Romeo a Julie po Narutovsku 8

Na potemnělém místním hřbitově ještě nikdy nebylo tolik návštěvníků. Tedy, živých návštěvníků. Těch mrtvých tam samozřejmě bylo mnohem více. Dokonce s nahlášeným trvalým místem pobytu.
Zpoza křoví se vyloupla tmavá postava. Hned za ní další. Ve svitu měsíce se zaleskly modré vlasy.

Už jsem říkal, jak v měsíčním světle vypadám úžasně? Ne? Tak teď už to víte…

Sasuke Uchiha a Chouza Akimichi se potichu plížili k rodinné hrobce Uzumaki, když tu zaslechli jakýsi šramot, vycházející přímo z toho směru. Sasu se zarazil a gestem naznačil Chouziemu (v tom jsem nevinně! xD), aby byl zticha. Přikradli se ještě blíž, až konečně spatřili a zaslechli další noční návštěvníky hřbitova.
"Tak Kabůtku, kosti jeho příbuzných už máme, teď krev nepřítele uzmutá násilím…na…pořež mě tím nožem, dělej, nemáme čas do zítřka…"
"Ale Orochimaru-sama, musíte se přece bránit…"
"No jo no jo, dyť už utíkám… Ááá, někdo mě chce bodnout, co mám dělat? Pohni ty budižkničemu! Jau, on mě násilně bodl a sebral mi krev! No počkej, Kabutáne! To bude nejméně hodinové mučení."
Chvilku bylo slyšet jen bublání kotle, který stál přímo před Uzumakovic hrobkou. Vedle něj poskakoval Kabuto Yakushi alias Ten, kdo je bez brejlí jak Esmeralda a lord Orochimaru alias Ten, jehož ksicht je jak přejetý banán s hadíma kontaktníma čočkama.
"Pojď sem, Kabutáne! Teď ti ufiknu ruku."
"Néééé!"
"Jóóóó!"
"Ne ne."
"Jo jo."
"Prosím, nedělejte to!"
"Bohatým beru, na tebe s**u. Dělej, pojď sem!"
Lord Orochimaru odněkud vytasil dvoumetrovou sekeru, rozmáchl se a usekl Kabutovi poslední zdravou ruku. Chudák Yakushi o tu první přišel ve Vietnamu a třetí mu upadla sama od sebe. Jak byl Kabůtek na "odcizování" svých končetin zvyklý, tak ani nemukl a sám ještě svou useklou ruku zvedl a přihodil do kotle.

Moment! A jak to asi udělal, když už mu žádná ruka nezbyla?

"Teď už tam musíme jen položit Naruta a bude zase zpátky mezi živými."
"Ale mistře, bude stejně hnusný jako vy!"
"Co si to dovoluješ? Já jsem krásný jako jarní kvítí…"
"No jasně. Jarní kvítí, které tak trochu hníti, že?"
V tom Chouza našlápl na suchou větvičku, která hlasitě praskla..
Hůř už na jejich přítomnost upozornit nemohl. Yakushi už z nedostatku krve a nervového šoku omdlel a Sasuke hrdinně vyskočil zpoza křáku. Naskytl se mu hrozný výjev. Lordík držel v náručí Narutovo mrtvé tělo a chystal se ho hodit přímo do kotle.
"Ty hajzle! Okamžitě ho polož!" zařval Uchiha.
"Ne! Naruto obživne a bude jenom můj! Můj milášek!"
Sasu se naježil zlostí a vytáhl svůj klacek…eeh…myslím tím katanu, samozřejmě. Namířil ji na lorda.
Ten se posměšně usmál a vytasil jako pravý borec. Vyhodil svoji kovovou pomůcku do vzduchu, stokrát s ní zatočil jako mažoretka, zase ji vyhodil do vzduchu a výsledný dojem zkazil jen tím, že se píchl do oka. Pak katanou zamířil na černovláska.
"Připrav se na smrt!"
"Proč si myslíš, že jsem tady přišel s jedem v kapse, ty kreténe? Ale než se otrávím jako prachobyčejný nečistokrevný potkan, tak tě pošlu přímou linkou do pekla!"

Wau! Dost dobrá drsňácká hláška!

A pak propukl boj. Byl fakt drsný… Sasua spalovala silná nenávist a propůjčovala mu skoro nadlidskou sílu a tak se nebylo čemu divit, že brzy jeho protivník ležel na lopatkách.
"Tak jaký je odtamtud výhled, co, ty bastarde?"
"Ujde to. Škoda, že nemáš sukni, byl by ještě lepší."
„CHIDORI NAGASHI!“ *dead Orie*

Původně jsem ho chtěl ušetřit, ale dost mě tím sdělením naštval.

