Démon z dávných časů...

Takže lidičky tohle je moje první povídka... snad se Vám to bude líbit... snažila jsem se... pište komentíky ať vim jak jsem na tom...

Otočila jsem se a vrhla svůj kunai po vetřelci, co vyrušil moje bloumání světem. Vytáhla jsem další, ale nikdo tu nebyl. Byla jsem si tak jistá, že mě někdo sleduje. Pozoruje každý můj pohyb. Popošla jsem dopředu a rozhlédla se. Ucítila jsem nůž na krku a zastavila jsem se. „Tak neopatrná.“ pronesl hlas, který mi byl povědomí.
„Co tu děláš tak sama?“ ptal se hlas dál.
„Kdo jsi?“ zeptala jsem se a snažila se otočit na útočníka.
„Ty mě nepoznáváš?“ řekl hlas udiveně a otočil mě na sebe. Předemnou stál nikdo jiný než ten, po kom jsem toužila celé ty roky. Snažila se jej najít, vrátit zpět tam, kam patří. Nepovedlo se to a on teď tady stojí a je pořád stejně chladný.
„Sasuke.“ Vydechla jsem. „Vyrostla jsi Sakuro.“ řekl a sjížděl mě svýma černýma očima.
Hořce jsem se pousmála. „Možná. Proč jsi tady?“
„Mise.“ řekl chladně a vytáhl kunai. „Mise? Zabít mě nebo Naruta?“ řekla jsem chladně a vytáhla také svůj kunai. „Ne. Příště.“ ušklíbl se. „Jak můžeš.“ začala jsem smutně, ale najednou zmizel a objevil se zamnou. Chytil mě za pas a otočil k sobě. Držel mě tak blízko u sebe. Nechápala jsem proč tak najednou. Nikdy jsem ho nezajímala. Naklonil se blíže a pošeptal mi. „Jak můžu? Můžu vše, Sakuro.“ řekl tajemně a mě při těch slovech zatrnulo v břiše.
„Ne. Hodně věcí se změnilo.“ řekla jsem a odhodila ho od sebe. Udiveně se na mě podíval a změřil si mě. „Tak přeci jen nejsi tak slabá jako kdysi.“ pronesl chladně Sasuke a usmál se. „Ještě se setkáme, Sakuro.“ neslo se ozvěnou. Sasuke byl zase pryč.

Běžela jsem zpátky do vesnice. Vtrhla jsem do pracovny Tsunade-sama. Právě se prohrabovala papíry a klela. „Sakra, kde to může být?“ nadávala Tsunade. „Nejdříve se klepe.“ upozornila mě zpod papírů. „Já vím, Tsunade. Je to ale důležité.“ spustila jsem naléhavě. Tsunade se usadila do svého křesla a podívala se na mě. „O co tedy jde?“ Vyčkávala. „Jde o Sasukeho. Je tady. Setkala jsem se s ním.“ vychrlila jsem na ní. „Cože?“ řekla Tsunade a vstala od stolu. „Přiveď mi Naruta a Kakashiho.“ rozkázala po chvilce Tsunade. „Hai.“ odběhla a za chvíli přišla s oba muži.
Tsunade už zase seděla za svým stolem a přemýšlela. „Je na čase. Myslím, že už budeš dostatečně připravená Sakuro. Přijmou tě.“ pomyslela si Tsunade. Její myšlenky přerušili tři příchozí, pro které si poslala.

„Nechala jsem si Vás zavolat kvůli nové misi a kvůli informaci co přinesla Sakura. Jak jistě víte, objevil se zde Sasuke. Je na čase začít něco dělat, než se to vymkne z rukou.“ Začala Tsunade. „Kakashi ty budeš s Narutem hlídat okolí. Myslím, že se něco chystá. A ty Sakuro, po tvém perfektním výcviku, se pokusíš dostat do Akatsuki.“ pronesla Tsunade a všichni tři jsme otevřeli ústa.
„To jako.. jako ... Akatsuki?“ zařval Naruto.
„Zvládneš to. Je to tvůj úkol.“ řekla Tsunade.
„Ale Tsunade, do Akatsuki se svými schopnostmi nedostanu.“ pronesla jsem naléhavě.
„Jistě že ano. Odblokovala jsem ti veškerý tvůj potenciál. Jseš stejně nebezpečná jako je Orochimaru, Pain nebo sám Sasuke.“ vysvětlila Tsunade.
„Ale.“ začala jsem znova.
„Ticho! Je to tvůj úkol.“ rozkázala Tsunade a sedla si za svůj stůl. „Můžete jít. Kakashi a Naruto, Vy mi budete podávat hlášení.“ řekla a my sme jen odešli.