Tytanyk 001 - Prolog

Vážení čtenáři!
Vítejte na palubě Tytanyku pod velením kapitánek hAnko a Cornellie!
Užijte si plavbu a nekrmte žraloky, děkujeme!
Jo, jen taková poznámka: Tahle šílenost vzniká tak, že každá z nás napíše třeba odstavec, nebo stránku (podle toho, na kolik vystačí inspirace), nakonec to projdem, vychytáme mušky a na světě je další díl!
--------------

Na růžově vytapetovaných zdech visely kýčovité fotografie květin. V krbu s obložením z fialkových dlaždic vesele plápolal oheň. Stoleček s krajkovým ubrusem zdobila vysoká váza, rovněž v růžovém provedení.
Náhle se pokojem rozlehl dětský hlásek: „Babí! Babičkó!!! V televizi ukazují obrázek nahé paní, která vypadá přesně jako ty zamlada!“
Drobná stařenka v růžovém župánku, s natáčkami v hustých šedivých vlasech, se přišourala k obrazovce.
„Ajta krajta!“ zvolala a padla do elegantního lila křesílka s plyšovými opěrkami.
„Babííí,“ protáhla zvědavě černooká holčička. „Ty o tom snad něco víš?“
Vrásčitá dáma si olízla vyprahlé rty (nos, obočí a čelo... s jejím dlouhým jazykem se nebylo co divit): „Život není jednoduchý, milá Itachi...“
Itachi obrátila oči v sloup a spustila na babičku: „Nechceš zase, doufám, začínat s tou přednáškou na téma chovej-se-slušně-a-vyhýbej-se-všem-chlapům-jsou-to-zvrhlá-hovada?“
„Ne, ne, myslím, že to už jsem ti vysvětlila dostatečně. I když to spolu hodně souvisí... Teď ti prozradím jedno velké tajemství – tvoje maminka, Sasuke, není dcerou tvého dědečka.“
Po dramatické pauze se malá Itachi začala svíjet v hysterickém záchvatu smíchu: „No babí! To je fakt novinka! Toho si přece musel všimnout každej, kdo není slepej anebo na hlavu!“
Nevěrná babička pohlédla na svou svatební fotografii na krbové římse. Nevypadala jsem tehdy zase tak špatně, pomyslela si. Dlouhé černé vlasy jí splývaly na ramena, fialové šaty zvýrazňovaly krásu bledé pleti. Pod tenkou látkou se rýsovalo vystouplé bříško... Vedle ní stál vysoký muž v tmavém obleku a šťastně se usmíval...
Ze vzpomínek ji vytrhlo vnuččino brebentění: „Tak řekneš mi, kdo je můj pravej děda?“
„No tak si pěkně sedni,“ vzdychla, sundávajíc si natáčky z hlavy...

--------------