Konohamaru zlobí 4: s Kakashim to nehne

Kony zase zasahuje…počtvrté. Doufám jen, že vás tím těžce nenudim.?

„Cože? To máme vás?“ Zděsil se Konohamaru, zatímco Moegi se přátelsky uculila. Nevěděla proč, ale tenhle muž se jí vždycky líbil.
„Taky z toho nejsem zrovna nadšenej. Doufám, že nejste takoví idioti jako ti z týmu před vámi. I když je pravda, že ten jako jediný jsem nechal projít. Nevím, proč jsem to udělal. Musela to být jedna z mých slabších chvilek. ….Už si vzpomínám, to jsem měl tenkrát čerstvě vydaný román od Jiraiyi, byl jsem do něj opravdu hluboce začtený a nějakým nedopatřením jsem souhlasil s tím, že složili zkoušku.“
„A Kakashi-sens….“
„Hej senseii, co máte pod tou maskou?“ Zeptal se drze a bez okolků Konohamaru.
„Cože? Na tohle se nesmíš ptát, není to ve scénáři!“
Co mám teď sakra říct? Budu kvůli tomu klukovi muset improvizovat.
„To vědí jen tři lidi na světě – já, moje mamča, ať je jí země lehká, a Kishimoto, který nás všechny namaloval. A tebe obzvlášť otravně. Když mi dokážeš vzít jednu tuhle rolničku, tak ti to řeknu,“ slíbil Kakashi a zacinkal mu rolničkami před nosem.
To si piš, že ti ji seberu, ty strašáku. Musím to vědět. Beztak tam má velkej zahnutej frňák, nebo mu možná taky non-stop teče nudle jako Udonovi a stydí se za to, tak nosí masku.

Zhruba o hodinu, dvacet tři minut, čtrnáct a půl sekund později na cvičišti 2.
„To jsem si mohl myslet.“ Idioti.
„Hééj senseii, hned mě odvažte! Tohle přece nemůžete! Víte vůbec, kdo já jsem?“
Řekl sis o to! Pěnil vzteky Konohamaru přivázaný ke kůlu, Moegi a Udon seděli vedle a jedli oběd, který on nedostal.
Rolničky se dál vyzývavě houpaly Kakashimu u pasu.
Tenhle kluk prudí snad ještě víc, než Gai. Bolí mě z něho hlava. Ještě víc, než z Naruta.
„Tak jsme se pobavili a já mám teď na starosti důležitější věci. Zítra ve stejnou hodinu tady.“
A byl fuč.
„Ééé, kam se poděl? Rychle, rozvažte mě! Musíme ho sledovat, chci vědět, co má pod tou maskou. A mám plán, jak se ho zbavit.“
„Ehm, Konohamaru, já myslím, že bychom to Kakashimu-senseiovi neměli dělat. Chci říct, je docela fajn.“
„Moegi, je to mrzutej starej kašpar a posmíval se nám.“
„To říkáš jen proto, že tě přivázal k tomu dřevu!“
„Dobrá, zvládnu to sám!“
A protože Kony je chlapec činu, jak řekl, tak udělal.

Kopírovací ninja se odpolko vrátil domů a jako každý den, otevřel poštovní schránku. A ejhle…Něco tam bylo. ...sáhl tam a…pastička na myši (kecám) Byla tam červená složenka, další splátka televize a tenká obálka.
Nejdřív sáhl po obálce.
Byla tam jakási vstupenka a malý papírek, zřejmě vzkaz:
Díky za tvoji nedávnou pomoc. Doufám, že tímto se ti aspoň trochu odvděčím. Je to lupen na nejnovější zfilmovaný díl Icha icha tactics
„Voohooo, skvělý! A kdy to začíná? Už za dvě hodiny. Paráda! Já jsem viděl plakáty, ale že to půjde takhle rychle?“
Bylo půl hodiny do začátku filmu a Kakashi už seděl v sále. Byl nervózní, jak před prvníma tanečníma a právě si začínal okusovat čtvrtý nehet. Ještě, že přišel tak brzy, potom by už třeba sedadla v první řadě byla všechna obsazená. Kdyby nebyl tak vyklepanej, nejspíš by si všimnul jedné dosti podezřelé věci a to, že kromě něho a dalších dvou starších lidí tam nikdo jiný není.
Haaa, už by to mělo každou chvilkou začít. Pomyslel si a už asi po dvěstěpadesátý si nedočkavě poposedl.
A konečně to přišlo, v kině se setmělo, všichni ( s bídou 11)návštěvníci očekáváním ztichli, obrazovka se rozsvítila a……Bonton film uvádí strhující přírodovědný dokument Žirafy a jejich neuvěřitelné chování
He? Někdo mě napálil?

