Nikdy neodešel
Chtěli jste pokračování k Vrátí se? a vzniklo tohle. Snad se bude líbit. :)
Celá Konoha stála kolem hrobu jejich hrdiny. Všichni v černém. Nikdo se nebál ukázat své slzy. Každý za něho plakal. Všem po tvářích cestovali slzičky. Tak jako on cestoval po všech zemích, aby ho našel. Trénoval, aby ho porazil. Nikdo nevěděl, jak vypadal souboj dvou nejmocnějších shinobi své doby. Nikdo až na dívenku a dvě ženy. Ty teď vzpomínaly na boj. Kdyby je tenkrát neuvěznil, dopadlo by to jinak. Kdyby... Tolikrát si tu větu opakovaly. Mohly mu pomoci.
„Copak copak, slavný uživatel Rinneganu už nemůže?“ vysmíval se klečícímu muži blonďák, kterému už se také podlamovala kolena.
„To ty jsi ten, kdo nemůže, Jinchuuriki.“ oplatil mu výsměch klečící vůdce Akatsuki. Namahavě se postavil na nohy. Už dva dny spolu bojovali. Boj na život a na smrt, který trvá tak dlouho je vysilující. Oba měli již mnoho zranění. Jutsu vykrylo jutsu, pěst zarazila pěst. Vyrovnaní soupeří, kteří kdyby se spojili, zničili by svět ve dvou vteřinách. Oni se rozhodli pro boj. Jeden kvůli moci, druhý aby ochránil vše, co mu bylo blízké.
Jeden po druhém přistupovali obyvetelé Konohy ke krásnému a květinami zakrytému hrobu, aby položili další květiny. Chtěli alespoň nějak vyjádřit svůj smutek a úctu ke svému Rokudaime Hokagemu. Dali mu ten titul po smrti. Pomohli mu splnit jeho sen. Sen, na který mu už nezbyl čas.
„Tohle nemá cenu. Přidej se ke mně. Společně budeme vládnout světu. Ušetříme tvé blízké.“ nabídl muž s mnoha piercingy. Muž s blonďatými vlasy smáčenými krví vypadal, že nad touhle nabídkou přemýšlí. Dvě ženy a ještě holčička, které byli uvězněné v zemi a nemohli vydat ani hlásku, se po sobě podívali vyděšenými pohledy.
„Víš, Peine, možná by to šlo, kdys bal někdo jiný a já nebyl já. Uzavřít s tebou dohodu a věřit jen tvému slovu? To bych musel vypít všechno saké, které je v Zemi Ohně.“ Ušklíbl se na potomka prvního shinobiho před sebou. Divačky souboje si oddechly a letmý pohled, který se odvážil vyslat blonďatý muž, je uklidnil.
„Jak chceš, Uzumaki Naruto.“ procedil skrz zatnuté zuby Pein a následovala bitva v taijutsu. Oba dva se skvěle kryli, ale i výborně útočili. Souboj zkončil zase nerozhodně.
„Ty ho porazíš, tati.“ zazubila se malá asi sedmi letá holčička. Cítila se podivně v klidu. Její otec neměl daleko ke smrti a ona se klidně usmívala. Blonďatý muž se na ní pyšně podíval.
„To víš, že ano, maličká.“ usmál se Naruto na svou dceru. Ta aktivovala Byakugan. To co viděla se jí nelíbilo.
Jako poslední k hrobu přistoupili tři ženy. Ta nejstarší z nich, položila na už tak velkou hromadu květin další. V ruce sevřela přívěšek, který mu kdysi dávno dala.
„Nemůžeš mne porazit!“ zakřičel Pein na svého protivníka.
„Jen slova.“ odvětil mu v klidu Naruto. Cítil, jak z něj pomalu vyprchává život. Věděl, že tuhle bitvu musí ukončit dříve, než zemře. Jeho mysl dostala nápad.
„Sbohem.“ řekl s pohledem do očí všem třem osobám, které byly uvězněny v zemi. Dvě z nich se zděsily. Ta nejmladší se usmála. Tušila, že její otec bude pořád s ní. Ať už živý nebo mrtvý. Svým úsměvem mu dodala sílu na poslední jutsu.
„Já sám tě neporazím. V tom máš pravdu. Ale co když tě porazí něco, co nemůžeš zabít? Něco co jsi nezažil a já za to teď bojuji? Proti tomu není obrana.“ pousmál se na svého nepřítele Naruto a dal si pravou ruku k jedné ráně, ze které mu vytékala krev. Pein netušil, co chce Naruto dělat, ale rozhodně to vypadalo, že se mu do žil vlila nová síla.
„Už víš, co tě porazí? Prozradím ti to. Má krev. Krev, ve které je láska a přátelství. Tyhle city nemůžeš zabít. Neznáš je a já tu kvůli nim teď tady stojím.“
Druhá žena položila na hrob také květinu. Miloval její úsměv a tak se i přes slzy usmála, aby mu mohla udělat radost.
