Naruto. Děje se něco? Jste oba v pořádku?“ vychrlila Dream na Naruta, který stál uprostřed velkého sálu se dvěmi okny a dveřmi. Zděšeně se rozhlížel okolo. Když se tam objevila Tsunami, trhunl sebou.
„Ahoj, Tsunami. Já i Kakashi-sensei jsem v pořádku, ale za chvíli už být nemusíme. Podle hlídek se k Travnaté blíží Orochimaru a asi padesát shinobi.“ odpověděl jí Naruto a neustále se rozhlížel kolem.
„Proč zase on? Nemůže dát jednou pokoj? Kdyby nebyl tak silný, tak bych ho už dávno zatloukla do země.“ naštvala se Tsunami.
„Už jste našli San?“ zeptala se Dream Naruta. Ten souhlasně kývl hlavou.
„Fajn. Takže ji prosím vyřiď, ať připraví rakev. Ona už bude vědět jakou. Co s Orochimaru? San asi bude chvíli trvat, než schromáždí ninji, takže mi budeme zatím odvádět pozornost od Travnaté. A ještě ji varuj. Jiraya nemá dobrou náladu, takže jestli bude bojovat s tím odporným slizem, což on bude, tak úplně změní ráz krajiny a počasí. Jak znám San, tak určitě vesnici skryla, takže by to neměl být problém, ale radši ji varuj.“ pousmála se Tsunami.
„Proč má Ero-sannin špatnou náladu? Když jsme odcházeli, tak se choval celkem normálně.“ optal se ještě Naruto. Tsunami se začala smát.
„Prý se byl podívat v Kamenné, jak se prodává jeho Icha Icha a on to tam nikdo nečte.“ řekla po vlně smíchu Dream. Naruto si otřel obličej.
„Něco mě olízlo.“ prohlásil Naruto.
„Budeš muset jít.“ řekla Tsunami a položila Narutovi ruku na čelo. Naruto cítil, jak se jeho mysl vrací zpět do jeho těla. Tsunami si povzdychla a vrátila se do normálu.

„Teď máme větší problém, než je neznalost tvé knížky v Kamenné.“ zarazila Dream Jirayův dlouhý a smutný proslov, ve kterém vyhrožoval, že přestane psát.
„Kdo to byl?“ ptala se Sakura.
„Naruto. Teď ale k problému. K Travnaté se blíží Orochimaru a asi padesát shinobi.“ řekla pomalu Dream a dobře udělala, protože z části naštvaný a z část zklamaný Jiraya teď vypadal, že mu oči vypadnout z důlků.
„Cože?“ zeptala se Sakura a věřila, že špatně slyšela.
„Slyšeli jste dobře. Travnatá musí schromáždit síly, takže odvedeme na chvíli pozornost.“ oznámila jim Tsunami a radši se nedívala, jak se tváří. Namia a Salkin, kteří se vedle nich právě obevili, radostě zaštěkali. Tsunami je poslala i s jejich otcem se prospat.
„Dneska bude den soubojů.“ ozval se Jiraya a zrychlil tempo jejich běhu na maximum. Tsunami se Sakurou ho ale trochu zpomalily.
„Neplývejte Chakrou, Jiraya-sama. Nerada bych vás pak léčila.“ řekla mu Sakura.
„Léčení nebude třeba. Jeden zemře určitě, možná zemřeme oba.“ prohlásil Ero-sannin se vztekem v očích.
„Jistě, ale až Ororchimaru zabiješ, tak tě potom budu muset léčit, až to schytáš od mamky. Bude naštvěná, že ho nemohla dorazit.“ pousmála se Tsunami. Jiraya se Sakurou na ni nevěřícně pohlédli. Pak se taky usmáli a pokračovali vstříc velkému boji.