Deštná noc

Létat... Jen tak si letět a na nic nemyslet!

Stála na střeše budovy a hleděla do uliček pod sebou.

Tak krásný klid!

Modré oči sledovali procházející postavy, vypadající odsud nepatrně, jako ptáčkové. Všichni vypadali tak šťastně a spokojeně!

Toužila natáhnout dlaň a sevřít nějakého človíčka v náručí. Dát mu najevo svou náklonnost a lásku, protože ona milovala vše živé!

Avšak... Nebylo by na škodu, i když třeba jen na chviličku, milovat někoho více, než je obvyklé. Dát mu celé své srdce a na oplátku si vzít to jeho a zahnat samotu chladných, deštných nocí.

Láska. Tak se jmenuje ten překrásný pocit.

Třeba, kdyby na chviličku dokázala létat... Zaletěla by kamkoliv a postupně obletěla celý svět!

Zafoukal silný vítr a obloha se zatáhla.

Bude pršet! Pomyslela si dívka. Dost už snění! Seskočila do ulice mezi procházející postavy a aniž by ji byla věnována jakákoliv pozornost, schovala se pod výklenek u jednoho z domů. Chvíli poté začaly vyschlou půdu bičovat prudké kapky deště. Jako vždy, nemýlila se.

Ženy překvapeně zapištěly a pokusily se zakrýt si hlavy, nebo se rychle schovat do domu. Muži se povětšinou rozesmáli, nebo následovali své družky.

Dívka, skrytá pod výklenkem, sledovala vzniklý chaos. Občas stačí tak málo k narušení té pohody...

„Kushina Uzumaki?“ Uslyšela za sebou mužský hlas. Otočila se tak rychle, až kolem ní její dlouhá záplava vlasů opsala oblouk svými konečky. Je to znamení? Hlas patřil mladému, blonďatému ninjovi, za nímž se táhly tři, značně unavené dětské postavy.

Je to jejich otec? Vypadá dost mladě... „Máte zájem o zdejší vírové lázně?“ Optala se a ukázala na ceduli vedle sebe. Nikdy neměla ráda samotu o deštných nocích. Kdyby tu tak chtěli přespat...

„Ne.“ Zamítl razantně muž a snažil se nedívat do tří párů naštvaných očí, které se na něj poté upřely.

„Jste si jist? Je to rarita po celém okolí! Vaše dcerka by jistě měla zájem, že?“ Usmála se na rozkošnou hnědovlásku, která nadšeně pokývala hlavou. Její otec se však zatvářil ještě více odmítavě.

„Vypadám snad tak staře, abych byl její otec?“ Zatvářil se naoko uraženě.

„Odpočinek v našich lázních by vás jistě omladil!“ Zasmála se Kushina. Věřila tomu, že budou souhlasit. Déšť přeci přináší štěstí! „A víte co? Že jste to vy, udělám vám poloviční slevu na děti!“ Přidala.

„Již jsem řekl, že opravdu nemám-“

„K večeři si můžete objednat rybu, chycenou přímo v našich řekách! Věřte mi, je to skutečná lahůdka...“

„Slečno, posloucháte mě? Je mi to líto ale-“

„Vír, který víří vodu v našich pramenech má blahodárné účinky na ztuhlé svaly a promrzlé kosti!“ Dejte mi šanci!

„Víte...“

„Věřte mi, neprohloupil by jste!“ Prosím!

„No, nejspíš nemám na vybranou...“

„Opravdu? Mám takovou radost že nejsem sama!“ Potřásla kvapně návštěvníkovi rukou. „A jak se vlastně jmenujete?“

„Já jsem Rin!“ Promluvilo děvčátko. „Tohle je Obito-kun a támhleto Kakashi.“ Ukázala na své společníky. „Jsme ninjové z Ohnivé země a tohle je náš sensei, Namikaze Minato-san.“

„Hey, Rin. Neřekla's toho už docela dost?“

„Mlč!“

Krásná noc. Dnes bude jistě krásná, deštná noc!

„Promiňte, jste tedy opravdu Kushina?“

...