Pokušení lásky 01

Tak ještě před tím než odjedu sem vkládám další kapitolovku:
Kakashi se cítí osamnělý a zanedbávaný, navíc svou oblíbenou knihu dočetl a nové Itcha Itcha je v nedohlednu. Jednoho dne se vydá na oslavu v Konoze a cestou najde malé koťátko. Komu patří? Jak změní malinký tvoreček osud slavného kopírovacího a osamnělého ninji? Pozná konečně kouzlo lásky a potká ženu svého života! Kakashi se stane šťastným, ale jen do doby, kdy se na scéně objeví další žena. Itadakimasu

Upozornění:zatím nic moc ....

Chladná noc, kterou po sobě zanechalo denní sychravé počasí, byla prosmutněná a tmavá, jako jeho srdce. Byl osamocen a tolik by chtěl pocítit něčí blízkost. Všichni, kteří jdou tam, na ulici, se baví a ani neví, že on není nijak veselý ani šťastný ze slavnosti, která se právě koná, sám jde po ulici a v ruce svírá svoji knihu …. dočetl ji. Jeho duše se sevřela. Nikdo na něho nemyslí, nikdo za ním nepřišel, žádný přítel, a opět pocítil sevření a úzkost. Je to jím, že je naplňen pocitem samoty nebo mu to tak jen připadá. Stále chodí na mise se svými studenty a nemá moc času pro sebe, svů osobní a milostný život. Kdyby také cítil to cosi, čemu se říká …. to slovo …. i vyslovit jej je těžké …. „láska.“ povzdechl si. Láska je kouzelná magie, a i když je zima a může i jakkoli mrznout, tak přes to všechno stále může cítit teplo. Kdyby ho alespoň někdo přišel navštívit, kdyby ho někdo oslovil, objal, pohladil, ba i políbil, už by nekypěl tou prázdnotou a konečně by ho nenaplňoval pocit méněcennosti a osamnění. Samota je něco, jako zima bez sněhu, jako kniha bez písmen, jako moře bez kapky vody. Už to dál nesnese a musí odejít pryč, pryč od samoty.

Knížka stále pokrývá místo, kde se nachází jeho srdce. Bolí ho, když potkává davy lidí, kteří se baví, smějí se, vidí páry, které se objímají a jejich polibky, polibky, které ho bodají u srdce. Kolem může být a chodit mnoho lidí, stovky, tisíce, miliony, a on se stále cítí sám. Už nikoho nevnímá.

Zabočil do jedné z mnoha malých uliček. Byla tak tmavá a temná, připadal si jako ve svém srdci, jako by konečně našel místo, které by se k němu hodilo.
Usadil se na studené vlhké zemi, opřel hlavu o zídku domu a pozoroval nebe. Kdyby tak mohl být hvězdou a jen tak si plout po noční obloze, bez práce, bez starostí, bez prázdnoty … bez samoty … mezi ostatními hvězdami. Najednou jeho pohled upoutala hvězda … padala.

Díval se tak dlouho, dokud nespadla. „Přeji si …“ vyslovil … celé přání ví pouze on sám.

Chvilinku pozoroval místo , kam letěla a pak …. „Co to je?“ uviděl něco, co ho donutilo vstát. Přeběhl po malé cestičce a pak spatřil ono zvířátko. Leželo nehybně, tam na té cestě. Klekl si a jemně ho pohladil po hlavičce, mělo zakrvácený levý bok.
„Copak se ti stalo … koťátko?“
Honem držíc ho v rukách utíkal k nemocnici. Tam pak šel za sestřičkou, která se ho snažila ošetřit. Byl u toho, když toho malého tvorečka léčila. Nakonec se podařilo koťátko zachránit.
„Dostane se z toho.“ oznámila sestřička. „Za dva dny si pro něj můžete přijít.“
„Ale ono není moje.“ řekl, „našel jsem ho, leželo na cestě, v jedné ulici.“
„Aha, tak … musíme najít osobu, které patří.“ upozornila sestra a on kývl.
„Dobře ….“ podíval se na koťátko a uvažoval, že kdyby se nikdo nenašel, tak by si ho možná nechal… aspoň by už nebyl sám.
„Dám vědět Hokage.“ oznámil a odešel.

O chvíli později byl už před kanceláří Hokage a čekal na přijetí.
Po chvilce (nekonečného) čekání Shizune otevřela dveře a oznámila, že už má Tsunade čas.
„Tsunade - sama.“ kývl hlavou.
„Kakashi …. copak se stalo?“ podívala se na něho překvapeně Hokage.
„Jdu z nemocnice a … našel jsem bílé koťe a nevím komu patří, měli bychom najít jeho majitele."
„Bílé? No zkusím se zeptat, čí by mohlo být. Shizune máme novou misy pro geniny!" volala Tsunade a pak se otočila zpátky na Kakashiho, "oni už majitele najdou. A jak to, že nejste na slavnosti?“ zeptala se a přitom si povšimla jeho zasmutnělému výrazu.
„Nějak se mi ... když jsem tam šel, našel jsem to koťátko ... přišel bych pozdě."
„Utíkejte, musíte se jít bavit, nebojte, já už se o to postarám, stejně tu mám práce tak akorát dost, takže dnešní slavnost vynechám.“ pobízela podrážděně Kakashiho a on po následném „Hai!“ odešel z místnosti.
Noční Konoha byla v plném proudu. Na náměstí bylo spousta lidí, co sledovalo vystoupení na pódiu. Není divu, že se tu sešlo tolik lidí, slaví se nový rok a za okamžik …
„Kakashiiii.“ poplácal ho neznámý na zádech.
„Ahoj Iruko,“ hlesl Kakashi, „ kde máš Naruta?“ zeptal se.
„No …“ na okamžik se odmlčel a přemýšlel, „nevím, možná je s Jiraiyou."
„…“
„A co ty tu tak sám?“ zeptal se starostlivě.
„Ani nevím, je pro mě nuda být doma, a tak jsem si myslel, že tady bych snad našel trochu víc zábavy, ale heh, spletl jsem se.“ jeho zasmutnělý výraz Iruku vyděsil. Nikdy nebyl tak smutný, Kakashi se vždy usmíval.
„Už vím co ti chybí.“ šibalsky se na něho podíval. „Společnost příteli a ženská společnost, potřebuješ známost … někoho ti najdu.“ uchychtl se.
„Nech toho, ty už si pil viď? ….“pousmál se Kakashi.
„Pojď, támhle jsem někde viděl skupinku pěkných holek…“ zazubil se Iruka a táhl Kakashiho za sebou. Mířili k oněmu hločku, když v tom najednou na podium přiběhla podivná baletka.
Baletka????
„Iruko, podívej.“ zatahal ho Kakashi za rukáv, „Naruto určitě s Jirayiou není.“ jejich pohledy zamířily na podium.
Beltka, jako srnka (spíš jelen) malinko obtloustlá (vypracované tělo), které padly šaty přimo na míru, růžově zářila a pobíhala na podiu.
„Řekni, že to není pravda.“ kroutil hlavou nad zjevením Kakashi.
Iruka jen stál s otevřenou pusou a vykulenýma očima, při pohledu na tančící (kulhající) baletku.
„Jiraiyo …. ty idiote ….“

***

Poznámka:hih ... nebojte, nejsem divná, njn zase se objevila kočka ... nevím co s nima mám, ale hodilo se mi to tam
prosím komentíky