"....Pro vás....."

„Víš, nechci tohle všechno ničit... tvou maminku miluji víc než svůj život a jsem si jist, že i ty ji budeš nebo už miluješ stejně. Dala ti život. A ty ji musíš chránit, až tu nebudu! Nechci ti tvůj život ničit, ale... jsem Hokage a... mojí povinností je ochraňovat mou vesnici. Proto to musím udělat. Doufám ,že jednou budeš alespoň trochu po mně a že tvoje maminka... ti o mě řekne i něco dobrého. Teď mě asi nenávidí. Ani se jí nedivím... tolik se těšila na to, až přijdeš na svět a budeme rodina. Já, ona a ty! Ale pak se tady zjevila ta zrůda. Kyuubi no Youkou. Ten démon zabil už tolik lidí. Nyní mám ale jutsu, které by ho mohlo porazit!“ promlouval blonďatý ninja na malé miminko, které svírala žena, již nesl v náručí.
Pomalu šel po schodech, až k jakési jeskyni na vršku hory. Celá cesta byla osvícena svícemi. Za nimi tiše kráčel postarší muž.
Došli až na vrchol. Muž položil ženu na deku do rohu místnosti a něžně jí sebral miminko z náručí.
„Ne, prosím, nedělej to!!!!“ zaprosila plačtivě.
„Promiň mi to... ale jinak to nejde !!“ odpověděl jí a snažil se utišit maličké dítě.
„Minato, nedělej to!!! Je to tvůj vlastní syn!!! Nemůžeš mu to udělat! Zničíš mu tak život a navíc... zničíš ho i sobě!“ nevzdávala se dál žena a s vypětím všech sil se postavila. Hned na to ale zavrávorala.
„Pozor, Kushino! Musíš si dávat pozor... vždyť jsi právě porodila!“ zavrtěl hlavou šedovlasý muž a pomalu ji posadil. Sáhl jí na rozpálené čelo a přikryl její rozklepané tělo.
„Jiraiyo, musíte ho zastavit! Jedině vás poslechne! Nemůže mi přece vzít Naruta. Vždyť se teprve před chvilkou narodil a on už mu chce zkazit celý život! A navíc jeho to zabije! Nechci ho ztratit!!! Tak dlouho jsem čekala na rodinu a když už ji konečně mám, tak ji mám zase ztratit???“ rozplakala se ještě víc Kushina a s očima plnýma naděje pohlédla na Jirayu.
„Kushino, já... musím souhlasit s Minatem,“ odpověděl tiše a sklopil zrak, aby se nemusel dívat do jejích beznadějných očí.

Minato mezitím položil Naruta na zem a kolem něj rozestavil spoustu svíček. Pomalu a trpělivě mu začal na holé bříško kreslit jakési značky. Nakonec z toho vznikla spirála.

„Proč... proč jste všichni proti mně?!“ vyhrkla Kushina a znovu vstala. Jiraya ji znovu chytil, ale ona se mu vytrhla.
„Já si svého syna nenechám vzít!!!“ řekla tvrdohlavě a rázným krokem se vydala se směrem k místnosti, kde zmizel Minato s Narutem v náručí.
Přidržovala se zdí a pomalu, vrávoravě došla do druhé místnosti. Na zemi uviděla svého syna a nad ním skloněného svého muže.
„Minato... prosím!“ zakoktala a zhroutila se k zemi. Minato se rychle otočil a bleskovou rychlostí ji zachytil. Podíval se na její uplakanou, přesto však nádhernou tvář. Koukala na něj očima, které kdysi tak zářily a jiskřily. Teď však jako by byly zakalené.
„Kushino, já... dělám to pro vás... pro celou vesnici, ale hlavně pro tebe a pro něj!“ zašeptal jí do vlasů a políbil na čelo.
„Miluju tě, lásko moje!“ dodal, a při těch slovech kývl na Jirayu, který vzal rudovlásku do náruče a odnesl ji pryč.
„Nedělej to!“ uslyšel ještě naposled její tiché zasténání.
Přešel znova k malému a pohladil ho po tvářičce.
„Promiň mi to!“ zašeptal a zvedl se.

„Vážně to chceš udělat?“ ozval se Jiraya, opírající se o stěnu. Minato rozhodně přikývl.
„Byl jsi můj nejlepší žák,“ řekl Jiraya a objal ho kolem ramen.
„Postarejte se mi o ně! A ještě něco... chci, aby byl Naruto uctíván jako hrdina... ať si všichni pamatují, že zachránil vesnici!“ řekl a naposledy se podíval na svého vytouženého syna.
„Neboj se,“ pousmál se smutně Jiraya a Minato se vydal z jeskyně.

Už z dálky slyšel ječení a bolestné vzdechy. Musím to udělat! blesklo mu hlavou. Přišel až dolů k bojišti. Ta zrůda je strašná! pomyslel si a koukal na rozzuřenou lišku ničící vše, co jí přijde pod tlapy.
Udělal pár pečetí a vyvolal obří ropuchu. Na jejím hřbetě se vynesl vysoko vzhůru. Teď už ho liška zpozorovala.
Začal pomalu dělat pečetě.
Promiň, lásko... promiň, synu. Ale já to musím udělat! Musím to udělat, abych chránil všechny ty, co tu žijí... ale taky abych očistil smrt těch, co ta zrůda zabila. Prosím, vzpomínejte na mě v dobrém! pomyslel si. Sice mu to trhalo srdce, přesto však vykřikl ta slova. Ta slova, co ho připraví o život a zničí ho tomu malému...
„Shiki Fuujin!!!“
Krajina, jeskyně, prostě všechno se zalilo oslňujícím světlem. Ozvalo se mnoho výkřiků. Pak hrozivé zařvání Kyuubiho. A pak to všechno pominulo. Ninjové se bojácně rozhlíželi po okolí. Kyuubi byl pryč. Všichni propukli v jásot.
„Ta... tady je Hokage-sama! Doktora, rychle!!!“ vykřikl kdosi a sám poklekl vedle nehybného Minata. Ten nejevil žádné známky života, přesto se však... usmíval.
„Je mrtvý,“ pravil tiše lékař, když po asi desetiminutovém ošetřování smutně odtáhl své ruce.
Všichni posmutněle ztichli. Drželi ticho za svého Hokage... za toho muže, co je zachránil, a sám se pro ně obětoval.

„Kushino!!!Je to za námi!!!“ vykřikl radostně Jiraya a vzal ji za chladnou ruku.
„Kushino?“ mírně s ní zatřásl.
Nic. Znovu s ní zatřásl, tentokrát ostřeji. Opět žádná reakce.
„Kushino, tak vstaň!!!“ vyjekl tiše Jiraya, bylo však pozdě. Jiskřičky v jejích vždy tak veselých a povzbuzujících očích navždy vyhasly.
Jiraya se s těžkým srdcem zvedl a přešel k plačícímu dítěti.
„Neboj se, Naruto! Jednou budeš stejně dobrý ninja jako tvůj otec!“ promluvil k němu a zmizel.

O několik let později.

„Naruto, proč jsi pomaloval hlavy Hokage? Víš přece, kdo to byli, ne?“ zeptal se vysoký muž vysmátého blonďáčka.
„Ale no jo... a nejlepší byl Čtvrtý! Taky jednou budu takový!!!“ odpověděl a zahleděl se na sochy. „Jsem Naruto Uzumaki a jednou se stanu Hokage!“