Pein stál, jako přikovaný. Proti němu stál muž a v ruce mu rotovala nashromážděná Chakra. Rasengan. Tenhle byl něčím zvláštní. Nebyla to jen Chakra, která ho tvořila. Byla to Narutova krev, která se točila nad jeho dlaní. Pein se jen ušklíbl.
„Tohle mě má zabít?“ vysmíval se Narutovi. Ten se nenechal vyvést z klidu. Rychlostí blesku se rozběhl k Peinovi. Po dvoudenní boji byl Pein unavený a jeho reflexi se výrazně spomalili, takže se nestihl uhnout. Rasengan se mu zabořil do břicha a Peinem projela taková bolest, jakou si nikdy ani nepředstavil. Oba muži se podívali do očí toho druhého a padli na zem. Jeden s pocitem úlevy, druhý s vztekem a nenávistí.
Třetí dívka přistoupila k hrobu. Všichni na ni soucitě pohlédli. Bylo ji teprve sedm let a už neměla otce. Dokonce ho viděla umírat. Ten, kdo čekal, že bude dívka na dně a v depresích, teď překvapeně zíral na to děvče. Na hrob svého otce položila čistě bílý oleandr a otočila se ke všem obyvatelům Konohy.
„Mnozí z vás, si teď říkají, že je škoda, že se už nevrátil, ale mohu vás ujistit, že on nikdy neodešel. Nikdy neoputil Konohu. Vždycky ji bude chránit. A ani smrt mu v tom nezabrání. Kdyby tu teď byl, řekl by vám neplačte a já vám to říkám také. Jednou se s ním všichni setkáme. Každý jednou zemřeme. Ale dokud budeme žít, tak se musíme starat o to, aby byl na světě klid a mír. Zlo se nedá vytrhnout i s kořeny. Nikdy si nesmíte říci, že žijete v dokonalém světě. Jen co na to pomyslíte, vrazí vám někdo kunai do zad, aby vás probral ze snu. Tenhle svět nemůže být dokonalý a táta to věděl. Přesto však se snažil držet zlo pod kontrolou. Prosím vás, jako jeho dcera, nezmařte jeho úsilí a můžete-li, vždycky zvolte cestu těžkou a správnou, než cestu jednoduchou a špatnou.“ Vesničané najdnou viděli, kolik toho zdědila po otci. Považovali ji za malou holku. Teď jim však vyrostla před očima a oni poznali, že se našla další duše, která spojí jejich cíle a bude jim doávat něději. Dívka se otočila ke hrobu svého otce a se širokým úsměvem zašeptala:
„Od rána do večera budu trénovat, jíst ramen a až se znovu potkáme, tak budu silnější než ty. Pozdravuj ode mě dědečka, tatínku.“
Původně to mělo bejt strašně deresivní, ale po napsání toho se cítím spíš šťastně, než depresivně. Ale je na vás, by jste to posoudili. Dík za přečtení.
btw. Tohle je snad první povídka, u které mám pocit, že za něco stojí. Ale asi falešněj, že?
Nevěřím svým očím... Krásně jsi dokázala vystihnout co, co si teď myslím já... Opravdu, ale svým očím nevěřím. Mělo mě to rozbrečet, ale spíš mě to rozesmálo... Opravdu kráásný
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Tak teraz už neostalo len pri slzách v očiach... Teraz už som musela použiť aj kapesník...xD Bolo strašne pekné...Nádherné.
Tá jeho dcéra ako mala tú záverečnú reč...ach.Proste úžasné.
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
řídím se prostým pravidlem: správný autor mě musí umět svým popisem události buďto rozesmát, donutit přemýšlet nebo rozplakat...
Jsi pro mě tím správným autorem, takhle krásné dojemné dílko jsem již dlouho nečetla... jen tak dál, stala ses mou jednou z těch pár oblíbených autorů tady na konoze...
Je to vážně překrásný. Nebudu říkat, jak jsem to zvládla v poho dě, protože jsem brečela jko želva. Brečela jsem a přitom jsem se musela usmívat. To se mi snad nikdy nestalo! Je to překrásné!!!
http://www.zkouknito.cz/video_59020_hymna-yaoi-fanynek Aneb milujeme yaoi =3
TWINCEST FÜR IMMER!!!
No jo, dobrý autor nesklamal
Moc povedené
Quilibet fortunae suae faber
The Sealed Kunai - nejlepší dokončena Naruto FF
Je to úžasná jednorázovka jen je škoda že je Naruto mrtví.I když nemůže zase všude přežívat.Jak už jsem napsal(a ne jednou) je to moc pěkný.