Druhý den na cvičišti
„Kde zas ten opožděnej chlap vězí?!“
„Konohamaru, nemluv takhle o Kakashim-senseiovi. To se může stát každému, že příjde pozdě.“
„Ale ne, zapomněl jsem si doma kapesník.“ Postěžoval si veřejně Udon.
„Zdravím vy tři.“
„Jdete pozdě!“ Vyjel na něho Konohamaru.
„Omlouvám se, ale cestou jsem hluboce zamyšlený narazil na bez varování otevřený kanál. Trochu mi trvalo, než jsem se dostal ven.“ (kdo nepoznal – výmluva. Asi trapná, ale nějak nepřišlo nic jiného)
„A o čem jste přemýšlel?“ Chtěla si šplhnout dívčí část týmu.
„No, včera se mi stala taková srandovní věc. Našel jsem ve schránce lístek do kina na můj oblíbený film, šel jsem teda těšíc se na představení, ale ten trhák vůbec nedávali. Vlastně prý ještě není v kinech. Místo toho běžel dokument o žirafách. Ale nevadí, zvířátka mám rád. Víte třeba, že žirafa si jako jediné zvíře dostane jazykem do ucha?“ (Pozn. Autora - a to je pravda)
Konohamaru: Hm, s tímhle chlápkem to bude asi těžší. Ještě, že jsem se pojistil.chichi

Po pár hodinách tréninku
„Dobře, pro dnešek skončíme. Zítra je pátek, že jo? Tak zítra zase tady, naposledy.“ huráááá
„Musím už běžet, Gai se mnou zase chce soutěžit. Teď, co je obviněn z užívání drog je obzvlášť soupeřivej. Jdu mu to natřít.“
A zmizel.
Nestačil si všimnout poťouchlého úsměvu Konohamara.
„Kámen, nůžky, papír, teď.“ Ozývalo se dvojhlasně.
„Cože? Jak to, že jsem prohrál? Naučil jsem se od Kono…éé, naučil jsem se nový trik…nůžky!“ (Tohle jsem si s dovolením vypůjčila od San Inuzuka, z její skvělé povídky – Hatake Kakashi aneb skutečná pravda o jeho životě. Tam psala, že Gai umí pouze papír a mně se to sem celkem hodilo)
„Jo, to je sice hezký. To bys je ale nesměl mít na tý ruce připravený už od začátku. Takže 1235 koleček kolem Konohy po jedný ruce?“

Cca 03:00, Kakashi doma spí.
Najednou uslyšel divný zvuk, věděl dobře, co to je.
Zatím, ale nehodlal nic udělat.
Počkal, až dojde přímo k jeho posteli, skloní se k jeho hlavě, natáhne ruku….
„Au, pusťte mě!“
„Myslel jsem, že ti to dojde, mě nedostaneš.“
„Ale já vůbec…“
„Neskočím ti na tvoje fórky, nebo teda jo (vzpomněl si na kino), ale nerozhodí mě. Ani nezjistíš, co mám pod maskou. A teď běž spát. Jo, a Konohamaru, příště si najdi někoho méně flegmatického.“
Třeba jako je Gai. pomyslel si předtím, než znova usnul.