"Hej Chouzo, pomoz mi ho hodit támhle do toho rozkopaného hrobu!"
Chouzie se k němu neochotně přišoural, popadl Orieho za ruce, Sasu za nohy a hodili ho do nedalekého otevřeného hrobu.
Kdyby předem věděl to, že ho jen tak někam hodí, jistě by se raději odpravil sám a někde do hezkého hrobečku na hadím hřbitově, kam by mu Kabutínek každý den nosil čerstvé kytičky.
Sasuke se zarazil. Přišla ta chvíle. Otočil se na Chouzieho. "Řekni mým rodičům, že jsem je miloval tak, jak jen může nenávidějící syn milovat. Řekni, že jsem Naruta zbožňoval a že už jsem bez něj nemohl žít. A řekni bratru Kakashimu, že měl pravdu a že jsem porušil jedenácté přikázání a všechno zkurvil. Sbohem."
Chouza se vzlykotem odběhl. Bál se totiž, že mu zavřou v hospodě.
Černovlásek přešel k Narutovi, ležícímu na zemi. Jemně ho zvedl do náručí a odnesl zpět do rodinné hrobky. Položil jeho tělo na oltář obklopený květinami a jen se na něj díval. Vychutnával si ten poslední pohled na tělo člověka, který dal jeho životu smysl.

Tehdy jsem si také uvědomil jednu věc - že Narutovi děsně sluší růžová. To zjištění mnou hluboce otřáslo.

Naklonil se ke svému manželovi, naposledy vdechl vůni jeho vlasů, naposledy políbil ty smyslné rtíky. Sáhl si do kapsy a vytáhl jed. Jediným loknutím ho vypil, chytil Naruta za ruku a naposledy se kochal pohledem na jeho krásu. Pomyslel si, že je škoda, jak málo času spolu strávili…Ale byly to nejkrásnější dny jeho života. Usmál se a pak zemřel.

Naruto Uzumaki zamžoural do tmy. Cítil se trochu ztuhle, ale jinak na něj lektvar bratra Kakashiho neměl žádné vedlejší účinky. Jen kdyby věděl…
Posadil se a v tom si uvědomil, že ho někdo drží za ruku. Ve slabém měsíčním světle spatřil lesk modrých vlasů a srdce mu poskočilo radostí. Jeho Sasáček si pro něj přišel! Jemně s ním zatřásl, ale udivilo ho, když se Sasuke z oltáře svezl na zem.
"To snad ne! Bratr Kakashi tě opil! On si prostě nedá pokoj! Vstávej, miláčku! Musíme utéct!" řekl Naru.
Jenže Uchiha nijak nereagoval. Když si ho Naruto prohlédl blíže, pochopil. Pochopil, že jeho manžel již není mezi živými.

Určitě ho to muselo šíleně zarmoutit!

"Sasuke! Ty pako!"

Eh?

"Cos to provedl? Proč ses zabil? Ty kreténe jeden!"

To byl určitě následek šoku…

"No počkej! Až se zabiju, tak tě na onom světě zabiju! Ale to už vlastně budeš mrtvý…no a co! Zabiju tě znovu! Proč? Proč? Co tě k tomu vedlo? Určitě za to může bratr Kakashi… zase něco zkazil. Přísahám, že ho budu až do smrti strašit! Vsadím se, že když ti posílal toho orla, byl určitě namol. Ach! Jdu spáchat sebevraždu! Moment! Sebevražda je hřích a za to bych skončil v pekle. Tak to teda ne! Sakrblé! Musím sehnat někoho, kdo mě ochotně zabije. Hm…mám to! Fugaku Uchiha! Stačí, když mu trochu pošlapu trávníček a smrt mám jistou. Počkat! On je teď určitě šíleně nešťastný, že jeho syna vyhnali z města…Takže třeba ztratil tu svoji agresivitu. To je teda situace…"
Jak tak Naruto přecházel v hrobce sem a tam, nedával pozor na cestu, zakopl…a napíchl se přímo na ozdobný meč, kterých bylo po obvodu hrobky nespočet. Nechápavě se podíval na meč, procházející jeho hrudí a pak se vítězně usmál.
"Sasáčku! Už jdu!" zněla jeho poslední slova. Pak Naruto Uzumaki zemřel.

Béééé! Smrky smrk! Fňuky fňuk!