[URL="http://www.theotaku.com/quizzes/view/1878/what_bleach_minor_character_are_you%3F"][/URL]
jeeeej je to kraaasne a mne sa to zdá byt depresivne ae nic si z toho nerob je to naozaj dojemne
(Áha! On už je! Ke druhýmu sedmý sem ještě nedošla, zatím mám otevřený povídky z 30.6. xDD)
(Ten začátek sem napsala před pěti minutama, hned jak sem tohle objevila. Teď bych se na vychechtanýho smajlíka nezmohla ...)
Já bych nikdy nezvládla zabít Naruta. A proto obdivuju ty, co to dokázali. Dokázali, zabili ho, a ještě mi do žil dali novou naději a ... nějakej radostnej pocit? Přesně to tam cítim. Šílenej smutek a úzkost v hrdle, který se objevily už v prvním odstavci, teď postupně střídají myšlenky na to, co vlastně přišlo ... Na to, že Narutova krev žije dál. V jeho dceři. A s ní nová naděje.
Tohle se vyrovnalo Vrátí se, ne, já nemůžu napsat co je lepší, protože obě dvě jsou perly tvých fanfikcí ... Vážně, myslim to zcela vážně ...
Jednu kritiku? Reflexy, ale to je detail, kterej jenom maličko kazí tu dokonalost ...
Když nevím, co špatnýho bych o tom napsala, většinou zbývá gramatika. Takže chápeš, že tohle bylo perfektní ...
Zuzi ... Nemám slov ... Už zase
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Na vyjádření moji vděčnosti, nestačí slova díků. Opravdu moc děkuju. On nikdy nezemřel, stejně jako naděje.
U reflexů jsem přemýšlela, podle jakého vzoru se to skolňuje.
A já jsem ti už zase neskonale vděčná, Mišu.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Musela jsem chvíli počkat, až si srovnám myšlenky a až uschnou slzy, přes které jsem neviděla na klávesnici a monitor. Krásně jsi dokázala vystihnout to, co je na životě nejdůležitější, když Naruto říká: "...láska a přátelství. Tyhle city nemůžeš zabít. Neznáš je a já tu kvůli nim teď tady stojím.“
Děkuji, Ailen.
Já děkuji tobě. Ne že by mě těšilo, že jsem tě rozplakala, ale jsem ráda, že to někoho tvého formátu natolik oslovilo. Děkuju.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Ne, to není falešnej pocit. Opravdu ne, protože tahle povídka opravdu stojí za přečtení. Mě nepřijde depresivní, možná ten první díl jo, ale tenhle ne...jeho dcera jako pokračovatelka jeho rodu a jeho snů...pro mě je to spíš povídka o tom, že i když odejde někdo, kdo byl důležitý, zase se najde jiná osoba, která má stejné cíle a stejné sny a bude pokračovat v jeho stopách...krásné Ailen
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Ty vždycky odhalíš, co jsem v té povídce chtěla říct. Moc děkuju. Jsem ráda, že sis to přečetla a je to pro mě pocta.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Já vám moc děkuju. Vyrazili jste mi dech.
San: Já ti mockrát děkuju za tenhle komentář, protože mě nevýslovně potěšil. A na jícen pozor, ten je dost podstatnej. Co kdyby sebekritika lezla třeba malíčkem? Děkuju.
nett: Tvá chvála mě moc hřeje u srdíčka, ale nepřeceňuješ mě trochu? Jedna z nejlepších autorek tady? K tomu mám ještě hodně daleko. Mockrát ti děkuju. Když mě pochválí někdo jako ty, tak jsem v sedmém nebi.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Nádhera, Ailie... nemám jedinou výtku...
Tady na konoze jsem přečetla už spousty povídek... ale jen velmi málo (tak plus mínus dvě) jsem doslova "žrala" přestože byly NaruHina... a tahle se k nim přidá, k mým oblíbeným...
Píšeš nádherně a já jsem moc ráda, že jsem tehdy na tvou povídku Jako tsunami klikla a začala číst díla jedné z nejlepších autorek tady...
je to skvely,z toho by se dalo udelat serie!!!
Wow.. to bylo prostě úžasný... dokonce mi to téměř vehnalo slzy do očí
Takovej můj sběr.. říká se to FF
....... OK já nikdy nezačínám tečkami ae tohle je takovej důkaz že mi vypadly oči!!! Mno tak jak začít... je to GALAKTICKÝ MEGAGENIÁLNÍ VELEÚŽASNÝ a vlkodlak ví co všechno ještě!!!!!!!!!!!!! Já-já... sakra vidíš co to se mnou děláš???!!! Ta tvoje sebekritika mi už leze jícnem tomu věř!!!!! Ta maličká má něco do sebe fakt že jo!!! Hmm... už nevim co víc napsat!!! Arigatou za tuhle povídku!!!!!
joo tak toe necoo!! krasny, mooc krasny *fnuk*
Aili, jasné, že sa to páči
Je to skvelé, a naozaj sa dá povedať, že je to pokračovanie...
Som rada, že si to napísala, je to nádherné dielko...
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.